Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Za houbami v srpnu

 |  9. 8. 2007
 |  Vesmír 86, 506, 2007/8
 |  Seriál: Za houbami, 8. díl (PředchozíNásledující)

Moc hub srpnových – moc vánic sněhových. [pranostika]

Jan Munzar, Medardova kápě

Vyvede-li se srpnové počasí – je-li přiměřeně teplo a dostatečně vlhko – mají houbaři své žně. Roste tolik jedlých hub, že si jich každý při nevelké námaze může nasbírat nejen k okamžité spotřebě, ale i pro naložení do octa a k sušení. Při sběru jedlých hub však musíme být vždy opatrní, neboť rostou také druhy jedovaté včetně nejnebezpečnější z nich, jíž se dnes věnujeme na prvním místě.

Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) je smrtelně jedovatá, takže je třeba dobře ji znát a při sběru hub k jídlu se jí vždy vyhnout. Je to elegantní lupenatá houba s kloboukem 5–12 cm širokým, zprvu polokulovitým, později sklenutým až skoro ploše rozloženým, žlutozeleně nebo olivově zbarveným (výjimečně i zcela bílým), načernale vláknitým, hladkým, bez bradavek, naspodu s bílými hustými lupeny. Příčně zelenavě žíhaný, 6–15 cm dlouhý a 1,5–2,5 cm široký třeň má nahoře bílý tenký prsten, dole je zduřelý a sedí v bílé cípaté pochvě (ta v raném mládí obaluje pod zemí celou plodnici, vypadající jako vajíčko). Roste místy dosti hojně, někdy již od konce června nebo od července až do října, a to od nížiny do podhůří, spíše v teplejších oblastech v listnatých a smíšených lesích, zejména pod duby, habry a buky. Nezkušení houbaři považují muchomůrku zelenou nejčastěji za nějaký nazelenalý druh pečárky (žampionu), jenže pečárky nemají naspodu třeně pochvu a lupeny jsou záhy růžové, později až čokoládově hnědé.

V srpnu roste i mnoho oblíbených hřibovitých hub, z nichž si dnes všimneme alespoň dvou. Chutného kozáka březového (Leccinum scabrum) sebere každý rád, hlavně mladší plodnice, starší bohužel brzy měknou (viz Vesmír 78, 458, 1999/8). Klobouk je 5–15 cm široký, v mládí polokulovitý, v dospělosti až rozložený, masitý, šedohnědý nebo hnědý, naspodu se šedavě okrovými póry. Třeň je tuhý, ve stáří až dřevnatý, 6–18 cm dlouhý, 1–3 cm široký, a hustě jej pokrývají černavé šupinky. Dužnina v celé plodnici je bělavá, neměnná. Kozák březový vyrůstá od června do října až listopadu hojně v lesích všeho druhu, dokonce i mimo les v zahradách, parcích a stromořadích. Najdeme ho od nížiny do hor, vždy však pod břízami nebo blízko nich, neboť s jejich kořeny tvoří mykorizu.

V měsíci srpnu také nacházíme různé druhy klouzků. Barevně nejpěknější – jak říká už jeho jméno – je klouzek sličný (Suillus grevillei = S. elegans), mykoriticky vázaný na modřín. Klobouk má 4–10 cm široký, zprvu polokulovitý, záhy sklenutý až rozložený, žlutý nebo častěji žlutooranžový, slabě slizký, naspodu s až zlatožlutými drobnými póry; třeň je 5–12 cm dlouhý a 0,5–2 cm široký, nesoucí žlutooranžový, poněkud hlenovitý prsten. Roste místy velmi hojně od června do listopadu od nížiny do hor ve všech lesích, ale vždy pouze pod modříny nebo v jejich blízkosti; s jejich výsadbou se k nám klouzek sličný totiž rozšířil. Tento klouzek je po kuchyňské úpravě chutný, a navíc nás potěší i svým živým zbarvením.

Není snad člověka, kterého by nepotěšil nález ryzce syrovinky (Lactarius volemus), někde zvaného kravička, neboť po poranění roní husté bílé mléko. Klobouk má 5–15 cm široký, v mládí sklenutý, později rozložený až prohloubený, zcela lysý, okrově oranžový nebo červenavě hnědý, naspodu s krémově zbarvenými lupeny, které poraněním mléčí a záhy rezavějí. Třeň je tuhý, pevný, oranžově hnědavý, 5–12 cm dlouhý a 1,5–3 cm široký. Houba voní příjemně slanečkově a bílé mléko později rezaví až hnědne. Ryzec syrovinka roste spíše nehojně (místy vzácně) od července do října pod jehličnany i listnáči, nejčastěji pod borovicemi, ale i pod smrky, duby ad., a to od pahorkatiny do podhůří.

Kdysi u nás rostly syrovinky velmi hojně, avšak v šedesátých až osmdesátých letech minulého století se staly téměř vzácnými; v posledním desetiletí však je na štěstí opět nacházíme častěji. Syrovinka – jak již naznačuje její jméno – patří k těm velmi málo houbám, které můžeme bez obav jíst syrové. Chutnější ovšem jsou po osolení opékané buď na plátech plotny, nebo lépe na pánvi na troše tuku – tím se zvýrazní jejich chuť i vůně.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Mykologie

O autorovi

František Kotlaba

RNDr. František Kotlaba, CSc., (*1927) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Do r. 1990 působil v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích. Věnuje se taxonomii, ekologii, rozšíření hub a jejich ochraně.

Doporučujeme

Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
Rytíř našich vod

Rytíř našich vod

Marek Janáč  |  5. 2. 2018
Na stěně ve své kanceláři má vystavené krunýře velkých raků. Za jeho pracovní židlí v akváriu rak. V knihovně knihy o racích a v laboratoři ve...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné