Když sloni zabíjejí nosorožce

Přes relativní mírumilovnost slonů vůči jiným zvířatům zůstávají jejich vztahy např. k hrochům či nosorožcům poměrně vypjaté. V poslední době byla v některých afrických národních parcích zaznamenána četná napadení nosorožců slony. V letech 1991–2001 bylo v jihoafrickém Parku Hluhluwe-Umfolozi zabito 5 nosorožců dvourohých, a dokonce 58 nosorožců tuponosých, kteří tento park proslavili (právě zde se podařilo zachránit jižní poddruh tohoto nosorožce). Z čísel je patrné, že jde o vážný problém, naštěstí se ale už snad ví jak ho řešit. Zabíjeni byli převážně dospělí nosorožci a stávalo se to hlavně u říčních toků. Útočníky byli mladí sloní býci (17–25 let) ve stavu musth, kdy samcům vytéká ze spánkové žlázy hustý hnědý výměšek. V té době jsou sloni v důsledku zvýšené hladiny pohlavních hormonů mimořádně vznětliví. Nosorožec náhodně objevený u vodního zdroje se pak nezřídka stane nevinnou obětí jejich psychické nevyrovnanosti. Za pozadím těchto problémů ale vlastně stojí člověk. Všichni tito mladí samci sem byli vysazeni jako sirotci po odstřelu stáda, tudíž bez dozoru starších slonů. Zkušenosti z jiného národního parku (rovněž v Jihoafrické republice) totiž naznačují, že by útoky na nosorožce mohly ustat po vysazení starých samců, kteří musth sloních mladíků výrazně tlumí. Zmíněný případ ukazuje, jak občas nedokážeme domyslet důsledky našich zásahů do fungování vztahů v přírodě. (Pachyderm 31, 14–20, 2001)