Jan Gebauer – osobnost mezi staletími

/*8. 10. 1838 v Úbislavicích u Nové Paky, †25. 5. 1907 v Praze/ V květnu uplynulo sto let od skonu tohoto badatele, který byl svými současníky považován za jednu z nejvýraznějších vědeckých postav své doby. Jeho Historická mluvnice jazyka českého (ve 4 dílech) nebyla svou velikostí (na 100 tisíc dokladů, zejména ze 14.–15. století) ani monumentalitou koncepce překonána; dodnes nemá konkurenta v celém slovanském světě. Jeho Slovník staročeský, ač v torzu (jen do písmene N), zaujímá podobné místo v české historické lexikografii.

Jeho autorita stále ještě ovlivňuje české jazykové prostředí koncepcí Příruční mluvnice, a především Pravidel českého pravopisu (r. 1902), která jsou dodnes (po čtyřech reformách) nejběžnější příručkou češtiny. Jeho dílo ovlivnilo školskou praxi v řadě slovanských zemí v klíčové době jejich národního sebeuvědomování a osvobozování na přelomu 19. a 20. století.

Gebauer prokázal velkou míru statečnosti v bojích o Rukopisy královédvorský a zelenohorský, které ho sblížily s T. G. Masarykem. I přes světovou autoritu a věhlas pražské lingvistické školy zůstává i dnes jednou z nejvýznamnějších postav naší jazykovědy.