Staly se mořské vydry kořistí kosatek?

Kosatky se v poslední době dostávají do popředí zájmu už nejen svým atraktivním vzhledem a dravostí, ale především kulturními rozdíly v loveckých taktikách u jednotlivých populací. Některá stáda například loví žraloky u hladiny, jiná ve větších hloubkách, další se zaměřila třeba na sledě či lachtany a tuleně. Je dokonce známo, že některá stáda kosatek loví jiné kytovce, zvláště plejtváky a keporkaky. V poslední době se objevilo hned několik populačních propadů u mořských savců, a to zejména u aljašských vyder mořských a lachtanů z jižních moří. Řada zoologů předpokládá, že za těmito prudkými úbytky stojí kosatky, možná ve spojitosti s průmyslovým lovem kytovců ve 20. století. Buď četné velrybářské flotily oslabily stáda velkých kytovců natolik, že se kosatky musely svým lovem přesměrovat na menší, zato však hojnější kořist, nebo naopak velrybáři poskytovali kosatkám pravidelný přísun masa ze zraněných či zabitých kytovců. Druhá možnost by ovšem znamenala, že celosvětový útlum velrybaření po roce 1985 paradoxně způsobil následné oslabení početních stavů jiných mořských savců. Další otázkou je, zda si odlišné populace kosatek nezaslouží, aby byly povýšeny na druhy, a to nejen kvůli rozdílům ve velikosti, zbarvení a dorozumívacích zvucích, ale také kvůli odlišným loveckým taktikám a obývanému prostředí (některé kosatky žijí na otevřeném moři, jiné si libují v příbřežních oblastech). Zatím to vypadá, že v antarktických vodách loví až tři typy kosatek, ale neví se, zda jde jen o nedávné odchylky vzniklé v závislosti na odlišném lovu, nebo naopak o dlouhodobě izolované druhy. Čeká se na výsledky molekulárního výzkumu. (Nature 445, 703–705, 2007)