Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Největším nebezpečím pro žáby je člověk

 |  13. 3. 2009
 |  Vesmír 88, 144, 2009/3

Žáby, podobně jako další obojživelníci, mají mnoho nepřátel a nebezpečí na ně číhá na každém kroku. Jejich stavy decimují predátoři, nejrůznější choroby i změny klimatu. Největším nebezpečím pro žáby je ale člověk. Miliony jich každoročně uhynou pod koly vozidel a další miliony skončí na talířích gurmánů. Ochránci přírody bijí na poplach. S žábami by to mohlo brzy dopadnout jako s treskami. Kdysi velmi hojná ryba je dnes vzácností. Populace tresky obecné a tresky skvrnité jsou v důsledku komerčního rybolovu zcela zdecimované a hrozí jim vyhynutí.

Žabí maso je považováno za pochoutku a pečená žabí stehýnka chce mít na talíři stále více lidí. Odhaduje se, že každoročně je pro tyto účely chyceno nejméně 180 milionů žab, ale může to být až 1 miliarda. Nejvíce žab se zkonzumuje v Číně a Indonésii. V posledních 20 letech však trvale stoupá poptávka po žabím mase i v ostatních zemích, včetně zemí EU. Největšími dovozci jsou Francie a Spojené státy, na jejichž trzích skončí každoročně až 4000 tun této pochoutky. Dalšími velkými odběrateli v Evropě jsou Belgie a Lucembursko.

Největším světovým vývozcem žabího masa je Indonésie. Ta jej pro komerční účely vyprodukuje každoročně více než 5000 tun. Na světovém trhu se ale podílejí i další země, pro něž je žabí maso vítaným vývozním artiklem. Protože pro kuchyňské účely se využívají jen zadní nohy žab, jsou zmrazená stehýnka, zbavená kůže a dalších identifikačních znaků, pro konzumenta zcela „anonymní“. Nelze tedy spolehlivě určit druh žáby, ze které pocházejí. Má se všeobecně za to, že maso většiny žab je jedlé. Nicméně v době, kdy na evropském trhu panuje situace, že u každé potraviny je požadováno označení původu a každý kousek masa lze vysledovat až ke konkrétnímu zvířeti, je situace s žabími stehýnky poněkud paradoxní. (Conservation Biology, DOI: 10.1111/j.1523-1739.2008.01165.x)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.