Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

(Skoro) všechno, co jste chtěli vědět o mořích

Oceán. Poslední divočina světa, Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, Praha 2007, předmluva Fabien Cousteau, přeložili Martin Anděra, Kateřina Danielová, Marek Chvátal a Irena Rybová, 512 stran, doporučená cena 1399 Kč, ISBN 978-80-242-1876-2
 |  17. 1. 2008
 |  Vesmír 87, 58, 2008/1

„Ďjó, moře! Proč nebydlíme u moře!“ Od doby, kdy tiskem poprvé vyšla průpovídka pana Rybáře alias Hastrmana v Nerudových Povídkách malostranských, se situace v českých zemích nezměnila. Značnou část našeho území sice pokrývají pozůstatky dávných moří, ale za tím nejbližším současným musíme cestovat několik set kilometrů. Naštěstí se svět za posledních 150 let subjektivně zmenšil a na středomořské pláže či tropické korálové útesy jezdí stále více českých turistů, mezi nimiž přibývá těch, kteří se o mořské prostředí zajímají hlouběji.

Moře na českém knižním trhu

V češtině vyšla řada populárních publikací, jež více či méně kvalitně přibližují moře a jeho obyvatele – od líbivých souborů fotografií přes diletantsky přeložené atlasy žraloků, určovací fotografické příručky pro potápěče až po původní díla českých autorů zaměřená například na prostředí korálových útesů. Málo publikací však mělo ambice seznámit čtenáře se základy věd o mořském prostředí komplexněji. Existuje sice česká učebnice základů oceánografie, její druhé vydání 1) z r. 1990 je ale dávno rozebráno a svým akademicky zaměřeným pojetím a málo kvalitní černobílou výpravou by dnes čtenáře těžko zaujala. Mezeru na trhu využil český překlad výpravné americké učebnice oceánografie vydaný r. 2004. 2) Originál je určen studentům nižších ročníků amerických vysokých škol, u nichž se nepředpokládá znalost přírodních věd – české vydání proto zaujalo i širší veřejnost.

 

Encyklopedie nabitá fakty

Titul „Ocean: The World’s Last Wilder ness Revealed“, který vyšel v britském nakladatelství Dorling Kindersley Limited r. 2006 a do češtiny byl přeložen již r. 2007, je naopak určen laikům, ale bezesporu najde příznivce i mezi odborníky, vysokoškolskými pedagogy a studenty. Výpravná barevná publikace nabitá fakty posouvá laťku skutečně vysoko. Není určena ke čtení od začátku do konce, spíše vybízí k opakovanému listování a častým návratům. Jde o publikaci encyklopedického typu, mozaiku zahrnující ve vynikajícím grafickém ztvárnění většinu témat, která bývají zahrnuta ve standardních učebnicích základů oceánografie: od vlastností vody přes geologii oceánů, deskovou tektoniku, mořské proudění, morfologii mořského pobřeží až po detaily o nejrůznějších skupinách obyvatel moře, to vše doplněno slovníčkem a rejstříky.

 

Stručné oddíly uvádějící jednotlivá témata komplexněji se střídají s částmi atlasovými, v nichž jsou představeny příklady příslušných jevů. Zatímco na atlasy ryb nebo ptáků jsme celkem zvyklí, atlasové pasáže zaměřené na nejznámější světové pláže, říční ústí, mangrovové porosty nebo zálivy světových moří mohou čtenáře překvapit. Domnívám se ale, že překvapení bude spíše příjemné. Každý si zřejmě najde svou nejoblíbenější část: romantik si bude vybírat nejhezčí pláž, milovník nestvůr ocení fotografie bizarních hlubokomořských ryb, mne nejvíce zaujali někteří málo známí a málokdy fotografovaní bezobratlí. Z praktického hlediska oceňuji velmi detailně zpracovaný atlas moří s reliéfem mořského dna a geografickými názvy jednotlivých významných útvarů s vlastním rejstříkem.

 

Galerie života v mořském prostředí

Téměř polovina knihy si klade za cíl představit „galerii života“ v mořském prostředí – od bakterií přes chaluhy dorůstající několika desítek metrů až po plejtváka obrovského. Autorům se podařilo pokrýt hlavní skupiny organismů v nebývale široké míře: velká část je pochopitelně věnována populárním skupinám, jako jsou mořští savci, ptáci nebo ryby, příjemným překvapením ale je, že nejsou pomíjeny ani okem neviditelné, o to však zajímavější archebakterie, dominantní skupiny jednobuněčných planktonních řas či celé spektrum drobných bezobratlých živočichů. Potěšilo mne, že se v jediné knize sešly kvalitní fotografie méně známých živočišných kmenů, které lze potkat výhradně (či zejména) v mořském prostředí a v Čechách bývají jejich nejčastějším místem výskytu přednáškové sály – například žebernatky (Ctenophora), pásnice (Nemertea), ramenonožci (Branchiopoda), vířníkovci (Cycliophora), chapadlovky (Phoronida)…

 

Oceňuji, že pro každý vyobrazený druh nebyl za každou cenu vymýšlen český název jen proto, že „si to čtenář přeje“. 3) I tak se v textu občas objevují jména, která budí důvodné podezření, že vznikla doslovným překladem z angličtiny – třeba „hadice mangrovová“. Podobně problematické jako vymýšlení nových českých jmen jsou však i situace, kdy pro některý druh český název existuje, ale je málo frekventovaný. V určitých pasážích jsem se ztrácel prostě proto, že jsem použité české jméno („červenice obecná“, „chmurnatka tmavá“) neznal. Nezbývalo mi než listovat v rejstříku a dohledávat latinský název. Ne vždy se mi to dařilo. Záhadou pro mě po nějakou dobu zůstávala údajně běžná ryba sdružující se do hejn nazvaná „úhořovec Halův“. V rejstříku ani ve své celkem rozsáhlé domácí databázi českých jmen mořských ryb jsem podobného tvora nenalezl. Z popisu jeho ekologie a drobné fotografie, kde se nebohý „úhořovec“ zmítá v zobáku mořského ptáka, však lze usoudit, že ve skutečnosti jde o zástupce úplně jiné čeledi, a to smačka (r. Ammodytes). České jméno bylo zjevně použito omylem, pro obě skupiny se totiž používá anglický termín „sand eel“ neboli „písečný úhoř“. Běžný čtenář ale pravděpodobně nikdy nezjistí, v kterém zapadlém koutě světa jsou úhořovci ekologicky tak významným druhem, že si zasluhují vlastní pasáž…

 

Nesrovnalosti a chyby

Rozsáhlé dílo encyklopedického charakteru se zákonitě nemohlo vyhnout občasným chybám a nesrovnalostem. Část z nich je zřejmě už v původním vydání, další se do knihy dostaly v důsledku nepřesného překladu. Nalézt lze vyloženě nesprávná nebo zavádějící tvrzení, např. vysvětlení, proč nádechoví potápěči netrpí dekompresní chorobou („tlak stiskne jejich plíce, ale okolní krevní cesty se roztáhnou“, s. 168), popis růstu parazitického korýše kořenohlavce na hostiteli („pokryje tělo vybraného kraba vlákny“, s. 217), tvrzení, že obrněnky mají schránku „stejně jako sinice“ (s. 236) nebo že schránka rozsivek je tvořena „křemíkem“ (s. 35). Nepřipadá mi pravděpodobné, že by se polypi hlubokomořských korálů (dravci ozbrojení žahavými buňkami) živili filtrováním metanotrofních bakterií (s. 179). Mapa naznačující, že porosty „mořských trav“ jsou omezeny zejména na tropické oblasti (s. 146), je nesprávná, což může našinec snadno zjistit i sám při šnorchlování nad rozsáhlými podmořskými loukami ve Středomoří nebo při pohledu na odlivem odhalené porosty vochy (r. Zostera) v Severním moři. Nezasvěcenec si zřejmě odnese nesprávný dojem také z tvrzení, že „většina archebakterií se dokáže přizpůsobit extrémním podmínkám“ (s. 232). Ve skutečnosti tato skupina mikroorganismů přizpůsobivostí příliš neoplývá, dominantní jsou však mezi nimi extrémofilové, přizpůsobení vždy na jeden typ prostředí – vysoké teploty, salinitu či velmi nízké pH.

 

Rozpory se někdy najdou i na jediné dvoustraně. Na s. 37 je například popisována známá teplotní anomálie vody: maximální hustota vody v kapalném skupenství je při teplotě 4 °C (což je ten hlavní důvod, proč v zimě nepromrzne rybník až ke dnu). Hloubavější čtenář se pak může podivit, jak je možné, že u dna oceánů se průměrná teplota pohybuje okolo 2 °C (s. 36), když čtyřstupňová voda by měla klesnout pod dvoustupňovou. V knize se totiž už nedoví, že teplotní anomálie je vlastností čisté vody, s nárůstem obsahu rozpuštěných látek se maximum hustoty posouvá níže a mořská voda tuto anomálii nevykazuje vůbec.

