Oběti boha Sobka

Krokodýl je protagonistou mnoha mytologií. V Austrálii je uctíván jako totemové zvíře, ve starém Egyptě byl jako bůh Sobek odpovědný za déšť a záplavy. V některých kmenech je zakázáno ho zabít (například u Ibanů na Borneu), jinde lidé alespoň věří, že jeho zabití přináší neštěstí (v některých končinách Kambodže). V Indii bývali posvátní krokodýlové zdobeni šperky a krmeni rituálními obětinami, na Madagaskaru zas prostřednictvím „krokodýlího“ soudu určovali viníka. I dnes jsou krokodýlové uctíváni a chráněni podobně jako jiné vymírající druhy. V tomto případě se však snaha chránit je často setkává s nenávistí kvůli tomu, že člověk – alespoň pro většího krokodýla – představuje kořist vhodné velikosti.

Systematické záznamy nemáme

S výjimkou aligátora severoamerického v USA a krokodýla mořského v Austrálii nejsou o útocích krokodýlů vedeny systematické záznamy. V celkovém obrazu pak nastává podobné zkreslení jako u žraločích útoků, kde se na základě záznamů paradoxně zdá, že žraloci útočí přednostně na anglofonní obyvatele. ¹⁾ Přitom je zřejmé, že se krokodýli v mnoha afrických a asijských oblastech vyskytují v nepoměrně větším množství než v USA a Austrálii. Údaje o útocích totiž začínají být shromažďovány až v okamžiku, kdy se krokodýl stane v dané oblasti chráněným, a tudíž je třeba sledovat jeho činnost.

Napadeno bývá víc lidí, než je hlášeno

Množství útoků krokodýlů na lidi mnohonásobně převyšuje počet žraločích útoků, což je dáno hlavně tím, že se životní prostor lidí častěji překrývá s životním prostorem krokodýla než s životním prostorem žraloka. Kvantifikovat tyto útoky je obtížné, s určitostí lze prohlásit, že napadeno bývá mnohem více lidí, než je hlášeno. Seriózní odhady se pohybují kolem několika tisíc obětí krokodýlích útoků za rok. Liší se především v míře zavinění krokodýla mořského a krokodýla nilského, což patrně souvisí s národností autora té které studie.

V některých oblastech mohou být krokodýlí útoky nezvykle časté a leckde lze najít historické souvislosti – například ve vesnici Sešeke na řece Zambezi kdysi krokodýlům házeli vězně. Tento zvyk byl zrušen r. 1870, ale ještě desetiletí poté v těchto končinách krokodýli napadali lidi mnohem častěji než jinde. Na člověka příležitostně útočí největší druhy krokodýlů, zejména krokodýl mořský a krokodýl nilský, dále krokodýl orinocký, krokodýl americký, krokodýl bahenní, aligátor severoamerický a kajman černý (to je 7 druhů ze současných asi 24). Lidské pozůstatky byly nalezeny i v útrobách gaviála, u něj se však předpokládá, že požírá mrtvoly plovoucí po posvátné řece Ganze (navíc má dlouhé a úzké čelisti, které ho předurčují jako specialistu na lov ryb).

Některým jedincům je přičítáno až přes 400 obětí, tyto údaje jsou však zřejmě přehnané. Doloženo bylo zatím nanejvýš 13 obětí, a to u krokodýla mořského z malajského Sarawaku, který byl dlouhý 5,8 metru. Často připomínán je pak smutně proslulý ústup 800–1000 japonských vojáků v noci 19. února 1942 do mangrovových porostů na pobřeží Barmy (do zátoky u ostrova Ramree) – podle svědků bylo druhý den ráno zachráněno sotva 20 vojáků; polovina obětí se připisuje krokodýlům (druhá polovina střelbě). Tato událost však byla několikrát zpochybněna, otázkou zůstává, zda by i velká populace krokodýlů v této oblasti dokázala způsobit takové ztráty. Oficiálně zůstává nejvyšším počtem krokodýlích obětí během jedné akce 40 cestujících lodi, která se potopila v prosinci 1975 na řece Malili na ostrově Celebes.

