Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

A co tu vlastně budu dělat?

(dopis z rezervace Garamba, Kongo)
 |  6. 11. 2008
 |  Vesmír 87, 737, 2008/11

Pro ty, kdo ještě nejsou obeznámeni s tím, jak to chodí na africkém kontinentě, bych ráda připomněla, že něco jiného je, co si naplánujete, že budete dělat, co si myslíte, že budete dělat a co děláte doopravdy. Měla jsem se stát součástí monitorovacího týmu, a to se také stalo. Ovšem otázkou je, co má takový monitorovací tým monitorovat a jak funguje. Našemu týmu asi 15 lidí předsedá vedoucí Jerôme Amube Ndey. Pracuje zde již dlouho a má park v malíčku. Ví, co se kdy kde událo, kromě období války, kdy byl na studiích v Keni. Také dlouhá léta spolupracoval s Kes Hillman-Smith, která v parku strávila téměř 20 let svého života. Náš tým jsem vlastně ještě neviděla, neb den po mém příjezdu odjel na misi do terénu a ještě se nevrátil. Což také tak trochu napovídá odpověď na úvodní otázku.

Monitorovací tým se momentálně zabývá důležitou činností, hledáním posledních nosorožců bílých severních (Ceratotherium simum cottoni), poddruhu, který se pravděpodobně vyskytuje už jen na jediném místě na světě, a to tady u nás v Garambě. Před 2 roky tu byli spatřeni 4 jedinci, 1) takže je teď hledáme. Na jaře 2007 se prolétala jižní část parku, kde se nosorožci pohybovali dříve, a také severní část lovecké oblasti Gangala na Bodio, ale ta je hodně zarostlá a z letadla špatně kontrolovatelná, a tak se hledá na zemi. Mise trvají kolem 3 týdnů a tým prohledává oblast podle daného schématu. Až se skončí a všechny vytyčené plochy budou prohledány, tak přijedou dva profesionální stopaři z Keni, aby nám pomohli hledat v SV části parku a tam, kde to stihnou za dobu svého dvouměsíčního pobytu. A když se žádný nosorožec do konce roku nenajde, tak budeme moci prohlásit, že jsme to, jako lidstvo, zase jednou pro… Ještě je máme v ČR v Zoo ve Dvoře Královém a v USA v San Diegu, tak nám je třeba jednou naklonují.

Až se skončí s hledáním nosorožců, budeme se moci věnovat i jiným činnostem. Plánujeme navštívit několik vesnic v lovecké oblasti Mondo Missa a okolí i mimo loveckou oblast, neboť se tam vyskytují šimpanzi. To je zase druh, který zná každý, a všichni se budou rádi zabývat jeho ochranou. A tak máme za úkol zjistit, kolik jich tady asi je a kde přesně. Nejsou jen v této oblasti, ale původně se vyskytovali i v severní části lovecké oblasti Azande, hned u hranic se Súdánem, kde je hustý les kolem řeky Aka, ale nevíme, jestli se tam dostaneme. Teď určitě ne, snad v období sucha, když se dohodneme s místní rebelující komunitou. Pak je tady další velký oříšek k rozlousknutí. V parku je asi 3500 slonů. Zlí jazykové tvrdí, že tady máme obě formy slona – savanovou i pralesní, popřípadě jejich křížence. Problém je v tom, že se sloni zdržují v parku jen pár měsíců v roce. Zbytek roku tráví v loveckých oblastech, zejména na jihu. A proč, když v parku je dostatek potravy i vody? Asi tam mají něco lepšího než tady u nás. To pak ty pláně vypadají úplně holé, a taky že jsou. Jen žirafy (místní unikátní poddruh Giraffa camelopardalis congoensis) se pohybují stále na stejných místech. Ale moc nám jich tu také nezbývá, kolem 80 jedinců, a tak se budeme muset zaměřit i na ně. Neradi bychom o tento unikát přišli podobně jako o nosorožce.

To jsou tedy nejdůležitější úkoly, kterými se máme zabývat, ale je jich tady mnohem více a na mnohem déle, například kolik antilop bongo je v lovecké oblasti Gangala na Bodio a kde a jestli je moc nejedí místní lovci. Proč máme tak málo antilop koňských, když už se v parku pytlačí jen minimálně? Kolik máme asi tak hrochů? Že hodně, to víme, ale zajímalo by nás kolik asi. Tím se také budeme zabývat v období sucha, kdy plánujeme letecké sčítání hrochů nad velkými a většími řekami. No a nebyli bychom správný park, kdybychom neměli lvy. Občas je prý nějaký vidět. Slyšet jsou jen někdy, na rozdíl od hyen, které nám dávají svým vytím dobrou noc každý večer. No, ale to už má monitorovací tým práce na několik let dopředu…

Poslední, neméně důležitou činností, kterou mám na starost, je vedení knihovny. Tedy poté, co se založí. Je to hezké potvrzení myšlenky, že vše, co se člověk v životě naučí, ještě někdy využije. A tak mohu poděkovat své praxi z knihovny v Zoo Praha. Všechny ty hromady, co mi sem nanosili z různých skladů, beden či almar pokrytých prachem či plísní, budou jednoho krásného dne knihovna.

(Redakčně kráceno.)

Poznámky

1) O nosorožcích psal Vesmír v poslední době několikrát: Anděra M.: Přežijí nosorožci? Vesmír 82, 163, 2003/3 • Robovský J.: Tragédie nosorožců nekončí. Vesmír 83, 608, 2004/11 • Robovský J.: Evropská kampaň na ochranu nosorožců, Vesmír 85, 209, 2006/4 • Robovský J.: Když sloni zabíjejí nosorožce. Vesmír 87, 279, 2008/5. • Robovský J.: Západní nosorožec dvourohý vyhuben. Vesmír 87, 739, 2008/11.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost

O autorovi

Markéta Antonínová

Ing. Markéta Antonínová (*1978) vystudovala Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Na Institutu tropů a subtropů této univerzity se zabývá problermatikou záchranných chovů antilop v zajetí a výzkumem afrických savan.

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...