Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Kolaps stavitelů pyramid?

Pád Staré říše
 |  9. 8. 2007
 |  Vesmír 86, 488, 2007/8

Staroegyptská civilizace trvala nejméně přes tři tisíce let. Je o ní dobře známo, že zažila období vrcholů i pádů. Kolik bylo kolapsů staroegyptské civilizace? Jak k nim došlo – postupně, náhle, nevysvětlitelně? S jistotou víme nejméně o čtyřech obdobích, která se mohou jevit jako „kolapsovitá“; dalo by se jich ale jistě najít víc. Z pohledu společenských i přírodních věd je asi nejzajímavější úpadek Staré říše, která trvala přibližně od poloviny 26. do poloviny 22. století př. Kr. (2575–2150 př. Kr.).

Období Staré říše je považováno za jeden z vrcholů staroegyptského státu. Charakterizoval ho např. důmyslný správní systém, rozvinutá ekonomika, poskytující výraznou nadprodukci, či efektivní systém shromažďování ekonomického zisku prostřednictvím daní a jeho následné přerozdělení. Rozsáhlé území Egypta v délce přes 1000 km spravoval úřednický aparát s propracovanou ideologií moci, která měla za cíl kodifikovat a kanonizovat hierarchické uspořádání společnosti, v jejímž čele stál panovník osobující si božskou autoritu. Právě v tomto období dosáhlo svého prvního vrcholu také umění stavět z kamene – monumentální sakrální architektura představovaná zejména pyramidovými komplexy panovníků Egypta. Kromě své funkce jako místa pohřbu a zádušního kultu panovníků představovaly pyramidy komplikované a mnohovrstevné symboly moci, odrážející uspořádání světa odvozené od božského řádu věcí. Jejich stavba a provoz byly v mnoha ohledech příznačným jevem, který charakterizoval svou dobu i své tvůrce. A dnes jsou, jak se zdá, klíčové pro poznání faktorů, které nakonec způsobily zánik staroegyptského státu.

Rozvoj…

Charakter a kvalita vlády posledních panovníků Staré říše měly přímou spojitost s celkovým vývojem země a společnosti. Podívejme se na možné příčiny náhlého kvalitativního propadu tak vyspělé civilizace. Jak je možné, že se společnost schopná vytvořit ojedinělé památky typu gigantických pyramid odmlčela na dobu téměř 200 let? Jak je možné, že tak dokonalý byrokratický aparát najednou selhal?

Pro odpovědi se musíme vydat o několik století zpět, na samotný počátek 4. dynastie, do doby vlády panovníka Snofrua. Právě tehdy se začaly projevovat dva procesy spojené s mechanizmy výkonné moci, a to linearizacepovýšení. Linearizace znamenala náhradu původně místní (samo)správy centrální institucí, která se stala jedinou autoritativní silou. Povýšením v egyptských podmínkách se míní přeměna institucí na vyšší než místní úroveň. V praxi byla země rozdělena na vyšší správní jednotky (nomy neboli kraje), které byly podřízeny přímo centru. Jejich vlastní struktura však byla hluboce patrimoniální, stejně jako struktura centralistického státu, kde v čele „rodiny“ stál panovník, od něhož se odvíjely všechny nitky jemného klientského přediva. Snaha o silnou centralizaci státu a bezpodmínečnou kontrolu především ekonomických zdrojů s sebou přinesla výraznou uniformitu materiální kultury a převahu hlavního města nad lokálními centry.

V době vlády panovníka Snofrua můžeme identifikovat proces, který popsal C. Renfrew ve své práci r. 1972 a nazval ho násobící efekt. Definoval ho následovně: „Změny nebo inovace vyskytující se na jednom poli či v jednom směru lidské činnosti (tj. v jednom subsystému dané kultury) někdy usnadňují nebo stimulují změny v dalších oblastech činnosti (v dalších subsystémech). Násobící efekt se uplatňuje, pokud tyto změny působí v rámci jednoho anebo více subsystémů tak, aby zpětně usnadňovaly původní změny v prvním subsystému.“

Konkrétním příkladem může být stavba královských pyramidových komplexů. Aby bylo možné k tak velkolepému projektu přikročit, bylo třeba dosáhnout odpovídající technologické úrovně. Ta pomohla kvalitativně změnit panovníkovo nábožensko-politické postavení, a možná dokonce tuto změnu podnítila. Stavba pyramidových komplexů nebyla samoúčelná – egyptský panovník byl považován za žijícího boha, nositele božské autority, syna boha slunce Rea a jediného prostředníka mezi světem pozemským a světem bohů. Zajištěním panovníkovy posmrtné existence, usnadněním jeho „výstupu na horizont“ a připojením k družině bohů si egyptský lid zajišťoval i svůj posmrtný život.

