Králové mezi rostlinami ¹⁾

Které stromy jsou památné? Jsou to ty letité, ty, k nimž se váže nějaká historie (nebo jen historka) a „něco pamatují“? Ty, které dorůstají obrovských rozměrů nebo zvláštních tvarů? Něco ohraničují, vymezují, či je někdo vysadil, aby nám něco připomínaly, a rostou tu „na paměť“? Nebo je to úplně jinak? Úřední termín „památný strom“ nezahrnuje jen jednotlivé stromy, ale i jejich skupiny a stromořadí.

Podle zákona mohou být památným stromem vyhlášeny dřeviny, které vynikají vzrůstem nebo věkem, tvoří významnou krajinnou dominantu, připomínají historické události, ale i zvlášť cenné introdukované dřeviny. Po vyhlášení jim přísluší ochrana, evidence (v databázi Ústředního seznamu ochrany přírody) a označení podle zákona. Jejich stav se sleduje a jsou průběžně ošetřovány. U nás jsou za památné stromy nejčastěji vyhlašovány lípy.

Minulá století

Uctívání a ochrana stromů úzce souvisely s péčí o lesy, kterou upravovaly předpisy o hospodaření v  lesích, např. Statut Konráda Oty (1189), návrh zemského zákoníku Majestas Carolina Karla IV. (1348), Tereziánský lesní řád (1754). Jednou z nejstarších vyhlášek na ochranu konkrétních stromů je patent z roku 1714, chránící lipové stromořadí mezi Pražským hradem a Královskou oborou v Bubenči. Označení „přírodní památka“ pro věkovité a majestátní stromy poprvé použil Alexander von Humboldt (1769–1859). Nejstarší bibliografické záznamy o konkrétních stromech pocházejí z let 1825 a 1826. V první polovině 20. století byla ochrana stromů spojena s činností okrašlovacích spolků. Mezi významné osobnosti angažující se ve Svazu okrašlovacím v Praze patřili např. prof. K. Domin, prof. K. Kavina a prof. J. Klika. Nejvýznamnější osobností mezi lidmi zabývajícími se památnými stromy byl Jan Evangelista Chadt-Ševětínský (1860–1925). Byl lesníkem-praktikem a jedním z nejplodnějších autorů českého lesnického písemnictví konce 19. a počátku 20. století. Jeho nejvýznamnější text dokumentující památné stromy (Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku) vyšel v časopise Český lid (1908), rozšířená verze pak knižně v Písku (1913). První soupis památných stromů však publikoval již r. 1899 v Časopise turistů. ²⁾ V roce 1940 vyšlo dílo Františka Hrobaře Staré a památné stromy na Rychnovsku nad Kněžnou, r. 1949 pak od téhož autora Památné stromy na Žambersku, Králicku a Rokytnicku v Orlických horách. V roce 1956 byl vydán zákon č. 40/1956 Sb., řadící zvlášť významné stromy do kategorie chráněný přírodní výtvor nebo chráněná přírodní památka.

Památné stromy České republiky

České památné stromy nedosahují největších rozměrů na světě. Přesto lze říci, že Česká republika se svými 4552 položkami památných stromů, propracovaným způsobem jejich ochrany i péče o ně a zaznamenáváním v turistických mapách patří v této činnosti na přední místa. Chybí nám však velká obrazová publikace o památných stromech, jaké jsou vydávány např. ve Francii, Německu, Holandsku, Velké Británii či Švýcarsku.

Věk u prastarých památných stromů je často jen odhadován, přesto za nejstarší z nich jsou pokládány Klokočovská (Karlova) lípa v Klokočově, Svatováclavský dub ve Stochově u Kladna, Žižkův dub v Náměšti nad Oslavou, Lípa v Bzenci, Körnerův dub v Karlových Varech-Dalovicích, Oldřichův dub v Peruci, Lukasova lípa v Telecí, Sudslavická lípa u Vimperka, Husova lípa v Chlístově, Krompašské tisy, Pernštejnský tis, Vejdova lípa u Pastvin a další. Věk těchto stromů se pohybuje mezi 500–800 lety.

Záchrana genofondu památných stromů

Památné stromy starší než 250–300 let jsou cenným zdrojem původního genofondu. Zejména u stromů volně rostoucích v krajině lze předpokládat, že jsou pozůstatkem autochtonních populací. Ale i stromy nacházející se v blízkosti lidských obydlí, soch a kapliček mohou pocházet z těchto populací, protože s výjimkou hospodářsky cenných nebo introdukovaných dřevin nedocházelo k dálkovému přenosu osiva ani sazenic jedinců.

Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny řeší výzkumný projekt Záchrana genofondu památných stromů. Má upřesnit evidenci genofondu památných stromů v jednotlivých regionech, namnožit a dopěstovat vybrané cenné jedince a vytvořit genobanky památných stromů. Výzkumný ústav Silva Taroucy nabízí přemnožené památné stromy k prodeji s listem o původu stromu, čímž sleduje navrácení cenných stromů do původních regionů. Nově vysazený jedinec je „vlastním dítětem“ několikasetletého památného stromu a kromě biologického významu si s sebou nese pro další generace i jistý kulturněhistorický náboj.

Střípky ze světa

Mezi stromy s největším obvodem kmene na světě patří například tisovec (Taxodium mucronatum) zvaný Montezumův cypřiš či El Gigante v Mexiku s obvodem kmene 58 m, kaštanovník jedlý (Castanea sativa) – „Castagno dei Cento Cavalli – Kaštan sta koní“ na Sicílii (55 m), sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) v Kalifornii (33 m).

Za nejstarší stromy na světě se tradičně považují severoamerické borovice osinaté (Pinus aristata), jejichž věk se pohybuje kolem 4700 let. Stáří několika tisíc let dosahují také např. fitzroya (Fitzroya cupressoides) v Chile (3500 let), cedr libanonský (Cedrus libani) v Libanonu, platan východní (Platanus orientalis) v Řecku, fíkovník (Ficus religiosa) na Srí Lance (2500 let). O stáří stromů se však šíří i omyly (viz rámeček 1 ).

Tradici v ochraně stromů jako přírodních památek mají také v Německu, Polsku, Rakousku, ve Švýcarsku, v Bulharsku, Řecku, ve Francii, na Slovensku. V loňském roce vyšla v Belgii kniha Monumentale bomen in Europa (www.monumentaltrees.eu), popisující nejvýznamnější evropské památné stromy. Dostalo se do ní i několik nejznámějších památných stromů České republiky. ³⁾