Energetika a změny klimatu

Luboš Veverka: Téma dnešní diskuse skrývá hlubší rozpor. Záleží na tom, čemu kdo dává přednost. Zda je pro něj na prvním místě blaho člověka či společnosti, nebo naopak zachování přírody a šetření jejích zdrojů. Někde mezi těmito póly najdeme praktickou energetickou politiku. V současnosti je pro ni (alespoň v Evropě) typické, že se snaží vyhovět společenským potřebám a zároveň šetřit přírodu. Je ovšem otázka, kterému pólu jsme momentálně blíže a z jakých důvodů. Na celém problému je důležitý fakt, že jednou se prostě vyřeší, ať už s naším přispěním, nebo bez něj. Lidé se mohou snažit o minimalizaci dopadů, ale opět se ptáme: Chceme minimalizovat dopady na společnost, nebo na přírodu? Každé zvolené řešení se ve svých důsledcích setká s člověkem.

Nakolik naše společnost závisí na energii? A pokud by o ni přišla, nakolik se s tím dokáže vyrovnat? Za možný náznak energetické krize můžeme považovat pověstný blackout. Jde o nedostatek zdrojů, nebo spíše o nedostatky v distribuci?

Dana Drábová: Evropa zatím jako celek nedostatek energie nemá. Jak to ale bude v budoucnosti, je otázka. To, proč v poslední době dochází k blackoutům častěji, je dáno spíše omezenou kapacitou distribuční soustavy a jejím věkem. K poslední důkladné modernizaci a velkému investování do distribuční soustavy došlo 15–20 let po druhé světové válce. Pak na tom byla Evropa tak dobře, že si mohla dovolit o přenosové soustavě dlouhá léta nepřemýšlet. Kdo dnes nemluví o energetice, o potřebě modernizace a investic do energetiky, tak není in. Odhady EU jdou do bilionů eur. A nejsou to jen investice do zdrojů. Jsou to zejména investice do těch úzkých míst, která omezují kapacitu přenosu. Energetika však není jen elektrická energie.

L. V.: Jak by vypadala společnost zbavená energie?

D. D.: Ondřej Neff velmi dobře vystihl, co se stane se společností, která není schopna zajistit základní lidské potřeby, ve sci-fi Tma. Člověk v takové situaci bere dříve nebo později zákon do vlastních rukou a čára mezi civilizovaností a necivilizovaností je hodně tenká.

Koneckonců se některé aspekty, které Neff popsal, projevily poté, co New Orleans navštívil hurikán Katrin. Vzhledem k tomu, že tam přestalo fungovat zásobování energií, potravinami a vodou, selhaly bezpečnostní složky státu a během deseti dnů převzaly vládu nad městem různé organizované skupiny až gangy. New Orleans se z této situace dosud plně nevzpamatoval.

Nedostatek energie by znamenal rychlý rozpad společenského řádu, a i kdyby se podařilo obnovit energetické zásobování, bude návrat k civilizovanosti daleko složitější než překročení čáry mezi civilizací a necivilizací.

L. V.: Spotřeba energie roste. Nejjednodušším opatřením je šetřit. Mohou nám tato opatření pomoci?

Petr Holub: Úspory jsou důležitým energetickým zdrojem. Uvedu dva příklady. Potenciál úspor v českých budovách je někde kolem 60–70 % její spotřeby. To znamená úsporu poloviny plynu, který dovážíme z Ruska. Pasivní domy mohou ušetřit až 90 % proti domům postaveným podle současné normy. Dokonce bychom se mohli dostat až k tomu, že postavíme domy energeticky aktivní. Druhý příklad se týká Kalifornie. Tamní regulační úřad dovolil energetickým firmám, které zásobují občany a firmy elektřinou, aby investice do úsporných opatření promítly do svého zisku. To mělo za následek, že se těmto firmám vyplatí podporovat úsporná opatření u svých zákazníků.

L. V.: Jaký však mají úspory význam z „makropohledu“?

P. H.: Jak jsem se již zmínil, existují studie, které říkají, že v sektoru budov lze ušetřit 60 % energie, v sektoru průmyslu zhruba 25 % energie. Hlavním problémem je veliká centralizovanost české energetiky. Decentralizovaná soustava by znamenala větší kontrolu obcí a konzumentů.

D. D.: Problém není v opozici centralizovaná, či decentralizovaná soustava. Jde o to, že někde jsou vhodnější decentralizované zdroje, jinde centralizované.

L. V.: Jak je ČR připravena na energetickou krizi?

D. D.: Na energetickou krizi připraveni nejsme. Krizí teď nemyslím krátkodobý výpadek. Jeden z opravdu černých scénářů naší energetiky je zvýšení spotřeby plynu v Rusku samotném. Kdyby se opakovala zima roku 2006, muselo by Rusko snížit dodávky plynu do střední a západní Evropy o 80 %.

P. H.: Řešením mohou být právě zmiňované úspory. Pokud budeme stavět domy, které nepotřebují otopnou soustavu a vystačí s teplem lidí a elektropřístrojů, budeme vůči takovým výpadkům odolnější. Částečné řešení je také výroba bioplynu. Tyto technologie již existují.