Aktuální číslo:

2020/10

Téma měsíce:

Hry

O dvou kupkách sena a jednom výročí

Netuctový scholastik
 |  8. 5. 2008
 |  Vesmír 87, 295, 2008/5

V roce 2008 uběhne (možná) 650 let od skonu Jeana Buridana, scholastika a filozofa, ve své době neobyčejně populárního univerzitního profesora a také hrdiny pikantních vyprávění. Jako jeden z prvních proklestil cestu k základnímu pojmu mechaniky – setrvačnosti – a jako hrdina jedné ze slavných Villonových básní vstoupil do literatury, a nakonec vydržel celá staletí v obecném povědomí v souvislosti s historkou, s níž ve skutečnosti neměl skoro nic společného.

V předchozím souvětí toho zaznělo tolik, že bychom to měli vzít zgruntu. Nuže, Jean Buridan se narodil nejspíš ve městě Béthune v severní Francii, a to asi v roce 1300 nebo krátce před ním (některé životopisy uvádějí i 1295). Vystudoval filozofii na Artistické fakultě univerzity v Paříži a tam ji také celý život přednášel. Jako student byl žákem Williama Occama, jehož jméno také přežilo staletí, hlavně díky připodobnění vědeckého myšlení k břitvě, kterou má vědec nemilosrdně „oholit“ ze své teorie všechny nadbytečné entity. Stejně jako je nejasný rok Buridanova narození, je i rok jeho smrti spíše výsledkem dohody mezi historiky – jako by jim bylo trapné neznat ho přesně. Vesměs se uvádí rok 1358, skutečnost je ale taková, že se k onomu roku váže poslední písemná zmínka o Buridanovi. V roce 1361 už je uváděn na pozici, kterou předtím zastával Buridan, někdo zcela jiný, takže se zdá, že pokud přežil rok 1358 bez další písemné zmínky o své osobě, mohl se dožít nanejvýš dalších dvou, i když to není pravděpodobné. 1)

Scholastici a přírodovědci

Mezi oběma nejistými letopočty prožil Jean Buridan dost netuctový život. Napřed si hodně stručně shrneme, jak na tom tehdy byla věda. Středověk, hlavně jeho druhá část, o kterou tady jde, už se vědou zabýval a v podstatě k ní našel dva možné přístupy.

První z nich rozvíjeli scholastici. Za zdroj poznání považovali „pravdu zjevenou“ – pečlivě studovali Bibli a také spisy antických autorů schválených církví, ve filozofii přírody hlavně Aristotela a Claudia Ptolemaia, ale nejen je. Pečlivě logicky analyzovali jejich texty a vyvozovali z nich další závěry. Věk scholastiky trval zhruba od 11. do 14. století, jeho vrchol byl v dobách Alberta Magna a Tomáše Akvinského, ve 13. století a v Buridanově době už sláva scholastiky doznívala. Práce scholastiků nebyla tak neplodná, jak dnes někomu může připadat – podrobně prostudovali a oživili antickou logiku a zasloužili se o důkladnou znalost autorů, kterými se zabývali. Nicméně jejich cesta nakonec vedla do prázdna.

Druhý směr, který bychom dnešním jazykem nazvali přírodovědný, chtěl hledat poznání ve studiu přírody, v jejím pozorování a v rozboru zjištěných skutečností. Dnes je jeho asi nejznámějším středověkým hlasatelem mnich Roger Bacon (žil v letech 1214–1292, tedy v době, kdy středověké vědě vládla scholastika). Neprávem se dnes jen málo ví o jiném knězi, který byl o generaci mladším současníkem Jeana Buridana. Jmenoval se Nicole Oresme, žil v letech 1323–1382, byl biskupem, a hlavně přítelem, kaplanem a zpovědníkem francouzského krále Karla V., řečeného Moudrý. Víc než dvorské intriky ho zajímala věda (filozofie, psychologie, fyzika, astronomie a matematika), našel si pro ni čas a pomáhal pro ni vytvořit prostor. 2)

V takovém prostředí působil (je spravedlivé říci, že po všech stránkách úspěšně) i Jean Buridan. Svým způsobem jeho život odráží soumrak scholastiky a nástup přírodních věd. On sám byl scholastik, ale trochu nestandardní. Filozofii nevystudoval na Teologické fakultě, jak se tehdy slušelo, ale na Artistické (tedy dnešními slovy přírodovědecké či filozofické). Nebyl mnich a v tom, zda byl kněz, se životopisci trochu rozcházejí. Nejvýstižnější asi bude označení „laický kněz“ (secular cleric), což zřejmě patřilo k jeho profesorskému místu na univerzitě. V roce 1327 (tedy velmi mladý) se stal rektorem univerzity, v roce 1345 byl jedním z vyslanců univerzity u papežského dvora v Avignonu.

Přes oslí můstek trochu dál

Jako filozof se zabýval etikou a logikou. S jeho jménem bývá někdy spojováno sousloví „oslí můstek“ (připisované kdekomu), tedy označení pro slovní „most“, po kterém se nepříliš důvtipní učenci mohou bez velké duševní námahy dostat v klasickém sylogizmu od dvou premis k závěru (pozor – „Buridanův osel“ je o něčem jiném, ještě se k tomu dostaneme).

Ve fyzice, přesněji v mechanice, udělal základní krok, od kterého nakonec vedla cesta nejen ke Galileiho pohybovým zákonům, ale i ke Koperníkovu modelu sluneční soustavy a vlastně i k Newtonovým zákonům. Týkal se setrvačnosti. Mechanika před Buridanem vycházela z Aristotelova učení, podle kterého je pohybující se těleso poháněno kupředu nestejným tlakem vzduchu před ním a za ním. Teprve Buridan zavedl fyzikální veličinu, kterou nazval impetus a která v jeho úvahách byla příčinou toho, že pohybující se těleso setrvává ve svém pohybu. Tím ukázal směrem k pojmu setrvačnosti. Šel ale ještě dál – tvrdil (i když kvantitativně to formálně nespecifikoval), že velikost „impetu“ roste s váhou pohybujícího se tělesa a s jeho rychlostí. Tím už se na dotek přiblížil pojmu hybnosti. Neměli bychom přehlédnout, že scholastik Buridan nejen polemizoval s Aristotelem, ale i opravoval jeho učení – a to dobře vychovaní scholastici nedělají.

Myšlenkově se Buridan rozešel, dokonce dost ve zlém, i se svým učitelem Williamem Occamem. Byl to rozchod natolik zásadní, že ještě po Buridanově smrti Occamovi následovníci prosazovali (a pro roky 1474–1481 i prosadili) zařazení Buridanových spisů mezi libri prohibiti.

Osel podstrčený Buridanovi

S Aristotelem se Buridan neshodl přinejmenším ještě jednou, čímž se konečně dostáváme k „jeho“ oslovi. V obvyklém podání to je osel, který stojí mezi dvěma stejně velkými a stejně vzdálenými kupkami sena a pojde hlady, protože se nedokáže rozhodnout, kterou si má vybrat. Nuže především – v celém Buridanově díle není o takovém oslovi zmínka. Nicméně jakási souvislost (a dost silná) tady je. Myšlenkový „pokus“ spojovaný s Buridanovým oslem pochází už od Aristotela. V jeho podání zemře muž, který má stejný hlad jako žízeň a sedí přesně uprostřed mezi pohárem vody a kusem jídla. Paradox, který byl během staletí mnohokrát rozebírán, má hlubší důvod – Aristoteles a scholastici považovali za jediný „zdroj“ rozhodování intelekt založený pouze na vyhodnocování vnějších, objektivních hledisek – to by pro obě řešení vyšlo stejně, a tedy se nelze rozhodnout. Buridan prosazoval názor, že součástí intelektu je i svobodná vůle – rozumějme, není ničím přidaným zvnějšku, ale patří k intelektu, a dokonce je to ona, která přichází s rozhodnutím (a tedy vede intelekt) v jinak nerozhodnutelných případech. Tím především rozzlobil „occamisty“ tak, že mu to nemohli zapomenout, a je velmi pravděpodobné, že to byli právě oni, kdo později přišli s „oslí“ historkou (osel je jistě potupnější než hladový muž) a přišili ji Buridanovi.

