Ad Nekřivděme Johnu Nashovi

Reakce prof. M. Mareše na můj článek o brankářích (Vesmír 87, 860, 2008/12) je užitečná, vysvětluje metodologii uží vanou teorií her a zavedl přesné termíny (věci mnou toliko odbyté odkazy v poznámkách 2 a 3). Poté, co spočetl optimální hodnoty brankářů, zda mají skákat či neskákat, a porovnal je s chováním reálným, uzavřel, že „se od optimální rovnováhy zas tak zásadně neliší“ a „setrvávání ve středu branky se nejeví tak výhodné“. Problém však nastává v tom, že úspěšnost strategií „skákat“ a „stát ve středu branky“ odlišná je, a to statisticky významně (jde-li „pouhých [?] 29 % střel na střed branky“ a brankáři tam zůstávají jen v nepatrných 6 % případů, tak asi něco nebude v pořádku). Odpovědi na další komentáře, kupříkladu na metodiku stanovení „oblastí“ v brance nebo na to, co si o „našem“ teoretickém rozjímání myslí brankáři zkoumaných elitních klubů, lze nalézt v úvodní citované studii v poznámce 3 mého původního článku.