Krokodýli v Austrálii

V Austrálii bylo vyhodnoceno 62 dokončených nevyprovokovaných útoků krokodýla mořského končících úrazem nebo smrtí z let 1971–2004. Celkem 17 útoků (27 %) bylo smrtelných – všechny tyto útoky byly vedeny na lidi ve vodě (plavali nebo se brodili); 10 z těchto útoků se odehrálo při špatném světle nebo v noci; u 8 lidí byl zjištěn alkohol (střízlivý člověk si asi těžko půjde v noci zaplavat do míst, kde je břeh poset cedulemi s varováním, zvláště ústí-li v daném místě odpad z masokombinátu, jak to učinil např. jeden mladík). U smrtelných útoků byla zaznamenána průměrná délka krokodýla 4,3 metru (takže šlo většinou o samce), u ostatních útoků byla průměrná délka útočníka 3 metry – tento rozdíl není zarážející za předpokladu, že větší velikost krokodýla znamená menší šanci přežití napadeného. Rozborem všech útoků (smrtelných i ostatních) se ukázalo, že 75 % obětí byli muži a průměrný věk obětí byl 31 let (29 ze 48 známých údajů tvořila věková kategorie 20–40 let). Důvody útoků na lidi byly seřazeny v následujícím pořadí: obrana teritoria, obrana hnízda a mláďat, potravní důvody, omyl (krokodýl nešel po lidech, ale po psovi) a sebeobrana. Kromě fatálních útoků byly zaznamenány i útoky na čluny (obrana teritoria proti jinému velkému krokodýlovi) nebo útoky na lidi na souši, včetně dvou případů, kdy krokodýl napadl spící lidi ve stanu.

Aligátoři na Floridě

Podobný výzkum probíhá také na jihu USA, zejména na Floridě. V příspěvku bylo shrnuto 376 veškerých známých útoků z let 1948–2005. Zaznamenáno zde za tu dobu bylo 25 obětí, u 9 z nich se ovšem předpokládá, že byly mrtvé ještě předtím, než se staly potravou aligátorů. Většina útoků se uskutečnila v červnu až v srpnu. U útoků lze vysledovat zjevnou tendenci k nárůstu jejich frekvence od konce osmdesátých let, což může souviset jak s rostoucí populací aligátorů, tak s rostoucí populací člověka v dané oblasti, popřípadě i s podrobnějším zaznamenáváním bezvýznamnějších událostí z posledních desetiletí. Unikátní je v této zprávě výčet činností, které oběti prováděly v době, kdy na ně byl veden útok; mezi 4 nejčastější náleží (v tomto pořadí!): pokus chytit nebo předvést aligátora, plavání, rybaření a sběr golfových míčků (vše 10 % útoků a více); nalezneme zde i další činnosti, jako je brodění, šnorchlování, venčení psa, ale i zahradničení na břehu nebo šlápnutí na aligátora a mnohé další. Až do r. 1973, kdy zemřela šestnáctiletá dívka, se tvrdilo, že aligátor není schopen zabít člověka. ²⁾ Aligátor je totiž mnohem mírnější povahy než jeho příbuzní z čeledi krokodýlovitých, což dosvědčí všichni chovatelé, kteří mají zkušenosti s oběma skupinami těchto plazů. Od té doby do r. 2005 bylo zaznamenáno dalších 15 smrtelných útoků, průměrná délka útočícího zvířete byla 3,1 m. ³⁾ Na rozdíl od předchozí zprávy se ve věkové kategorii 20–40 let nacházela jediná oběť, naopak ve věku do 20 let bylo 9 z oněch 16 obětí, mezi zbylými 6 oběťmi pak byli spíše staří lidé. ⁴⁾ Z popisu jednotlivých útoků vyplývá, že aligátoři útočili na malé děti (do 5 let) a staré lidi na břehu, kdežto všechny starší děti a dospívající dívky (10–20 let) se nacházely v době útoku ve vodě. Z toho by plynulo, že většina útoků byla vedena z potravních důvodů na jedince velikostně odpovídající potenciální kořisti aligátora.

Na výzkum dalších oblastí se teprve čeká

Co se týče krokodýlích útoků, jejich další výzkum by měl probíhat i v jiných oblastech, než jsou obě zmíněné. Vždyť oproti 17 obětem za 33 let v Austrálii a 16 obětem za 57 let v USA bylo zaznamenáno např. 23 zabitých krokodýly (a 12 zraněných) v Namibii od ledna 2000 do března 2004 (tedy za 4 roky) nebo 40 zabitých (a 8 zraněných) v Zambii od ledna 2002 do dubna 2004 (za dva roky!).