Snofru je znám jako stavitel tří obrovských pyramid a je mu připisována i stavba několika menších, které označovaly místa faraonových rezidencí. Jeho syn Chufu je stavitelem vůbec největší pyramidy. To všechno bylo umožněno pečlivým a propracovaným systémem spravování ekonomického potenciálu země a zajištěním loajality úředníků, tvořících páteř tehdejšího správního aparátu.

Egyptský panovník efektivně využil mechanizmy „sdílení moci“, pomocí nichž kontroloval dění ve státě. Zároveň si zajistil loajalitu svých podřízených. Využil dvě metody – do nejvyšších státních úřadů dosazoval členy své rodiny (především své syny), u nichž si mohl být jist oddaností. Do nižších úřadů uváděl úředníky nekrálovského původu. Panovník si je zavazoval také tím, že jim pomáhal budovat hrobky a zčásti zajišťoval i nezbytnou pohřební výbavu (kamenné nádoby, sarkofágy z kvalitního turského vápence, stavební prvky z tvrdých druhů kamene apod.).

Mechanizmy a procesy, které se formovaly ve Snofruově době, vtiskly podobu dalšímu vývoji staroegyptské společnosti na více než dvě století. Proč? Vzájemně souvisejících odpovědí je několik:

  • Stavba pyramidových komplexů upevňovala panovníkovu vládu a legitimizovala jeho božskou autoritu.
  • Díky královským stavbám se zlepšila efektivita a struktura organizace státu a správního aparátu. Náklady na efektivní zajištění stavby a provozu vyžadovaly účinnou organizaci pracovní síly i rozvoj a specializaci řemesel.
  • Velké projekty byly symboly moci. Nezbytně přispívaly k identifikaci všech vrstev obyvatelstva se státní ideologií a uspořádáním společnosti. Státní ideologie vycházela z mytologie, podle níž byl panovník nositelem a garantem pozemského řádu. Pokud se dařilo dobře panovníkovi, prospívali i jeho poddaní.
  • Stavba pyramidových komplexů umožňovala i neprivilegovaným vrstvám sdílet jinak nedostupné bohatství králova dvora. Poskytovala živobytí tisícům řemeslníků a dělníků a jejich rodinám, následný zádušní kult zajišťoval práci dalším desítkám kněží. Současně se zvyšovala úroveň dělby práce. Lidé pracující na královských stavbách byli odměňováni v naturáliích, zejména chlebem a pivem. Měnili je na trzích, kde se dále setkávali zemědělci a specializovaní řemeslníci, kteří hledali pro své produkty odbyt. Podle současných odhadů měl Egypt v této době zhruba 1 milion obyvatel. Počet mužů přímo i nepřímo zaměstnaných na královských stavebních projektech mohl dosahovat až několika desítek tisíc. Včetně jejich rodin mohla stavba a následný provoz pyramidových komplexů poskytovat obživu až pětině obyvatel země.

…i úpadek

Vývojový impulz, který s sebou výše zmíněné aspekty přinášely, nakonec paradoxně způsobil neodvratný úpadek jedné fáze staroegyptské civilizace. Stalo se tak v několika postupných a logicky na sebe navazujících etapách.

První předzvěsti velkého ekonomického zatížení státu se projevily ještě na konci 4. dynastie, kdy na trůn dosedl panovník Menkaure. Objem jeho pyramidy je již mnohem menší než u jeho předchůdců. Započal trend zmenšování objemu vlastních pyramid a těžiště významu pyramidových komplexů se přesunulo do výzdoby jiných stavebních součástí – údolního chrámu, vzestupné cesty a pyramidového chrámu, kde probíhal zádušní kult panovníka. Sémantický posun vedl od ohromující monumentality k propracované symbolice.

Další podstatná změna se objevila na počátku 5. dynastie. Dosud byli do nejvyšších úřadů v zemi (např. vezíra, správce královského paláce, heliopolského velekněze slunečního boha Rea aj.) jmenováni především příslušníci královské rodiny. Přibližně v době vlády Veserkafa se však do významných úřadů ve státě dostali hodnostáři nekrálovského původu. Panovník se tak snažil nejjednodušším způsobem zajistit spolehlivost a věrnost nejvýše postavených hodnostářů. Na efektivním fungování výběru daní a na tom, jestli jsou jeho pokyny vykonávány, byl totiž přímo závislý.

