Šimpanzi nehrají fér

Fair trade. Dnes již světoznámé označení obchodního partnerství, jehož cílem je poskytnout „férové obchodní podmínky“ výrobcům z méně rozvinutých zemí. Důraz se klade na dodržování pracovního práva, ochranu životního prostředí a zvyšování informovanosti spotřebitelů o situaci drobných zemědělců a řemeslníků. Výrobky prodávané pod tímto označením bývají dražší, protože je třeba pokrýt náklady na uvedené požadavky. Ne vždy to funguje ideálně. Podívejme se proto, jak by takový systém fungoval jinde – třeba u našich nejbližších příbuzných, šimpanzů.

K. Jensen a jeho kolegové z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku¹⁾ zkoumali, zda se šimpanzi učenliví (Pan troglodytes) budou při rozdělování věcí mezi dva jedince, z nichž jen jeden o rozdělení rozhoduje, chovat stejně jako lidé. Ukažme si to na studii, v níž jako tovar atraktivní pro šimpanze figurovaly rozinky.

Pokud byly lidem nabídnuty dvě možnosti dělby deseti kusů rozinek, buď osm kusů nabízejícímu a dva příjemci, nebo rovným dílem, téměř polovina lidí si vybrala dělení napůl. Méně než 30 % lidí odmítlo možnost osmi a dvou kusů, pokud jim byla nabídnuta pro ně prospěšnější dělba dvou ku osmi. A konečně necelých 10 % lidí odmítlo dělení osmi ku dvěma, a raději si nevzali vůbec nic (deset ku nule), zkrátka se urazili (což šimpanzi v dané situaci zřejmě nedělají).

Šimpanzi byli více nakloněni přijímat jakékoliv nabídky, které v sobě obsahovaly alespoň nějaký zisk. Pokud nabízející jedinec naznačil druhému, že nedostane nic, 44 % šimpanzů tuto možnost zavrhlo. Pokud ale mohli z transakce vytěžit aspoň pětinu rozinek, souhlasilo 90 % šimpanzů. A když byl jejich potenciální zisk ještě vyšší, souhlasili bezvýhradně. Když byli šimpanzi postaveni naopak před volbu buď dvě z deseti rozinek nabídnout, nebo si všechny nechat, jen 13 % šimpanzů se rozhodlo sdílet rozinky s druhým jedincem. Zdá se, že se šimpanzi snaží maximalizovat svůj osobní okamžitý zisk bez ohledu na ztráty členů své tlupy, zatímco lidé v podobných studiích vesměs volí dělbu rovným dílem.

Studie navázala na řadu prací provedených na lidech různého stáří. Známa jsou pozorování, že děti již ve věku tří až pěti let jsou nápomocny dospělým. Pokud například mohou volit mezi dvěma samolepkami (pro sebe a pro experimentátora), anebo jednou samolepkou (pro sebe), rozhodnou se v naprosté většině pro první variantu.²⁾ Také mláďata šimpanzů pomáhají dospělým, dokonce i člověku, zatímco dospělí šimpanzi nehnou prstem ani pro své vrstevníky. Není jasné, proč šimpanzi v dospělosti schopnost pomáhat ztrácejí. Mají zkrátka jiný sociální systém než lidé. Je možné, že právě zbytnělé altruistické a kooperativní chování stojí zčásti za evoluční úspěšností lidstva.