Pojistné jako oběť bohům?

Od doby, kdy pojištění vzniklo, je na něj pohlíženo jako na nástroj, jenž umožní pokrýt finanční náklady vzniklé v důsledku nepříznivé události. Pojistná teorie předpokládá, že člověk zváží riziko pohromy – může jít o zničení domu při povodni či náklady na zdravotní péči při zranění v zahraničí – a rozhodne se, zda zaplatí pojistné, a tím přijde o určitou menší částku najisto, zato v případě neštěstí získá finanční krytí, anebo raději přijme riziko, že v případě nepříznivé události ponese náklady jen on sám.

Pojištěný člověk získává finanční ochranu před důsledky neštěstí, nové psychologické experimenty navíc ukazují, že lidé berou získání ochrany doslova. ¹⁾ Pojištěnci patrně nevnímají, že pravděpodobnost neštěstí zůstává stejná a že peníze získají, jen kdyby se něco stalo, ale cítí to tak, že již pojištěním samým se riziko zmenšilo. Toto magické myšlení lze zařadit do rozsáhlé třídy jevů „pokoušení osudu“. Lidé cítí, že když si v oblačném dni nevezmou deštník, bude jistě průtrž mračen, studenti nepřipravení na hodinu tuší, že budou určitě vyvoláni, a řidiči se obávají, že je zastaví policista, právě když budou mít prošlou lékárničku. ²⁾

Orit E. Tykocinski z Interdisciplinárního centra ve městě Herzlija v Izraeli uspořádala experiment, jehož cílem bylo existenci magického myšlení ve sféře pojištění potvrdit. ³⁾ Na začátku prvního experimentu měla část jeho účastníků určit, jaké zdravotní pojištění vlastní, a poté stanovovali rizika vzniku nepříznivých událostí – nezbytnost podstoupení operace, ztrátu velkého obnosu peněz či válku v Evropě. Vůči jiným účastníkům experimentu, kteří své pojištění neurčovali, a tedy o něm asi nepřemýšleli, stanovovali významně nižší pravděpodobnosti nepříznivých událostí. Vědomí vlastního pojištění jim umožnilo vidět svět bezpečnější. U pravděpodobnosti vzniku pozitivních událostí, jako je výhra v loterii či mír mezi Palestinci a Izraelem, žádný podobný efekt nenastal. Podobné výsledky byly získány i v hypotetické situaci u cestovního pojištění dovolené na Dálném východě. Lidé, kteří zvažovali, zda by pojištění měli uzavřít, ale nakonec shodou okolností na podepsání smlouvy neměli čas, pokládali riziko ztráty zavazadla či nehody za mnohem vyšší než lidé, kteří cestovní pojištění uzavřít stačili.

V pojištění se bezesporu uplatňují i racionální úvahy o povaze rizika, možné velikosti škody, smluvních podmínkách. Uvedená fakta však naznačují, že pojištění je v mnohém podobné spíše obětování bohům pro odvrácení nebezpečí než zajištění před eventuálními finančními náklady. Pojistná smlouva tak nezřídka nahradila domácí oltáře. Fenomén byl mimochodem již dávno podchycen reklamními agenturami. Všimli jste si, že například reklama na pojištění škody v domácnosti nikdy nezobrazuje výplatu peněz vyhořelým, ale šťastnou rodinu užívající si bezstarostné chvíle ve svém bezpečném – pojištěném – domově?