Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Neregulováno! Prales ve fotografii

Moravská galerie v Brně, 16. října 2008 – 11. ledna 2009
 |  4. 12. 2008
 |  Vesmír 87, 865, 2008/12

Neobvyklá výstava v Moravské galerii v Brně (viz také inzerci na s. 875) vznikla z podnětu ekologů, zřejmě Bohumíra Prokůpka. 1) Za kurátorem Antonínem Dufkem 2) přišli Dana Zajoncová 3) a Tomáš Vrška 4) s námětem tak zajímavým, že jej začal hned uskutečňovat.

Vznikl výstavní soubor, který představuje práce 31 fotografů a pokrývá dobu od třicátých let minulého století až po současnost. Jedny z nejstarších vystavených prací jsou fotografie z roku 1938 od Jaromíra Funkeho, který fotografoval na Podkarpatské Rusi v okolí hory Pop Ivan, kde profesor Alois Zlatník založil první výzkumné pralesní plochy (viz Vesmír 85, 223, 2006/4; 84, 565, 2005/10). Funke byl na Podkarpatské Rusi dvakrát, když připravoval k vydání cyklus Země Nikoly Šuhaje. Ještě starší fotografie jsou od Adolfa Schneebergera (1934) a Jána Halaše (1937). Samozřejmě nechybějí snímky Josefa Sudka z pralesa Mionší, který fotografoval po druhé světové válce. Do beskydského Mionší, kam ho zavedl frenštátský rodák Rudolf Janda, jezdil s přítelem Petrem Helbichem; na výstavě se všichni tři opět setkali. Rudolf Janda vydal o pralesích dvě významné knihy: Prales v Beskydách (1943) a Naše pralesy (1950, druhé vydání 1953).

Instalace výstavy evokuje procházku mezi stromy a výkřikem „Neregulováno!“ asi chtěli autoři upozornit na to, že pralesy nejsou jen oblasti s přísnou ochranou, ale třeba také neprostupné křoviny leckde kolem nás. K výstavě vydala Moravská galerie stejnojmennou publikaci (autoři textů jsou Marek Pokorný, Dana Zajoncová, Tomáš Vrška, Karel Stibral a Antonín Dufek).

Nebudu jmenovat všechny zúčastněné autory, ale nabízí se příležitost připomenout ty, kteří publikovali na stránkách Vesmíru: Václav Jirásek (Vesmír 87, 571, 2008/9 a další strany v témže čísle; 87, 815, 2008/11), Čestmír Krátký (Vesmír 78, 396, 1999/7), Pavel Nešleha (Vesmír 77, 710, 1998/12; 82, 656, 2003/11), Miloš Spurný (Vesmír 40, 51, 1961/2; 58, 42, 1979/1), Josef Sudek (Vesmír 85, 272, 2006/5; 85, 338, 2006/6), Miloš Šejn (Vesmír 75, 178, 1996/3) a Petr Zinke (Vesmír 87, 687, 2008/10 a další strany v témže čísle).

Lidé v běžných situacích divokost vyhledávají podvědomě. Procházky parkem a výlety do příměstských lesů pociťujeme jako blahodárné proto, že se dostáváme do kontaktu s něčím, co působí a trvá mimo přímé lidské snažení. Ani kulturní prostředí, v němž převažují námi vytvořené umělé produkty, nelze zcela odtrhnout od přírody. Různé stupně divokosti lze nalézat, kdekoliv jsme. Mohou nás nechat rozvzpomenout, spoluúčast na tom, co je živoucí a neusměrňované nám však přináší zkušenost jiné dimenze. Maliny v plastové krabičce koupené v supermarketu jsou pouhou náhražkou plodů vlastnoručně nasbíraných v blízkém lese. Vypadají jako z lesa, ale není to les. Pro požitek něčeho plně divokého by se za scénou neměl schovávat žádný člověkem diktovaný program, který vnucujeme příběhu přírody. V tom také vězí kvalitativní rozdíl mezi lesem regulovaným hospodářskou úpravou a „pralesem“. Tolik Dana Zajoncová v katalogu výstavy (s. 9), Tomáš Vrška připomíná (tamtéž, s. 15): Během uplynulých 170 let postupně přibývaly další lokality, které přesto, že byly v minulosti člověkem různou měrou ovlivněny, si zachovaly obraz přírodě blízkých lesů a byly vyhlášeny jako rezervace ponechané samovolnému vývoji. V současné době je většina lesů ponechaných samovolnému vývoji – tedy neregulovaných – v České republice soustředěna na území našich čtyř národních parků (Šumava, Podyjí, Krkonoše, České Švýcarsko). Zbytek je roztroušen v menších lokalitách o velikosti převážně v řádu desítek hektarů po celém území České republiky, přičemž nejvíce lokalit nalezneme v hraničních horských masivech. K 1. 1. 2008 bylo v Databance přirozených lesů ČR (www.pralesy.cz) evidováno 21 852 ha lesů ponechaných samovolnému vývoji – neregulovaných – tj. 0,83 % plochy lesů v ČR. Je to hodně, nebo málo?

Poznámky

1) Fotograf, publicista a vydavatel, Mgr. Bohumír Prokůpek vede ateliér plenéru na FAMU v Praze. Autorsky se podílel například na knize Miloslava Nevrlého Nejkrásnější sbírka, vydané v libereckém nakladatelství Vestri, viz Vesmír 81, 203, 2002/4.
2) Mgr. Dana Zajoncová z katedry environmentálních studií Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity se zabývá historií a environmentální kritikou ochrany přírody.
3) PhDr. Antonín Dufek, Ph.D., je kurátor fotografické sbírky Moravské galerie v Brně, viz rozhovor v pořadu Vstupte! Českého rozhlasu Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo/anonce/_zprava/4924....
4) Dr. Ing. Tomáš Vrška z brněnského oddělení ekologie lesa Výzkumného ústavu Silvy Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., se věnuje výzkumu dynamiky přirozených lesů temperátní zóny.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Stanislav Vaněk

RNDr. Stanislav Vaněk (*1952) vystudoval biologii na PřF UK v Praze, krátce pracoval v Krajském středisku památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, v časopise Živa a v Ústavu krajinné ekologie ČSAV. Deset let se v oddělení klinické hematologie 2. FN v Praze zabýval imunologií a zejména průtokovou cytometrií. K zájmům patří fotografie (absolvoval Institut výtvarné fotografie a Pražskou fotografickou školu) a horolezectví.
Vaněk Stanislav

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...