Vymírání fauny v pleistocenní Austrálii

Tento článek je velmi spekulativní stejně jako anglicky psaná práce, kterou stručně shrnuje. To je naprosto v pořádku – ve vědě se spekulovat musí, pokud se má něco opravdu nového objevit. Hypotézy, které nebyly dostatečně skandální, aby se jimi dříve nikdo nezabýval, už byly většinou ověřeny. Horší je, že v článku jsou – dle mého skromného mínění – faktické chyby. Zaprvé trávy C₄ nejsou nutričně výživnější než C₃, v naprosté většině případů je tomu naopak. Zadruhé dnešní otevřená krajina Austrálie je z velké většiny pokryta vegetací C₄ a ne C₃, jak píše autor. Podobně se v textu dočteme, že suché podnebí zvýhodnilo stromy a keře C₃. To odporuje poznámce recenzenta pod článkem, jež tvrdí, že rostliny C₄ lépe vzdorují suchému klimatu. Překvapením pro mě bylo, že tyto chyby jsou i v původním anglickém článku. Napadají mě dvě vysvětlení: Buď v tom autoři mají zmatek, anžto nejsou fyziologové rostlin, nebo zjistili, že získaná data odporují jejich předpokladům a vlastnosti rostlin C₃ a C₄ záměrně přehodili. A vyšlo to. Recenzenti, také patrně nefyziologové, si ničeho nevšimli a článek šel do tisku.

Co jsou C₃ a C₄ rostliny a co je pro ně typické, se vůbec mezi botaniky, ekology a paleontology ví celkem málo. Určitě k tomu přispívají i jejich nicneříkající, a navíc podobné názvy (C₃ a C₄). Další zmatení do toho všeho přineslo označování ohroženosti rostlinných druhů v českých květenách. C₃ jsou tu druhy ohrožené, C₄ vyžadující další pozornost. To krásně ukazuje, jak se botanici a laboratorněji zaměření vědci sebe navzájem stále „štítí“ a nespolupracují, přestože často bádají na tom samém „kvítí“. Blýská se však, řekl bych, na lepší časy.