Jiné rozporuplné údaje se vyskytují na různých místech knihy a při zběžném listování je snadno přehlédneme. Pozoruhodné tvrzení, že rekordmanem v živočišné říši je červ Alvinella pompejana, který žije u horkých podmořských vývěrů ve vodě horké 300 °C (s. 171), je uvedeno na pravou míru o 106 stran dál, kde je teplota snížena na 70 °C – stále obdivuhodný, ale s biochemickými procesy již slučitelný výkon. V samotných hydrotermálních vývěrech, kde v důsledku vysokého okolního tlaku teplota vody opravdu mnohonásobně přesahuje bod varu, pochopitelně žádný živý organismus nepřežije.

 

Žraločí „potěr“ a jemu podobní

Notorickým problémem při překladech populárních publikací bývá rozhodnutí, zda použít odborný termín, nebo spíše běžné slovo. Zamořit knihu určenou laikům cizími slovy samozřejmě není vhodné, ale na závadu bývá i příliš volné nahrazování termínů. Myslím, že je nepatřičné použít pro měkký sediment dna výraz „půda“, říkat mláďatům žraloka, líhnoucím se z deseticentimetrových vajíček, „potěr“, označovat vodní masy o vyšší hustotě jako „hustší“ nebo charakterizovat uhličitany jakožto „sloučeniny obsahující uhlík“. Paradoxně někdy došlo naopak k tomu, že byly zbytečně nahrazeny termíny běžně zavedené. Překladatelé tvrdošíjně používají pro útesotvorné i jiné korály termín „korálnatec“. Není to chyba – tento název správně označuje jakékoli zástupce příslušné třídy žahavců. V české literatuře se však vžil termín „korál“, označující řadu korálnatců žijících jak na útesech, tak mimo ně, a nemyslím si, že bylo nutno jej měnit. Podobně se domnívám, že je zbytečné psát o „hlubokovodních“ rybách, když existují hezká česká slova „hlubinné“ a „hlubokomořské“.

 

 

Kniha, které odolá málokterý milovník moře

Výčet nepřesností je jen výběr z delšího seznamu, který jsem si vypsal po zběžném prolistování knihou. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že „Poslední divočina světa“ chybami dosti utrpěla. Je pravda, že pečlivější recenzí překladu, kterou by ale museli provést odborníci na jednotlivá témata, se mohly ještě mnohé nedostatky odstranit. Žádná podobně rozsáhlá publikace se však chyb nevyvaruje, dokonce ani poté, co projde několika koly recenzí a opakovaných vydání. 4) Vzhledem k rozsahu publikace a zvyklostem na českém trhu (texty leckdy neprocházejí ani jazykovou, natož pak odbornou revizí) si myslím, že překladatelé i vydavatelé odvedli solidní výkon.

 

V knihkupectvích se objevila kniha, které asi odolá jen málokterý milovník mořského prostředí. U mě doma bude mít v rozsáhlé „mořské knihovně“ čestné místo a bezesporu se podobně zabydlí i v knihovničkách amatérských potápěčů, romantických snílků, učitelů biologie a třeba i budoucích mořských biologů. Doufám, že přispěje k dalšímu zvýšení zájmu o krásné, stále tajemné, ale čím dál ohroženější mořské prostředí.

Poznámky

1) Kukal Z. a kol.: Základy oceánografie, Academia, Praha 1990.
2) Thurman H. V., Trujillo A. P.: Oceánografie. Tajemný svět moří a oceánů, Computer Press, Brno 2004.
3) Vydavatelé obvykle argumentují, že kniha, kde každá ryba (pták, brouk…) nemá své české jméno, by působila na čtenáře příliš odborně a byla by hůře prodejná. Po překladatelích pak požadují jakékoli české jméno, i kdyby si ho měli vymyslet. Nejsem schopen posoudit, nakolik má výše uvedený důvod reálný základ.
4) Řadu faktických chyb jsem odhalil při velmi detailním čtení i v sedmém vydání populární americké učebnice oceánografie. Může mě těšit, že díky tomu se v osmém vydání už neobjevily…

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Oceánografie
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Adam Petrusek

Prof. RNDr. Adam Petrusek, Ph.D., (*1976) vystudoval hydrobiologii na Přírodovědecké fakultě UK. Působí na katedře ekologie PřF UK v Praze. Věnuje se především ekologii, diverzitě a evoluční biologii perlooček a raků a biologickým invazím ve sladkých vodách.
Petrusek Adam

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné