Alchymie a studená fúze

Když byly ve 20. století objeveny jaderné reakce, ožila i debata na téma, zda tuto techniku nepoužívali alchymisté k transmutaci kovů. Záhy se ukázalo, že energetická bilance těchto procesů je příliš vysoká, což neodpovídá technickým možnostem alchymického laboratoria. Nové argumenty ve prospěch možnosti alchymické transmutace se vynořily začátkem devadesátých let, kdy se začaly objevovat práce o studené fúzi.

Vzorků drahého kovu vyrobeného domnělou alchymickou transmutací se bohužel zachovalo jen málo, zůstaly ale příležitostné ražby medailí především ze 17. století, které měly zázračný experiment připomínat. Odehrával se mnohdy před svědky, často šlechtici, ne-li panovníky. Kromě zmíněných medailí lze občas najít i částečný popis experimentu (výchozí kov, popř. hrubou kvantifikaci), samozřejmě bez bližší zmínky o použitém kameni mudrců (jeho přidání se jen konstatuje).

Když jsem se takovými ražbami zabýval, ¹⁾ obrátil se na mne dr. H. BottollierCurtet, který se rozhodl zkoumat jejich izotopové složení a zjistit, zda je drahý kov přírodního původu, nebo zda byl vyroben jadernou reakcí. Stříbro má dva stabilní izotopy, jejichž zastoupení v přírodním kovu je stálé (atomová %): 51,839 pro 107Ag a 48,161 pro 109Ag. Odchylka od tohoto složení by naznačovala, že stříbro nebylo přírodního původu. ²⁾

H. BottollierCurtet vybral šest ražeb z údajného alchymického stříbra (čtyři z období 1679 až asi 1705, dvě nejsou datované). Jako standard posloužily francouzské příležitostné mince (padesátifrank „Hercules“ z r. 1974 a stofrank „Marie Curie“ z r. 1984). Již úvodní analýza pomocí fluorescence paprsků X potvrdila čistotu stříbra moderních mincí a zároveň prokázala přítomnost různých příměsí v alchymických ražbách. Nejčastějším kontaminantem byla malá množství mědi, jen u jedné medaile, bohužel nedatované, byl zjištěn poměrně vysoký obsah síry a rtuti.

Také v údajné transmutaci se podle některých popisů vycházelo ze rtuti a k reakční směsi bývala přidávána síra, jak to odpovídalo představám merkurosulfurové teorie. Podle ní měly být kovy tvořeny jakousi rtutí a sírou, které ovšem neměly být totožné s přírodními látkami téhož jména.

H. BottollierCurtet a jeho kolegové ³⁾ určili zastoupení izotopů stříbra přístrojem TOFSIMS. ⁴⁾ Uvádějí, že chyba jejich měření nepřesáhla ve zkoumaných vzorcích jedno procento. U soudobých mincí odpovídalo izotopové složení jednoznačně přírodnímu kovu, ovšem stejně tomu bylo u alchymických ražeb. Je však pravda, že dvě (ze šesti) pocházely od německého alchymisty Christiana Wilhelma barona Krohnemanna, jenž byl r. 1686 popraven poté, co byl odhalen jako podvodník. U soudu byl obviněn, že stříbro ukradl. Na druhé straně měl prý provést úspěšnou transmutaci před svědky.

Během zkoumání starých alchymických pramenů jsem nenašel žádnou zmínku, která by jen trochu naznačovala možnost, že při domnělé transmutaci šlo o jinou než chemickou reakci, popřípadě o metalurgický proces. Údajná proměna tedy musela být více či méně zdařilým trikem. ⁵⁾ Naproti tomu H. BottollierCurtet dosud nevylučuje, že alchymisté mohli používat studenou fúzi. Jeho experimenty konečně objasnily, co alchymisté mohli a co ne, byť jen na omezeném počtu vzorků. Jeho publikaci renomované časopisy odmítly s odůvodněním, že není třeba psát o takové samozřejmosti, jako jsou omezené technické možnosti a znalosti alchymistů. Zatím ale nikdo neprokázal moderními metodami, že údajný alchymický drahý kov vyrobený transmutací obecného je ve skutečnosti přírodní.