Věda ve službách umění

Šestou veřejnou besedu cyklu Třetí dimenze pořádaly Český rozhlas Leonardo, Lidová univerzita Městské knihovny v Praze a časopis Vesmír 16. května 2007 v malém sále Městské knihovny v Praze. Sestřih vysílal Český rozhlas Leonardo a zvukový i obrazový záznam si lze stáhnout (www.rozhlas.cz/leonardo/veda/_zprava/348560), k dispozici jsou i záznamy předchozích diskusí (www.rozhlas.cz/leonardo/anonce/_zprava/3102...).

Hosty byli PhDr. Ivan Muchka z Ústavu dějin umění AV ČR, PhDr. Richard Šípek z Oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea a Ing. Miroslava Novotná, CSc., vedoucí Laboratoře molekulové spektroskopie Centrálních laboratoří VŠCHT Praha, moderoval Luboš Veverka z Českého rozhlasu Leonardo. Následují neautorizované poznámky z besedy (nejde o doslovný přepis):

M. N.: Každý umělec v historii a prehistorii, pokud pracoval s materiálem, musel být současně i chemikem-technologem, musel být i trochu fyzikem, aby mohl umělecké dílo vytvořit… Kdy došlo k tomu, že jsme začali vnímat humanitní vědy jinak než vědy přírodní? Myslím, že ve chvíli, kdy nastoupila specializace… Hlavní dnešní problém je komunikace – někdy je výborná, jindy vázne…

R. Š.: …my víme, co je potřeba opravit, oni vědí jak…

I. M.: Žádná věda, pokud se tak chce nazývat, nezavrhne exaktnost, soustavnost, systematičnost, důslednost, kontrolu, sebekontrolu… to vše jsou hodnoty, které přinesl věk informačních technologií. Digitalizaci chápu jako jedinečnou možnost spojit na témže místě data různé povahy – zvuková, textová, obrazová…

M. N.: Hodně se změnila filozofie konzervování a restaurování. V padesátých letech vládl přístup „zachraňme, co můžeme“, ať už k tomu použijeme jakýkoli materiál, jen když památku zachováme ve stavu, v jakém je teď. Dnes se snažíme konzervovat současný stav co nejopatrněji, co nejvratněji, abychom zásah mohli později zrušit a nahradit něčím lepším. Zachováváme přirozené stárnutí materiálu, chceme co nejmíň ublížit a co nejlíp konzervovat.

R. Š.: Trvanlivost digitálních dat závisí na tom, jak jsou data ukládána. Poslední výzkumy ukázaly, že datová média typu DVD či CD-ROM nejsou tak stálá, jak se zdálo, a větší počet institucí se dnes vrací k mikrofilmu jako archivnímu médiu, protože vydrží poměrně déle a je odzkoušen. Existují přístroje, které převádějí digitální snímky zpět na mikrofilmy. Nová média nemusí být vždy tím nejlepším, ale pokud zajistíme jejich kvalitní úložiště, umím si představit, že by mohla sloužit příštím generacím.

I. M.: Za hendikep považujeme chaotičnost vývoje v oblasti obrazového záznamu. Neexistuje normativ pro „digitální negativ“. To, že CD nebo DVD fyzicky zastará, je jeden problém, ale to, že uložený soubor nebude umět budoucí systém číst, je stejně akutní. Existuje snaha o formát „digitálního negativu“ – v legislativě se již přestaly používat digitální fotografie jako průkazní materiál právě proto, že je lze upravovat.

M. N.: Když mám udělat analýzu, je mi digitální formát k ničemu. Na druhou stranu všichni toužíme po rychlé a snadné vizuální informaci. Na to je digitalizace úžasná… a ještě jeden postřeh: Knihy zasažené povodní vyprali, zmrazili, usušili, srovnali a mohou je používat znova, s fotografickou dokumentací však byl velký problém. Zatím nevíme, co se stane s digitální dokumentací, když ji na měsíc naložíme do Vltavy.

R. Š.: S vývojem exaktních věd vzrůstá naše důvěra, věříme, že už dosáhly určitého stupně vědomostí, kdy materiálu skutečně rozumějí a nehrozí, že jej zničí.

M. N.: Padělatel musí být především velmi nadaný umělec, musí umět tvořit stejně jako ten, kterého chce padělat, musí být i velmi nadaný technik, aby zvládl technologii, kterou chce padělat. Padělatelé v historických dobách to měli podstatně jednodušší – dlouho se používaly technologie, které byly velmi podobné… Asi 90 % padělků, které se dostávají do naší laboratoře, je celkem spolehlivě odhaleno, těch zbylých 10 % je záležitostí 19. či 20. století… Dnes se s falzy roztrhl pytel, proto snad jedna rada zdarma: Pokud je chemická analýza cenově stejně nákladná jako pořízení díla, pak si obraz, který je pěkný, pověste, protože v tu chvíli je jedno, zda je pravý, nebo padělaný…

Proslulé laboratoře mají velké analytické soubory, které se týkají jednotlivých umělců, a vášnivě tyto materiály sbírají…

Chemická, historická a kunsthistorická analýza jsou neoddělitelné při posuzování pravosti díla. Výsledky laboratoře se dají jinde zopakovat, pocity kunsthistorika nikoliv, přesto má poslední slovo.