Skutečně potřebujeme spát déle?

Literatura věnovaná spánku stále častěji upozorňuje na nepochybný spánkový dluh patrný v celkové populaci. Britští autoři zkoumali tento problém metodou nepřímých otázek, jimiž zjišťovali, jak dalece se tento předpokládaný dluh odráží v každodenních aktivitách.

K stanovení deklarovaného deficitu použili jednoduchý dotazník, který předložili celkem 10 810 dospělým osobám (vzorek byl rovnoměrně rozložen podle věku a pohlaví). V dotazníku chyběla zásadní otázka („máte dojem, že trpíte nedostatkem spánku?“), zato byly podrobně zjišťovány údaje o délce spánku, ospalosti ve dne, potřebě delšího spánku, výběru atraktivních denních aktivit ve „volném čase“ a „stresovému stylu života“. Z těchto údajů autoři vyhodnocovali, zda se spánkový deficit odráží v denní ospalosti, nebo zda by respondenti volili více spánku v době, na niž jim jsou nabízeny atraktivní aktivity.

Polovina mužů i žen uváděla příliš krátký spánek (a tedy na první pohled potřebu více spánku), ale deklarovaný deficit se nijak neobrážel v denní ospalosti, a to ani u mužů, ani u žen a v žádné věkové kategorii. Bez ohledu na vyhlašovaný deficit by jen velmi málo osob dalo přednost spánku, kdyby jim byla nabídnuta atraktivní bdělá aktivita. Stresový životní styl s tímto spánkovým „nedostatkem“ nezávisle koreloval.

Požadavek delšího spánku tedy je ve skutečnosti požadavkem po větším množství „volného času“, protože deklarovaný deficit spánku není ve vztahu k ospalosti ve dne, ale daleko spíše je provázen stresovým životním stylem. Zajištění delšího spánku tedy rozhodně není jediným řešením uváděného problému. (Anderson C., Horne J. A.: Do we realy want more sleep? A populationbased study evaluating the strenght of desire for more sleep., doi: 10.1016/j.sleep.2007.02.006)