Aktuální číslo:

2018/5

Téma měsíce:

Bolest

Anatomie hadího oka

Důkaz mořského původu hadů?
 |  14. 2. 2008
 |  Vesmír 87, 97, 2008/2

Ještě v nedávné době se předpokládalo, že se hadi vyvinuli z hrabavých předků žijících pod zemí. Poukazovalo na to především beznohé tělo a odlišná stavba oka. Mělo se za to, že oko při přechodu pod zem u hadů zakrnělo a při návratu na povrch získalo současnou podobu. K těmto závěrům také sváděla primitivní skupina Scolecophidia, což jsou recentně žijící druhy slepáků a slepanů. Jsou to vesměs hadi se zakrnělýma očima a podzemním způsobem života.

Nové poznatky poskytly fosilie křídových mořských hadů se zadními končetinami, kteří představují přechod mezi ještěry a hady. Z jejich fylogenetické analýzy vyplynula nová teorie o původu hadů – a srovnávací oftalmologie obratlovců ji potvrdila. Zdá se, že se hadí oko od oka ještěrů v průběhu evoluce značně odlišilo. Jeho vnitřní struktura i způsob zaostřování na sítnici jsou podobné spíš očím vodních obratlovců.

Ještěři zaostřují tak, že změní tvar čočky pomocí řasinkových svalů zakotvených v kostěných částech bělimy (sklerotikálním prstenci). Hadí oko však zaostřuje díky tlaku zvětšených periferních duhovkových svalů na sklivec. Tím kulovitá čočka nezmění tvar, ale posune se dopředu. Ochabnutí duhovkových svalů naopak vede k zpětnému zatažení čočky do původní polohy.

Právě těmito charakteristikami se hadí oko podobá očím vodních obratlovců. U ryb a obojživelníků je nehybná sférická čočka zaostřována také posunem dopředu, k rohovce, pomocí duhovkového svalstva. Sekundárně ve vodě žijící obratlovci – včetně savců a ptáků – mají mnohem sféričtější čočku než jejich suchozemští příbuzní, a u velryb a tuleňů byl dokonce zjištěn podobný mechanizmus zaostřování jako u primitivních vodních obratlovců a hadů (posunem čočky).

Oftalmologická data se podařilo ověřit a vyhodnotit i pomocí kladistických a fenetických metod. Ukazuje se, že anatomie hadího oka je nejpodobnější anatomii oka primitivních vodních obratlovců (paryb a ryb) a červorů (Gymnophiona), zatímco u ostatních šupinatých – především u ještěrů – je oko podobné oku ptáků. Oko dvouplazů (Amphisbaenia) je nejpodobnější oku hrabavých savců – krtků (Talpidae). Tyto výsledky opět posilují hypotézu vodních (s největší pravděpodobností mořských) předků současných hadů. (Biological Journal of the Linnean Society 81, 469–482, 2004)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Václav Janoušek

Václav Janoušek (*1986) vystudoval biologii na Přf UK v Praze, kde se v současnosti zabývá populační genomikou a evolucí genomu u různých organismů.

Doporučujeme

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Na Jižní Georgii už potkana nepotkáte

Pavel Pipek  |  12. 5. 2018
Sotva se Novozélanďané pochlubili úspěšnou eradikací myší z Ostrova protinožců (viz Vesmír 97, 264, 2018/5), přišli ochranáři z Jižní Georgie...
Ochota zabíjet

Ochota zabíjet

Marek Janáč  |  2. 5. 2018
My lidé se nevraždíme jen tak. Máme své preference při tom, koho zabít a koho ušetřit. Když už překročíme psaná i nepsaná většinová pravidla...
Antropologie bolesti

Antropologie bolesti

Martin Soukup  |  2. 5. 2018
Bolest má krom jiných hledisek i svůj antropologický rozměr. Z mezikulturního srovnání v historii i v současnosti je evidentní, že bolest je v...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné