Od lupy k molekulární genetice

„Vševědoucí detektivy s dokonalou intuicí vystřídaly v moderních seriálech dokonalé kriminalistické metody. V mnoha případech zastínily hlavní hrdiny,“ uvedl besedu Luboš Veverka. Připomenu několik myšlenek, které mě zaujaly (přepis není doslovný a nebyl ani autorizován).

„Kdybyste shromáždili všechny existující kriminalistické a forenzní ústavy do jednoho,“ vysvětloval Jiří Straus, „dostali byste Kriminálku Las Vegas. Vše, co v seriálech je, se skutečně v praxi používá, ale jednotlivá pracoviště se úzce specializují.“

Za obligátní seriálovou větou „Hodíme to do laborky“ se skrývá zdlouhavá práce. Kriminalistika využívá mnoho oborů. Není to věda o zločinu či o trestné činnosti, ale zkoumá kriminalistické stopy. Kromě stop materiálních (například trasologických, daktyloskopických, biologických, viz Vesmír 77, 255, 1998/5) existují také stopy paměťové, kterým se snažíme porozumět pomocí výslechu, rekognice a rekonstrukce. Tady přichází ke slovu forenzní psychologie. Třetí oblastí je kriminalistická metodika, jež stanovuje obecné vyšetřovací postupy. Dnes již nepotkáme detektiva univerzálního typu, jakým byl Sherlock Holmes…

„Jestliže získáme fakta, forenzní psychologie k nim dodává příběh – to, k čemu došlo mezi pachatelem a obětí. Mluvíme o kriminalistické verzi,“ dodává Joža Spurný. „Velkým tématem je profilování neznámého pachatele,“ připomíná.

„Dnešním tahounem kriminalistiky je Evropa, ne Amerika, a mezi evropský vrchol patříme,“ zdůraznil Jiří Straus. Před r. 1989 jsme se orientovali na sovětskou kriminalistiku, a to bez ohledu na politické či ideologické názory. Jejich kriminalistika měla vynikající teoretickou úroveň (teorii stop, teorii identifikace, pravděpodobnostní hodnotu stop ad.), a tu má dodnes. Úspěšní jsme proto, že se u nás sešla dlouho pěstovaná výborná teorie s technickým pokrokem, který jsme rychle dohnali.

„Na základě analýzy DNA se dnes ve světě osvobozují odsouzení lidé, kteří si odseděli mnohaletá vězení a někteří byli i popraveni za něco, co neudělali. Naopak u nás se dodatečně podařilo objasnit některé případy včetně vražd. Jsme na tom tedy lépe, protože jsme neodsoudili člověka, i když jsme se domnívali, že je pachatelem. Tam k odsouzení došlo – záleželo na argumentech žalobce i obhájce a na pocitech poroty, u nás to všechno stálo na tvrdých důkazech,“ srovnával Nikolaj Hrib.

Rozpracovávají se známé metody, například se hledají způsoby jak zviditelnit otisky prstů na různých površích (třeba na vystřelené nábojnici, na lidské kůži, viz Vesmír 80, 176, 2001/3) či jak získat biologickou stopu pro analýzu DNA.

„Dnešní kriminalistika je založena především na dobrém zajištění stop, tedy ohledání místa činu,“ vysvětloval Nikolaj Hrib. „Každý člověk zanechá po sobě stopu, ať chce nebo ne. Nezávisí to vůbec na jeho vůli, snaze maskovat… Například pachovou stopu těžko ovlivníte, a jsou i další stopy (vlasy, epitel, pot). Rozhodující je, zda stopu umíme najít, jestli ji umíme kvalitně zajistit a vyhodnotit. V tom je celé kouzlo práce… Na tomto světě nelze spáchat naprosto dokonalý zločin, protože vždycky člověk udělá nějakou chybu. Je jen otázkou času, kdy sklapne klec.“

Svá tvrzení doložil Nikolaj Hrib vyprávěním dvou hororových případů – o silvestrovské vraždě a vrahovi na inzerát. Poslechněte si záznam z besedy na adrese www.rozhlas.cz/leonardo/knihovna.