Vzpomínka na Josefa Reischiga

Po těžké nemoci zemřel v neděli 10. srpna doc. RNDr. Josef Reischig, DrSc., přednosta Ústavu biologie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Josefa Reischiga jsem znal od jeho nástupu do zmíněného ústavu. Byl to člověk všestranně nesmírně nadaný. Vynikal jako sportovec, zároveň s Přírodovědeckou fakultou totiž studoval Fakultu tělesné výchovy a sportu. Sám byl výkonným atletem, ale především byl skvělým vědcem a umělcem.

V Ústavu biologie začal Josef Reischig pracovat na genetických problémech, ale největších úspěchů dosáhl, když v ústavu vzniklo Referenční pracoviště optické mikroskopie firmy Olympus C & S spol. s r. o., které vedl. Byl jedním z prvních, kteří u nás tuto techniku používali. S výsledky své fotografické tvorby začal pravidelně seznamovat čtenáře Vesmíru, a to od r. 1995 (Vesmír 74, 219, 1995/4), později publikoval v mnoha dalších titulech (druhé po Vesmíru byly Hospodářské noviny). Fotografie a filmy byly nedílnou součástí jeho přednášek. Jeho spolupráce s doc. J. Slavíkovou z Fyziologického ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni a dalšími plzeňskými (především z Ústavu histologie a z Ústavu patologické fyziologie) i pražskými kolegy přinesla několik významných publikací. Tam se uplatnil tvůrčí duch Josefa Reischiga. Mrzí mne, že jsme spolu jeden projekt začali a již jsme jej nedokončili a druhý jsme plánovali.

Mikrosvět, který ho vždy zajímal, začal přibližovat pohledem mikroskopu na svém pracovišti a jeho skvělé fotografie se staly známé. Vystavoval je v Karolinu, Národním muzeu a na mnoha dalších místech, zdobí řadu vědeckých institucí, například chodby na LF v Procháskově ústavu v Plzni, chodby na 3. LF UK, ve Fyziologickém ústavu Ke Karlovu 4 v Praze. Dokázal vynikajícím způsobem zachytit to, co v mikroskopu pozoroval, stále hledal nové možnosti a jeho ztvárnění mikrosvěta je neobyčejné. Miloval i práci s filmovou kamerou – mnohé snímky začlenil například do pozoruhodného CD Videoatlas bezobratlých živočichů. Mnohokrát jsem s ním o tom diskutoval. Tvrdil, že je prostředníkem mezi Bohem a skutečností světa. Byl hluboce věřící a svou víru přenášel i do osobního kontaktu. Pracoval a kamarádil jsem s ním přes čtyřicet let. Hráli jsme spolu fotbal, byl členem našeho týmu Lékařské fakulty v Plzni a vždycky naše akce báječně dokumentoval. Ta dokumentace je zapsána v mnoha desítkách tabel, která vyrobil s tvůrčí invencí. Asi to byl jeho první vstup do výtvarného světa. Když se jeho fotografie staly známé, radoval jsem se, že na něj máme tuto památku a že jsme stáli u jeho uměleckého zrodu. Kromě kopané hrál Josef Reischig až do seniorského věku výborně i hokej.

Později jsme spolupracovali v Ekonomické komisi senátu UK, jíž jsem měl tu čest předsedat. Josef Reischig byl mým nejbližším spolupracovníkem a rádcem. Kromě dlouholetého členství v senátu Univerzity Karlovy byl v posledním období také členem její vědecké rady.

Josef Reischig byl všestranná osobnost: vědecká, umělecká a sportovní, ale především to byl vynikající člověk. Jeho stopa, kterou po sobě zanechává, je nesmazatelná. Je vyjádřena v jeho vědeckých pracích i v jeho uměleckých dílech, a hlavně se nezapomenutelně zapsal do srdcí všech, kteří jej znali a měli tu čest být jeho spolupracovníky a přáteli.