Jedy odranců

Odranci (Synanceia) jsou mořské ryby čeledi odrancovitých (Synanceiidae), dříve řazené mezi ropušnice (Scorpaenidae). Svou schopnost maskování odranci dotáhli až na samou mez dokonalosti. Nejčastěji vypadají jako kus kamene (odtud název „stonefish“), na němž už narůstají řasy a žijí přisedlí živočichové. Jsou asi nejjedovatější ze všech ryb a mají na svědomí řadu lidských životů. Jejich maskování je tak úspěšné, že oběť často ani neví, o co se bodla.

Jedové žlázy jsou na ostnech a jed se do těla oběti dostává kanálkem žlázy. A jak už to u živočišných jedů bývá, je tvořen řadou látek, jejichž směs je účinnější než jednotlivé složky. Nejúčinnější jsou ovšem toxické proteiny, jejichž vědecký výzkum začal teprve nedávno. Prvými izolovanými a studovanými proteiny byly crinotoxin a sinencein, který funguje jako antagonista kalciových kanálů, tedy podobně jako nifedipin nebo verapamil, podávané při vysokém krevním tlaku.

Zmiňme alespoň nejvýznamnější složky jedu odranců. Jednou z nich je cytolytický toxin ze S. trachynis, což je protein způsobující hemolýzu červených krvinek králíka, psa, potkana a morčete, nikoliv však myši, kozy, kočky, koně, ovce, krávy, opice či člověka. Jeho toxický účinek spočívá v narušení membrán. Hlavními jedy odranců jsou však zřejmě kardiotoxiny, tj. verrucotoxin (v jedu S. verrucosa) a stonustoxin (v jedu S. horrida), a neurotoxiny, zejména trachynilysin (v jedu S. trachynis). Ten uvolní množství acetylcholinu na nervových zakončeních motorických nervů a zablokuje přenos vzruchu z nervu do svalu. Dále byla v jedu nalezena řada proteinů s enzymovou aktivitou, např. hyaluronidáza, osm druhů esteráz, deset druhů aminopeptidáz, a dále nízkomolekulární substance, především biogenní aminy. Ty by mohly být odpovědné za bolestivost vpichu, podobně jako je tomu při bodnutí včelou nebo vosou (Vesmír 83, 392, 2004/7).

Odrancův jed způsobí oběti silnou bolest v místě vniknutí, otok postižené části a často i vícedenní nevolnost. Místo bodnutí se většinou hojí dlouho. Nejohroženější jsou potápěči v okolí korálových útesů. V důsledku silné bolesti se jich může zmocnit panika. Pokud následuje nekontrolovaný výstup z velké hloubky, hrozí potápěči kromě otravy vzduchová embolie.

Otravy tímto jedem nejsou časté, ale vždy představují ohrožení života. Ve Všeobecné singapurské nemocnici bylo od října 2001 do ledna 2003 přijato 9 pacientů ohrožených jedem odranců. Všichni měli zasažené končetiny. Trpěli silnými bolestmi a značným otokem. První pomoc spočívala v ponoření do horké vody (45 °C), která zneškodní proteinové jedy. Dále byla nasazena analgetika a širokospektrá antibiotika, všichni dostali protitetanovou injekci. Žádný z pacientů nezemřel, u jednoho však musel být proveden chirurgický zákrok na končetině, kde se v místě vpichu objevilo nekrotické ložisko. Průměrná hospitalizace trvala 3,9 dne, průměrná délka uzdravení včetně ústupu otoků 8,2 dne. Popsány jsou i smrtelné případy, zejména z Austrálie, kde však již je dnes dostupný specifický protijed.