Když jsme si řekli, že Jean Buridan byl jako scholastik dost netypický, měli jsme k tomu ještě jeden důvod. I když spolehlivě ověřených historických dokladů o jeho povaze a chování je poskrovnu, musel to být, na rozdíl od obvyklé představy o učencích a scholasticích, charizmatický a oblíbený muž, kterého jeho studenti nejspíš zbožňovali. Jeho přednášky byly hojně navštěvovány, studenti ho vyhledávali jako starší autoritu a rozšiřovali o něm spousty historek, vesměs pro Buridana lichotivých a nezřídka i galantních nebo pikantních. Na kněze, byť „laického“, možná až dost.

Buridan podle Villona

Ta nejznámější se týká konce jeho působení v Paříži. Podle ní byl milencem královny Blanky Navarrské, manželky krále Filipa VI., řečeného Sličný. Král na nevěru přišel a odsoudil profesora Buridana k zašití do pytle a utopení v Seině. Důvtipní studenti ho lstí na poslední chvíli zachránili, on pak uprchl do Vídně a tam založil univerzitu. Historka byla tak populární a vytrvalá, že posloužila ještě Françoisovi Villonovi, který psal zhruba sto let po Buridanovi, k jedné sloce v jeho Baladě o dámách z dávných časů (Ballade des Dames du Temps Jacís). Bohužel stejně jako většina ostatních „buridanovských“ pověstí nesedí časově ani tahle (i když nevěra královny Blanky s jakýmisi mladíky a králova reakce jsou považovány za nesporná fakta). Král Filip VI. vládl jen do roku 1350, po kterém byl Buridan ještě v Paříži, a Vídeňská univerzita byla prokazatelně založena až v roce 1365, kdy by (i kdyby žil) už byl na cestování po Evropě a zakládání univerzit přeci jen trochu v letech. Nicméně poněkud záhadné zmizení ze scény v roce 1358 může romantikům nabízet různá vysvětlení.

V každém případě Jean Buridan nepotřebuje hladového osla k tomu, aby se na něj nezapomnělo – udělal a nejspíš i prožil toho v životě dost i bez něj.

Poznámky

1) Což nám dává šanci připomenout jeho úmrtí ještě v příštím a přespříštím roce. Nejistý rok narození Járy (da) Cimrmana také není zcela ojedinělý.
2) Kromě jiného dělal pokusy a matematicky popisoval vzájemnou závislost naměřených veličin, čímž zavedl (ale nepojmenoval) pojem funkce. Jeden a půl století před Koperníkem přinesl a měřeními zdůvodnil sluncestřednou soustavu (jen to moc nehlásal – byl biskup a dovedl si představit následky). Se souřadnicemi počítal o dvě a půl století dřív, než Descartes vynalezl analytickou geometrii.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie

O autorovi

Milan Mareš

Prof. RNDr. Milan Mareš, DrSc., (*1943) vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK. V Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR, v. v. i., se zabývá teorií rozhodování a teorií fuzzy množin. V letech 1993–1997 byl členem Akademické rady AV ČR. Je autorem knihy Slova, která se hodí aneb Jak si povídat o matematice, kybernetice a informatice (Academia, Praha 2006), a knihy Příběhy matematiky (nakladatelství Pistorius, Praha 2008).

Doporučujeme

Lekce z pandemie

Lekce z pandemie

Eva Bobůrková  |  5. 10. 2020
Když se objevila zpráva, že pražský taxikář, hospitalizovaný v těžkém stavu s nemocí covid-19, dostal jako první pacient v Česku nový...
Hry a lidé

Hry a lidé

Martin Soukup  |  5. 10. 2020
Hra a hraní je základem každé kultury. Přesněji řečeno, hra kulturu předchází. Jak si hrají lidé neznalí písma, jak si osvojují fotbal či kriket,...
Nahlédnout mořským prvokům pod pokličku

Nahlédnout mořským prvokům pod pokličku uzamčeno

Sepsat výsledky pětiletého výzkumu 113 vědců z 53 laboratoří a 14 zemí světa znamenalo vytvořit uživatelskou příručku pro genetickou manipulaci...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné