Je dingo prospěšný pro australskou přírodu?

Dingo a novoguinejský „zpívající pes“ (někdy se jim říká dingo australský a dingo pralesní) jsou v řadě aspektů osobití psi, kteří pocházejí z jihovýchodní Asie a do oblastí svého nynějšího výskytu se dostali s člověkem (u australského dinga se předpokládá, že byl domestikován před 5000 lety). Nicméně zde zdivočeli, a tak dnes s člověkem žijí jen někteří dingové. Krom toho, že jsou svérázní (feny dingů hárají jako vlčice pouze jednou v roce a novoguinejský dingo například vydává nezvyklý trylkovitý hlas), vzbuzují i rozpaky ochranářů. Do australskénovoguinejské přírody sice úplně nepatří, ale jsou opravdu v lecčems unikátní, a protože se kříží s domácími psy, jsou v čistokrevné formě čím dál vzácnější. Pokud jim nepomůžeme, můžeme o ně, a zvláště o novoguinejského dinga, snadno přijít.

Na druhou stranu je australský dingo vnímán jako „cizinec“, který přímo ohrožuje původní svéráznou faunu Austrálie a je mu přičítáno vyhubení několika vačnatců včetně vakovlka (toho nesežral, ale vytlačil coby úspěšnější konkurent). Kromě toho, že dingové začínají být považováni za zajímavé tvory hodné legislativní ochrany, se možná dočkají i jiné rehabilitace. V poslední době se totiž objevilo několik studií, které ukazují, že dingo působí na australskou faunu blahodárně. Nejenže drží na uzdě jiné přivandrovance lovící původní australskou faunu (kočky či lišky), ale snižuje i početnosti velkých druhů klokanů a pštrosovitých emu, kteří díky tomu nemají možnost nadměrně vypást určité oblasti. Ať už dingo zavinil na australském kontinentu vymření vakovlka nebo ne, rozhodně na tomto kontinentu převzal „štafetu“ vrcholového predátora a původní přírodě nakonec nejspíš prospívá. Ze současných studií vyplývá, že kde žije dingo, tam se daří původnímu australskému osazenstvu, a to bez ohledu na jiné ekologické faktory (zeměpisnou šířku, typ prostředí, výskyt králíků či ovcí). Kdo chce chránit australskou přírodu, musí chránit zřejmě i dinga, má-li být ochrana účinná. (Proc. .Royal Soc. B, 274, 341–346; news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/8104955.stm)