Největším nebezpečím pro žáby je člověk

Žáby, podobně jako další obojživelníci, mají mnoho nepřátel a nebezpečí na ně číhá na každém kroku. Jejich stavy decimují predátoři, nejrůznější choroby i změny klimatu. Největším nebezpečím pro žáby je ale člověk. Miliony jich každoročně uhynou pod koly vozidel a další miliony skončí na talířích gurmánů. Ochránci přírody bijí na poplach. S žábami by to mohlo brzy dopadnout jako s treskami. Kdysi velmi hojná ryba je dnes vzácností. Populace tresky obecné a tresky skvrnité jsou v důsledku komerčního rybolovu zcela zdecimované a hrozí jim vyhynutí.

Žabí maso je považováno za pochoutku a pečená žabí stehýnka chce mít na talíři stále více lidí. Odhaduje se, že každoročně je pro tyto účely chyceno nejméně 180 milionů žab, ale může to být až 1 miliarda. Nejvíce žab se zkonzumuje v Číně a Indonésii. V posledních 20 letech však trvale stoupá poptávka po žabím mase i v ostatních zemích, včetně zemí EU. Největšími dovozci jsou Francie a Spojené státy, na jejichž trzích skončí každoročně až 4000 tun této pochoutky. Dalšími velkými odběrateli v Evropě jsou Belgie a Lucembursko.

Největším světovým vývozcem žabího masa je Indonésie. Ta jej pro komerční účely vyprodukuje každoročně více než 5000 tun. Na světovém trhu se ale podílejí i další země, pro něž je žabí maso vítaným vývozním artiklem. Protože pro kuchyňské účely se využívají jen zadní nohy žab, jsou zmrazená stehýnka, zbavená kůže a dalších identifikačních znaků, pro konzumenta zcela „anonymní“. Nelze tedy spolehlivě určit druh žáby, ze které pocházejí. Má se všeobecně za to, že maso většiny žab je jedlé. Nicméně v době, kdy na evropském trhu panuje situace, že u každé potraviny je požadováno označení původu a každý kousek masa lze vysledovat až ke konkrétnímu zvířeti, je situace s žabími stehýnky poněkud paradoxní. (Conservation Biology, DOI: 10.1111/j.1523-1739.2008.01165.x)