V průběhu 5. dynastie se naplno projevil i trend započatý již v dynastii předešlé: důraz se nekladl na samotnou pyramidu, ale naopak na zádušní chrám, jeho výzdobu, a především na královský kult, tedy na aspekty, které podtrhovaly panovníkovu božskou a ochrannou čili státotvornou roli. Potvrzuje to již pyramidový komplex panovníka Sahurea z počátku 5. dynastie. V zádušním chrámu pokrývala reliéfní výzdoba téměř 370 m2 stěn, což bylo v ostrém protikladu k předchozímu období. 1) Zajímavě se tak prolínaly ekonomické požadavky s náboženskými. Potřeba neustále inovovat symbolický význam panovnického čili božského kultu tak, aby se odlišoval od nekrálovské sféry, mohla vyvolat ústup od monumentality a rozvinutí symbolické roviny

V době vlády panovníka Niuserrea dále posilovali svůj vliv nekrálovští hodnostáři. Začali pro sebe a své nejbližší stavět rozsáhlé pohřební komplexy, které často obsahovaly prvky královské architektury, dosud vyhrazené pouze panovníkovi. Vznik této monumentální formy hrobky je dalším důkazem, že se v rukou úředníků a jejich rodin soustředila stále větší moc. S tím v téže době souviselo i zavedení principu dědičnosti výnosných státních úřadů.

Na konci Staré říše byl zmíněný efekt doplněn zákonem snižujících se odezev (Law of diminishing returns). Ve 23. století př. Kr. již rozmach egyptského státu končil. Podobně jako na počátku Staré říše se projevovaly i nyní především vnitřní faktory, avšak svými negativními aspekty. Je zajímavé sledovat, jak tytéž jevy, které zpočátku rozvoj Staré říše stimulovaly, později přispívaly k jejímu postupnému zániku. Pyramidové komplexy pohltily příliš mnoho bohatství, které pak chybělo jinde. Sjednocená země se opět rozpadala na víceméně oddělené domény nezávislých hodnostářů. To vše se dělo v důsledku nárůstu nezávislosti nejvyšších úředníků, kumulace jejich moci i bohatství a panovníkovy neschopnosti efektivně na situaci reagovat.

V průběhu 23. století se postupně projevila krize v pěti hlavních oblastech státní ideologie a správy. Mluvíme o krizi identity (jak je vládnoucí skupina akceptována a považována za legitimní), participace (kdo a jak se podílí na správě státu), penetrace (schopnost efektivní kontroly administrativy a ekonomiky státu), legitimity (autority a schopnosti prosadit rozhodnutí) a distribuce (efektivity přesměrovávání ekonomických zdrojů). Nejdříve se projevila krize identity a krize distribuce. Egyptský stát v důsledku těchto důvodů prošel krizí (alespoň pokud tento proces hodnotíme z pohledu existence homogenního a silně centralizovaného státu).

Vleklá společenská krize byla nepochybně na sklonku 23. století př. Kr. uspíšena i rychle se měnícím klimatem. Z analýz dochovaných písemných pramenů jasně vyplývá, že nilské záplavy byly v průběhu století stále menší. A není zřejmě náhoda, že největší a nejvýznamnější pyramidové komplexy (čili nejvýznamnější státní projekty) vznikly v letech nejvyšších záplav. Zmíněné analýzy podpořil i nedávný nález na pohřebišti v jižním Abúsíru, kde pracuje naše expedice. Mumifikační mísa datovaná do doby Pepiho II. obsahovala zbytky ztuhlé pryskyřice, původně používané pro mumifikaci vysokých úředníků. V ní uvízli brouci Poecilus pharao, jejichž životní prostředí je možno charakterizovat jako pouštní, suché a slané. V době Pepiho II. byla tedy tato oblast poblíž nilského údolí již typicky pouštním ekosystémem.

Literatura

Bárta M.: Egyptské pyramidy a jejich stavitelé, in: L. Obuchová (ed.): Svět živých a svět mrtvých, Praha 2000, s. 70ff
Bárta, M.: Location of the Old Kingdom Pyramids in Egypt, Cambridge Archaeological Journal 15:2, 2005, Cambridge, UK, str. 177–191
Earle T. (ed.): Chiefdoms: Power, Economy, and Ideo logy, Cambridge 1991
Feinman G. M., Marcus J. (eds.): Archaic States, Santa Fe, New Mexico 1998
Haas J. (ed.): From leaders to rulers, New York 2001
Hansen M. H. (ed.): A Comparative Study of Thirty City-State Cultures, Copenhagen 2000
Marcus J., Flannery K. V.: Zapotec Civilisation. How Urban Society Evolved in Mexico’s Oaxaca Valley, London 1996
Postgate J. N.: Early Mesopotamia. Society and Economy at the Dawn of History, London 1992
Runciman W. G. (ed.): The Origin of Human Social Institutions, Oxford 2001
Tainter J. A.: The Collapse of Complex Societies, Cambridge 1988
Verner, M.: Pyramidy, tajemství minulosti, Praha 1997
Wilkinson T. A. H.: Early Dynastic Egypt, London 1999
Wittfogel K. A.: Oriental Despotism. A comparative study of total power, Yale 1975
Yoffee N.: Myths of the Archaic State. Evolution of the Earliest Cities, States and Civilisations, Cambridge 2005

Poznámky

1) Snofru, největší stavitel pyramid, vyčlenil na výzdobu svého chrámu pouze 64 m2, Chufu, stavitel největší egyptské pyramidy, 100 m2 a přímý Sahureův předchůdce Veserkaf 120 m2.

EKONOMIE VÝROBY SARKOFÁGU

Doba staré říše představuje období takřka neomezených státních výdajů. Modelovým příkladem může být ekonomická stránka výroby sarkofágů. Na základě dvou rozdílných experimentů lze soudit, že za hodinu práce bylo možno vyvrtat 12–30 cm3 objemu hmoty granitového sarkofágu (nebo 180–450 cm3 v případě měkčích materiálů). Předpokládá se, že vrtání Chufuova žulového sarkofágu, stojícího dodnes v pohřební komoře jeho Velké pyramidy v Gíze, se účastnily celkem tři trojice „vrtačů“. Na vyvrtání vany sarkofágu potřebovali přibližně deset měsíců a dalších několik měsíců na její vyhlazení, vyleštění a na výrobu víka. Celkem mohla práce trvat okolo 28 000 pracovních hodin. Pokud by však řezala a vrtala pouze jedna trojice, byl by počet hodin mnohem vyšší.

To ale není všechno. Spotřeba mědi během vrtání činila kolem 434 kg, váha písku použitého jako brusiva se odhaduje na 22,5 tuny, množství přímo odvrtané kamenné hmoty činilo 242 kg, zatímco celkové množství odstraněné žuly bylo 3186 kg. Z jiného poměru vyplývá, že na jeden kilogram použité mědi připadlo 12 kg odstraněné hmoty žuly.

EKONOMIE CHRÁMOVÝCH KULTŮ

Pyramidové komplexy byly nejen „stroji na znovuzrození“, ale i ojedinělými ekonomickými kolosy, které stimulovaly celé egyptské hospodářství. Během Staré říše bylo postupně vybudováno více než 20 královských pyramidových komplexů. V každém z nich pracovaly desítky zádušních kněží, kteří několikrát denně s použitím rozmanitého kultovního náčiní obětovali potraviny a nápoje panovníkově duši na onom světě. O tom, jak ekonomicky náročný byl jejich provoz, si můžeme učinit představu z písemných pramenů pocházejících z Ranefereova pyramidového chrámu, objeveného a prozkoumaného českou (tehdy československou) expedicí v Abúsíru v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Během jediného svátku, který trval 12 dní, bylo v tomto kultovním komplexu obětováno 240 býků! Tento svátek se na konci Staré říše obdobně důstojně slavil v dalších řekněme 15 zádušních komplexech a také v chrámech bohů v nilské nivě. A egyptský kalendář byl de facto nepřetržitou řadou náboženských svátků, oslav a výročí.

Veškeré obětiny se stávaly součástí přerozdělování (tzv. oběhu obětin). Z oltářů panovníků a bohů putovaly v různém množství do rukou kněží a dalších chrámových zaměstnanců podle jejich pracovního zařazení a postavení. Provoz chrámů představoval skutečnou výzvu staroegyptské ekonomice. Ve chvíli, kdy již vládnoucí vrstva nemohla dostát svým nepsaným společenským závazkům (neposkytovala práci ani ekonomické zajištění formou zakázek poddaným), se systém zhroutil.

EKONOMIE PYRAMID

V průběhu Staré říše se kubatura pyramid značně proměňovala: největší byla na počátku 4. dynastie, postupně se snižovala a v 5. a 6. dynastii byla víceméně stejná. Objem jednotlivých pyramid postavených panovníkem Snofruem, zakladatelem 4. dynastie, byl přibližně 640 000, 1 240 000 a 1 650 000 m3; největší pyramida postavená v Gíze jeho synem Chufuem měla již 2 583 000 m3 a druhá největší, Rachefova, 2 211 000 m3. Naproti tomu od počátku 5. dynastie nepřesahuje objem většiny pyramid 110 000 m3, výjimku tvoří Neferirkareova pyramida – 257 250 m3.

Za vlády Menkaurea na konci 4. dynastie se pyramidy začaly výrazně zmenšovat a během následujících dvou dynastií se jejich rozměry standardizovaly. V průběhu 6. dynastie byly již základny zcela uniformní, strana čtverce měřila 78 m. Zmenšoval se i objem použitého stavebního materiálu.

Naproti tomu plocha chrámových skladů vzrůstala. Zatímco v průběhu 4. dynastie byla poměrně malá a stálá, od počátku 5. dynastie neustále rostla. Tato skutečnost naznačuje, že kult panovníka nabýval na intenzitě a pro jeho každodenní uctívání bylo třeba stále většího množství potravin, nápojů a dalších komodit včetně luxusních předmětů. Ty samozřejmě nekončily na oltářích, ale putovaly dál do kapes kněží jako forma jejich naturálních platů.

POTÍŽE 6. DYNASTIE

Šestá dynastie trvala přibližně 150 let a v jejím průběhu vládlo několik panovníků, počínaje Tetim přes Veserkarea, Pepiho I., Merenrea a Pepiho II. A konče královnou Neitokret. Již počátek 6. dynastie provázely značné společenské otřesy, o nichž máme pouze zprostředkované doklady. První panovník Teti musel na počátku vlády čelit mnoha problémům, zejména nárůstu moci nejvyšších hodnostářů. Zřejmě proto jednu ze svých dcer, princeznu Watetchethor provdal za hodnostáře Mereruku. Další z panovníků, Pepi I., se také musel vypořádávat s rostoucí nezávislostí úředníků, především v jižních provinciích. Proto pojal za manželky dvě sestry vysoce postaveného hodnostáře z Abydu v Horním Egyptě a jejich bratra Džaua učinil vezírem, tedy mužem, jenž spravoval celou zemi. Obě ženy nesly stejné jméno Anchesenmerire a staly se matkami dalších dvou panovníků.

Za vlády Pepiho II. vzrůstaly nepokoje na jihu. Egyptské vojsko nebylo schopno kvůli hospodářským a politickým problémům zajistit hranice země. Na pobřeží Rudého moře byl zabit panovníkův oblíbený stavitel lodí Anachet i se svými muži a bylo třeba vyslat zvláštní výpravu, která by přinesla zpět do Egypta jejich těla. Rovněž v Núbii byli zabíjeni vysoce postavení egyptští hodnostáři.

PROCES VZESTUPU A ÚPADKU

Při srovnání klasického období staré říše s dobou postupně upadající 6. dynastie můžeme zaznamenat hned několik vývojových tendencí, které působily zpočátku stimulačně, a nakonec ve vzájemné součinnosti přivodily pád staroegyptského státu.

panovník: výjimečná postava s nedotknutelným postavením – sdílení moci panovníka s rodinami provinciálních hodnostářů, kteří nabyli značné politické a ekonomické nezávislosti

organizace správního aparátu: loajální úředníci podřízení přímo panovníkovipostupná uzurpace moci, zavedení principu dědičnosti úřadů, partikularizace státní správy

státní administrativa, její organizace: linearizaceregionalizace

stavba královských pyramidových komplexů: stimulace státní správy a ekonomické základnypostupné rozbujení státní administrativy a vrstvy úředníků

provoz královských pyramidových komplexů: upevňování královské moci a státní ideologieneúměrné zatížení hospodářství, zpochybnění královské autority

ekonomický systém: výkonný systém distribuce, redistribuce a výběru danípartikularizace a regionalizace, rozpad efektivně fungujících centrálních těles, neschopnost limitovaného sdílení ekonomického potenciálu s vrstvou poddaných

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie

O autorovi

Miroslav Bárta

Prof. Mgr. Miroslav Bárta, Dr., (*1969) vystudoval egyptologii a archeologii na Filozofické fakultě UK v Praze a v Hamburku. V Českém egyptologickém ústavu FF UK se zabývá studiem hrobek ve starém Egyptě a sociálními aspekty vývoje tehdejší společnosti. Od r. 1991 se účastní českých archeologických expedic do Egypta a vede výzkumy v jižním Abúsíru, egyptské Západní poušti a Súdánu. Přednáší na  Univerzitě Karlově v Praze, v letech 2003–2004 přednášel jako stipendista Fulbrightovy nadace na Pensylvánské univerzitě ve Filadelfii. Spolu s P. Pokorným, M. Kovářem a O. Foltýnem editoval řadu úspěšných multidisciplinárních sborníků.
Bárta Miroslav

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné