Centrála ČSOB Group, Praha – Radlice

V devadesátých letech kladly banky v České republice důraz na to, aby na první pohled vzbuzovaly dojem konzervativní instituce: jako by se spolehlivost vylučovala s neformálností. Architektura bankovních domů vypadala podle toho a příliš často se vyznačovala okázalou dekorativností a pompou, která s moderní architekturou neměla nic společného. Čest všem výjimkám, mezi nimiž přední místo zaujala již tehdy Československá obchodní banka. Novostavby i rekonstrukce svých poboček zadávala předním architektům a její budovy dodnes obstojí jako příklady oživení architektonické tvorby u nás v devadesátých letech: zejména to platí o budovách ČSOB v Českých Budějovicích od Jiřího Stříteckého a jeho Atelieru 8000, nebo v Praze na Vinohradech v Anglické ulici od kanceláře ADNS. Zhruba před pěti lety se vedení ČSOB rozhodlo k radikálnímu kroku: vybudovat pro své pražské ústředí novou budovu a do ní přestěhovat většinu zaměstnanců, kteří dosud pracovali na různých místech v hlavním městě. Banka vypsala na novou budovu v roce 2003 soutěž, v níž zvítězil projekt AP Atelieru Josefa Pleskota. Během tří let vyrostla v Radlickém údolí pětipodlažní rozlehlá budova, která testuje zcela nový koncept pracovního prostředí.

Nové ústředí Československé obchodní banky v Radlickém údolí je jednou z největších realizovaných budov v České republice: 16 000 m² zastavěného území si člověk možná těžko představí, ale když se řekne, že je budova stejně dlouhá jako Celetná ulice, je to konkrétnější srovnání. Jak dostat 80 000 m² užitné plochy a 2400 zaměstnanců do jediného domu? První rozhodnutí bylo nejít do výšky, nestavět v údolí mrakodrap. Parcela byla dostatečně velká, aby celý program pojala – ale jak udržet pohromadě takový kolos, aby se z něj neztratila lidská dimenze? Jak jej usadit do údolí, aniž se nenávratně zničí jeho krajinný ráz? A konečně jak navrhnout takovou budovu co nejúspornější, šetrnou k přírodě, s minimální spotřebou energie? Obrovský dům je koncipován jako soubor šesti vzájemně prorostlých pavilonů s pevnou ortogonální strukturou. Repetitivní struktura je založena na modulovém dispozičním schématu se základní konstrukční jednotkou 8,1 × 8,1 m. Celek je pročleněn atrii, světlíky a zářezy do fasády. Toto členění zajišťuje pestrost vnitřního prostoru a přístup denního světla do všech kanceláří. Klimatický komfort je zajištěn důmyslným systémem větrání, topení i chlazení a řadou stínicích prostředků, které automaticky reagují na intenzitu slunečního svitu. Atria a dvory jsou pojaty jako zimní zahrady, zelená střecha budovy je oblíbenou oddechovou zónou. Rostliny nejsou pouhou dekorací, uplatňují se v interiéru jako přirozené zastínění a přispívají ke klimatické pohodě.

Architekti chtěli vytvořit „flexibilní systém pracovního prostředí, kte rý bude snášet dynamické proměny potřeb soudobé bankovní centrály a veškeré jeho technické komponenty budou schopny mu vyhovět.“ Tak charakterizoval úkol Josef Pleskot, známý svým zaujetím pro sociální aspekty architektonické tvorby. V Radlicích dostal ideální pří ležitost vytvořit integrované sociální prostředí soudobého pracoviště. Celá budova je vlastně jediná komfortní velkoprostorová kancelář. Nenajdeme tu obvyklou hierarchii od stísněných kancelářských koutů až po luxusní apartmány vedení v nejvyšším patře. Určité množství kanceláří je sice určeno jen pro jednu osobu (jsou přidělovány podle počtu pracovníků, které člověk řídí), i ty jsou ovšem vizuálně propojeny s vnitřním prostorem budovy. Vše je navrženo tak, aby architektura vyvolávala pocit sounáležitosti a spoluodpovědnosti těch, kdo ji obývají.