Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Druhohorní perloočky

Mozaika fosilního záznamu
 |  17. 1. 2008
 |  Vesmír 87, 17, 2008/1

Perloočky (Cladocera) jsou malí vodní korýši náležející do třídy lupenonožců (viz Vesmír 80, 629, 2001/11). Ačkoli byla tato skupina v minulosti široce diverzifikovaná, neměli jsme donedávna k dispozici téměř žádný fosilní materiál. Zbytky perlooček, jakými jsou zejména typické dvouchlopňové schránky, články tykadel či trvalá vajíčka, jsou totiž tak nepatrné, že dlouho unikaly pozornosti. Teprve podrobný výzkum materiálů z význačných paleontologických nalezišť, jako je Angara v Irkutsku, přinesl první výsledky, které umožňují rekonstruovat fylogenetické vztahy z fosilního záznamu.

V permských horninách najdeme vyhynulý rod Propleuroxus, v křídě obýval sladké vody rod Prochydorus. Oba rody patří mezi nejstarší známé zástupce různonohých perlooček (Anomopoda), k nimž řadíme i hrotnatku (rod Daphnia), modelový organizmus mnoha biologických studií. Ve fosilních zbytcích počínaje přelomem jury a křídy se pravidelně nacházejí efipia (tzv. „sedélka“ sloužící k uchovávání trvalých – zimních – vajíček) dnes žijících rodů (Simocephalus, Daphnia, Moina). Tato pouzdra, utvořená ze skořápky, jinde než u perlooček nenajdeme.

V roce 2006 představili ruští taxonomové popis první předpleistocenní perloočky bez efipia, a to ze skupiny stejnonohých (Ctenopoda). Byla objevena v Mongolsku na lokalitě Khutel Khara ve vrstvách, jejichž stáří se datuje do období před 129 miliony let (tj. do spodní křídy) a dostala jméno Archelatona zherikhini. Tato perloočka byla převládajícím mikroskopickým obyvatelem malého horského jezera chudého na živiny. Stejně jako její dnešní příbuzní se zřejmě i ona pohybovala nade dnem a filtrovala částice sedimentu. Zdá se proto, že tento způsob příjmu potravy mohl být původní u všech stejnonohých perlooček. V okolí otisků perloočky Archelatona byly nalezeny i zbytky sedélek obsahujících po jednom vajíčku.

V roce 2007 byl však seznam vymřelých druhohorních perlooček obohacen hned o tři další druhy. Dnešním typům planktonních filtrátorů čeledi stejnonožkovitých (Sididae) se velmi podobá jejich nově objevená zástupkyně ze spodní až střední jury Smirnovidaphnia smirnovi, která obývala mělká i hluboká jezera, v nichž tvořila významnou součást primárních konzumentů. Do téhož rodu byla nyní na základě přezkoumání původních fosilií a objevu dalších přeřazenai perloočka Archedaphnia testacea ze svrchního permu, která byla popsána již před lety. Přesunem z různonohých do stejnonohých tak převzala od mongolské Archelatona pomyslný titul nejstarší známé stejnonohé perloočky. Ještě významnějším přínosem je však nález dalších dvou druhů (Leptodorosida zherikhiniLeposida ponomarenkoi), které si svou morfologickou jedinečností mezi dosud známými formami perlooček zasloužily zařazení do zcela nového řádu – Cryptopoda.

Tento pátý řád perlooček, doložený minimálně po dobu 25 milionů let během jury, se odlišuje počtem článků tykadel od obou dříve zmiňovaných (Anomopoda a Ctenopoda) a přítomností dvouchlopňové skořápky kryjící celé tělo od (zřejmě) blízce příbuzných řádů Haplopoda a Onychopoda. Oba druhy žily v malých mělkých trvalých jezerech s nízkou primární produktivitou a vysokým obsahem rozpuštěného kyslíku.

Stejnonohé perloočky tedy byly běžnou součástí jurských a křídových vod. (Journal of Natural History 41, 13–37, 2007; Zoological Journal of the Linnean Society 146, 269–274, 2006; Zoological Journal of the Linnean Society 147, 109–124, 2006)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Michal Šorf

Mgr. Michal Šorf (*1982) je doktorandem na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zabývá se taxonomií a ekologií zooplanktonu. Ve své disertační práci zkoumá kombinovaný vliv predace bezobratlých predátorů a rybího plůdku na strukturu zooplanktonu.

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...