Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Žabí putování

(Vesmír 86, 444, 2007/7)
 |  13. 9. 2007
 |  Vesmír 86, 538, 2007/9

Se zájmem jsem si přečetl v posledním čísle Vesmíru článek Pavla Hoška Žabí putování Indickým oceánem, ve kterém autor uvádí velmi nepravděpodobný způsob putování žab na kmenu z ostrova na ostrov. Za mnohem pravděpodobnější považuji přenos žabích vajíček na nohách a peří vodních ptáků. Tento způsob migrace žab má svoji analogii v přenosu rybích jiker na umělá jezera ve střední Asii v bývalé SSSR.

Dušan Hesoun

Odpověď autora:

Možností přenosu žab a ostatně jakýchkoli živočichů přes oceán je samozřejmě mnoho. A zdá se, že způsob, při němž se jeden druh „sveze“ na druhu jiném, je nejběžnější. Jednoznačné je to u parazitů, kteří se šíří se svým hostitelem (a mohou pak napadnout nové druhy na jiném kontinentu). Víme ale také třeba o mnoha sladkovodních plžích, kteří pronikli díky ptákům například z Asie do Ameriky, z Ameriky do Evropy apod.

Jakým způsobem se pohybují žáby po území Indického oceánu a jeho okolí, není zatím známo nic. Autoři prací citovaných v mém článku uvádějí jako nejpravděpodobnější způsob přepravy skutečně plavbu na přírodním voru. Zatím to nikdo blíže nestudoval, už z toho důvodu, že je to studovatelné jen obtížně. Myslím však, že nejde o tak nepravděpodobnou záležitost. Je třeba si uvědomit dvě věci. Madagaskar je každoročně pod vlivem silných cyklonů, a není tedy nic výjimečného, když se utrhne velký kus pobřeží – nikoli kláda nebo větev, ale solidní plovoucí ostrůvek. Navíc mnohé druhy „cestujících“ žab jsou výhradně lesní. Žijí na vegetaci a i pulci se vyvíjejí kdesi v úžlabí listů nebo v tůňkách ve vykotlaném dřevě. Na takových místech se setkají jen s pralesními ptáky, kteří nikdy neopouštějí les, natož aby se vydali za oceán. Na druhou stranu si umím představit plující změť vegetace a zeminy nesoucí pěkně vykotlanou kládičku, do jejíž dutiny stačily žabky naklást vajíčka.

Pavel Hošek

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie

O autorovi

Pavel Hošek

Mgr. Pavel Hošek (*1968) vystudoval parazitologii a entomologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Spolupracuje na projektu expedice LEMURIA, který mimo jiné vyústil do mnoha cest na Madagaskar. Zajímá se o vše, co s Madagaskarem souvisí. Z malgaštiny a dalších jazyků přeložil tradiční merinskou poezii (Dotek prolétajícího motýla, 2003) a madagaskarské mýty, legendy a pohádky (Rohatý král, 2003). Napsal také Dějiny Madagaskaru (2011).
Hošek Pavel

Doporučujeme

Jak si delfíni ucpávají uši

Jak si delfíni ucpávají uši audio

Jaroslav Petr  |  17. 12. 2017
Hluk v mořích a oceánech produkovaný člověkem ohrožuje kytovce. Může je dočasně ohlušit nebo jim trvale poškodit sluch. Nově objevený fenomén by...
Tajemná sůva šumavská

Tajemná sůva šumavská

Jan Andreska  |  17. 12. 2017
Byl vyhuben a vrátil se. Na Šumavu lidskou snahou a do Beskyd vlastním přičiněním. Puštík bělavý teď žije opět s námi, ale ohrožení trvá.
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné