Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Žabí putování

(Vesmír 86, 444, 2007/7)
 |  13. 9. 2007
 |  Vesmír 86, 538, 2007/9

Se zájmem jsem si přečetl v posledním čísle Vesmíru článek Pavla Hoška Žabí putování Indickým oceánem, ve kterém autor uvádí velmi nepravděpodobný způsob putování žab na kmenu z ostrova na ostrov. Za mnohem pravděpodobnější považuji přenos žabích vajíček na nohách a peří vodních ptáků. Tento způsob migrace žab má svoji analogii v přenosu rybích jiker na umělá jezera ve střední Asii v bývalé SSSR.

Dušan Hesoun

Odpověď autora:

Možností přenosu žab a ostatně jakýchkoli živočichů přes oceán je samozřejmě mnoho. A zdá se, že způsob, při němž se jeden druh „sveze“ na druhu jiném, je nejběžnější. Jednoznačné je to u parazitů, kteří se šíří se svým hostitelem (a mohou pak napadnout nové druhy na jiném kontinentu). Víme ale také třeba o mnoha sladkovodních plžích, kteří pronikli díky ptákům například z Asie do Ameriky, z Ameriky do Evropy apod.

Jakým způsobem se pohybují žáby po území Indického oceánu a jeho okolí, není zatím známo nic. Autoři prací citovaných v mém článku uvádějí jako nejpravděpodobnější způsob přepravy skutečně plavbu na přírodním voru. Zatím to nikdo blíže nestudoval, už z toho důvodu, že je to studovatelné jen obtížně. Myslím však, že nejde o tak nepravděpodobnou záležitost. Je třeba si uvědomit dvě věci. Madagaskar je každoročně pod vlivem silných cyklonů, a není tedy nic výjimečného, když se utrhne velký kus pobřeží – nikoli kláda nebo větev, ale solidní plovoucí ostrůvek. Navíc mnohé druhy „cestujících“ žab jsou výhradně lesní. Žijí na vegetaci a i pulci se vyvíjejí kdesi v úžlabí listů nebo v tůňkách ve vykotlaném dřevě. Na takových místech se setkají jen s pralesními ptáky, kteří nikdy neopouštějí les, natož aby se vydali za oceán. Na druhou stranu si umím představit plující změť vegetace a zeminy nesoucí pěkně vykotlanou kládičku, do jejíž dutiny stačily žabky naklást vajíčka.

Pavel Hošek

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie

O autorovi

Pavel Hošek

Mgr. Pavel Hošek (*1968) vystudoval parazitologii a entomologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Spolupracuje na projektu expedice LEMURIA, který mimo jiné vyústil do mnoha cest na Madagaskar. Zajímá se o vše, co s Madagaskarem souvisí. Z malgaštiny a dalších jazyků přeložil tradiční merinskou poezii (Dotek prolétajícího motýla, 2003) a madagaskarské mýty, legendy a pohádky (Rohatý král, 2003). Napsal také Dějiny Madagaskaru (2011).
Hošek Pavel

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.