Aktuální číslo:

2021/11

Téma měsíce:

Velká data

Smysly a smysly

 |  10. 12. 2009
 |  Vesmír 88, 763, 2009/12

… vrátil šálek se slovy:

„Ta břečka chutná jako okno!“

Gabriel García Márquez: Láska za časů cholery,

Odeon 1998, s. 342–343, překl. B. Stárková

Od dětství dobře víme, že máme pět smyslů. Jsou snadno odlišitelné, víme, jaké je to něco vidět, slyšet, chutnat, čichat, hmatat. Máme na to oči, uši, jazyk, nos a prsty; snadno si každý ověří, který orgán slouží kterému smyslu. Při bdělém vnímání si často můžeme vybrat, kterému ze smyslů dáme přednost a který potlačíme (pravda, jen částečně a podle situace). Jsou tací, jimž některé smysly chybějí, ty litujeme, považujeme to za postižení.

Začal jsem s banalitami, ale jen proto, abych si z nich vyšel k poněkud spekulativním variacím na téma smyslové zkušenosti. Nemám teď na mysli rozmanité „šesté smysly“, co jich kdy bylo popsáno (od kinesteze po telepatii), ani pozoruhodné smysly zvířat a rostlin.1) Chci setrvat u člověka, nejlépe u sebe – přičemž to „sebe“ není egocentrické, jen chci zdůraznit individuální zkušenost, kterou mám(e) či nemám(e) nezávisle na tom, co k tomu říká fyziologie či jiné vědy (neřekl jsem, že mě to nezajímá).

Jedno téma, které vůbec není banální, je synestezie; v tomto čísle se o ní dočtete v článku Radkina Honzáka (Vesmír 88, 780, 2009/12). Chutnat zvuky, hmatat chutě, slyšet tvary či barvy, vidět vůně či zvuky či doteky2) – cožpak to není proti přírodě? Já si to nemyslím a (stejně jako Honzák) to nepovažuji za postižení; dokonce trochu lituji, že nejsem synestetik, určitě bych si to užíval. Skutečnost, že u lidí je synestezie poměrně vzácná (zdalipak se testovala u zvířat?), spolu s obtížemi pro ni najít přímé neurovědné vysvětlení a vymyslet evoluční oprávnění, způsobilo, že toto téma tak dlouho živořilo mimo hlavní proud vědy. Naštěstí již bylo vzato na milost, což samo o sobě považuji vlastně za důležitější (pro vědu) než nedávné experimenty, které k tomu napomohly. Jde o dispozice (nikoliv jen o výjimečné zážitky), které normální (rozumí se zprůměrovaný) člověk nemá – a právě proto jsou zajímavé.

Takže tu máme příklad jakýchsi kvalitativních „smyslů“ bez odpovídajícího smyslového orgánu (jako by stimul přišel oklikou přes jiný orgán). O biologické povaze takových dispozic zatím existují jen hypotézy.3) Kam směřuji? Uvádím to jako motivaci k dalšímu zahrávání si s pojmy.

Vezměme si kupříkladu smysl pro humor. Cožpak to není také určitá dispozice (však se nesmějeme pořád a všemu) a cožpak nejsou rovněž tací, jimž (k mé lítosti) chybí? Proč tedy smysl pro humor nechápat také jako smysl, v patřičně rozšířeném smyslu slova „smysl“? Navrhuji zavést si zkusmo novou, o lidskou zkušenost opřenou kategorii smyslů pro (něco).4) Ostatně již dříve jsme se na tomto místě setkali jednak se smyslem pro unikátnost, jednak (s odvoláním na W. Jamese) se smysly pro čas, prostor a počet.5)

Asi by se dalo najít mnoho dalších podobných „smyslů pro X“, kde X je vždy nějaká typicky abstraktní kvalita. Takovéto smysly by byly spíše vlastnostmi toho, kdo jimi vládne, nikoliv atributy dotyčného X (to bychom spíše říkali, že X má či dává smysl). Dále, jak už jsem naznačil, jde spíše o dispozice (což ještě neznamená, že jsou u svého nositele trvalé a neměnné) než o jejich případné aktualizace. Smysl pro odpovědnost (což je další příklad) je jedna věc a cítit se v danou chvíli odpovědným za to či ono je věc druhá. Takové rozdíly zpravidla nejsou v literatuře tematizovány, nicméně z kontextu je zpravidla věc jasná.

Současná kognitivní věda, hlavně onen její směr, který se inspiruje filosofickou fenomenologií,6) se obšírně zabývá rozličnými aspekty vědomé zkušenosti, jež jsou přímo zmiňovány jako „smysly pro…“ (senses of…). Patří k nim například smysl pro osobní Já, pro vlastnictví těla, pro autorství fyzických pohybů, pro vlastní aktivitu, pro volní rozhodování a jednání, pro druhé osoby, pro minulost, pro budoucnost, pro reálnost světa, pro kontinuitu života atp. V některých případech je lze od sebe odlišovat díky různým patologickým anomáliím (kdy někomu jeden smysl chybí, druhý nikoliv), jiné případy jsou otevřeny tázavému zkoumání (mimochodem, z existence smyslu pro X logicky neplyne existence X). Nesetkal jsem se s tím, že by někdo tyto „smysly pro…“ explicitně shrnoval pod nějaké obecné „senzorium“7) spolu s oněmi pěti smysly, u nichž jsem začal, a s rozličnými typy synestezie. Myšlenka snad trochu ukvapená – jde o věci povýtce intuitivní, neurčité a vyvíjející se.

Někdy se vyplatí všímat si, jak se s podobnými věcmi vyrovnává přirozený jazyk. K tomu mám jednu zajímavost. Ukazuje se, že japonština si pro překlad anglického „the sense of…“ zvolila specifický znak: 覚 (sám má význam vštípení, zapamatování, příčetnost). Připojením dalších znaků pro rozvíjející atributy vznikají složeniny; například dvouznakových složenin je 47 – při troše fantazie bychom právě ty mohli považovat za japonskou obdobu našich pěti smyslů (ostatně ty jsou mezi nimi též – k původním 42 byly však doplněny až pod vlivem západních jazyků). A tak máme lexikální jednotky pro různé zvláštní smysly, mezi nimi smysl pro ztrácení paměti, pro akutní prožitek, pro šikovné zacházení s věcmi, pro sebereflexi, pro vidění klamných obrazů, pro podstatu (bytí, žití, poznávání) a řadu dalších.8)

Poznámky

1) Tím méně různé jiné smysly slova „smysl“, jako třeba v této větě. (Jak známo, polysémie slova „smysl“ není specifikum češtiny – srov. sense, der Sinn, le sens, чувство.)

2) Trochu zjednodušuji, zde „vidět“ může znamenat, že jde třeba jen o barevný vjem. Odkazuji na zmíněný Honzákův článek.

3) Viz např. Journal of Consciousness Studies, 8 (2001), č. 12 a 10 (2003), č. 3 a 8. Nepochybuji o tom, že rapidně se zdokonalující zobrazovací metody mozku brzy přinesou v tomto směru nové poznatky.

4) Čeština naštěstí odlišuje akuzativní vazbu (smysl pro co) od vazby s genitivem (smysl čeho), oproti angličtině, kde „the sense of“ je dvojznačné. Alternativa „cit pro“ je trochu zavádějící.

5) Vesmír 88, 283, 2009/5, resp. Vesmír 88, 527, 2009/9.

6) Příklad za všechny: S. Gallagher, D. Zahavi: The Phenomenological Mind: An Introduction to Philosophy of Mind and Cognitive Science, Routledge, London 2008.

7) Pokud by se za ně nepovažovalo vědomí vůbec.

8) Podklady k této exkurzi do japonštiny mi laskavě poskytla prof. Zdenka Švarcová (FF UK), které tímto děkuji.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Kognitivní vědy
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

(Ne)chemické toulky chemickým prostorem

(Ne)chemické toulky chemickým prostorem uzamčeno

Ivan Čmelo, Daniel Svozil  |  1. 11. 2021
Zkusme si představit všechny chemické látky, které by bylo možno připravit, od vodíku až po makromolekuly včetně nukleových kyselin a bílkovin....
Život spjatý s krví: od nemocí k adaptacím

Život spjatý s krví: od nemocí k adaptacím

Ondřej Vrtiška  |  1. 11. 2021
Život hematologa Josefa Prchala se mohl vyvíjet jinak, kdyby… Kdyby se v šedesátých letech daly v Praze snadno sehnat látky potřebné pro výzkum....
Skleníkové peklo na Venuši a šance na život

Skleníkové peklo na Venuši a šance na život

Julie Nováková, Martin Ferus  |  1. 11. 2021
Byla Venuše už od svého zrození horkým peklem? Co když ještě donedávna překypovala životem a z modrého, Zemi podobného drahokamu ji ve žhnoucí pec...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné