Nový Zéland je připraven

Nový Zéland je znám svými přírodními krásami. Mezi hlavní lákadla patří majestátní hory a mořské fjordy, panenské lesy, projevy geotermální aktivity a maorská kultura. Botanici a zoologové přijíždějí pozorovat endemickou faunu a flóru. Bohužel se najdou i tací, kteří ji nejen pozorují, ale chtějí si ji s sebou odvézt a zařadit do své sbírky. Někteří hodlají s unikátními druhy i obchodovat. To je ovšem zakázáno, platí politika pozoruj a foť, ale nic neodnášej. Jinak by unikátní příroda brzy vzala za své. Populace některých novozélandských druhů se počítají na desítky kusů, tedy alespoň těch, které mají to štěstí, že se dají kontrolovat a chránit. Početnost jiných se jen odhaduje nebo vůbec není jasné, zda ještě žijí, další se již staly novým přírůstkem na seznamu vyhynulých živočichů.

V mezinárodním měřítku patří ilegální obchod s rostlinami a zvířaty na třetí místo (cca šest miliard USD) na desetistupňové stupnici nezákonných aktivit, hned za pašování lidí a zbraní. Nový Zéland se na něm podílí jen malým procentem, mimo jiné i díky své vzdálené poloze a malému území. V důsledku příznivého podnebí se ale stává tranzitní zemí, kde se pašované „zboží“ legalizuje. A v současné době nabývá na významu i nelegální obchod s původními novozélandskými druhy.

Kvůli ochraně fauny a flóry vznikla na Novém Zélandu r. 1993 skupina NZ Wildlife Enforcement Group (WEG), kterou tvoří tři vládní organizace – Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo lesnictví a zemědělství a Celní správa. Skupina vyhledává a odhaluje mezinárodní překupníky i pašeráky ve spolupráci s domácími a zahraničními vládními i nevládními organizacemi. Spolupracuje také s organizacemi českými, zejména při prevenci. To znamená, že se již předem vytipují rizikoví návštěvníci, kteří jsou podrobeni zvýšené kontrole při vstupu do země, při odjezdu a někdy i při samotném pohybu po Novém Zélandu. WEG také pomáhá školit pracovníky Ministerstva životního prostředí ČR a karanténní úředníky, aby byli schopni rozpoznat pašované zboží.

Po otevření hranic v České republice se bohužel rozšířil také počet překupníků a chtivých nekorektních chovatelů. Na českých burzách se běžně prodávají zástupci novozélandské květeny a zvířeny, kteří se do rukou českých chovatelů a pěstitelů museli nějak dostat. V drtivé většině případů se tak stalo nelegální cestou. Mít třeba vzácné novozélandské gekony je snem mnoha teraristů a touha je získat často nezná překážky. Jak je ale vyvézt z jejich rodného území? Propašovat? Proč ne, při troše štěstí si toho nikdo nevšimne a riziko se vyplatí… Ne docela!

Zapojení českých občanů do nelegálního obchodu není tak bezvýznamné, jak by se mohlo zdát (viz obrázek tab. I). Podle vyjádření pracovníků WEG je účast českých občanů na mezinárodním obchodu s novozélandskými druhy fauny a flóry znepokojující. Také proto se letos na přelomu února a března zúčastnil zástupce České inspekce životního prostředí na pozvání WEG mezinárodního cvičení v divoké přírodě novozélandského národního parku Fiordland. Podle fiktivního scénáře měla na Nový Zéland přicestovat skupina pašeráků z Austrálie, kteří společně s komplici odletěli z Queenstownu vrtulníkem do fjordu Dusky a nakonec na ostrov Anchor, kde měli odchytit vzácné slípky takahe (Porphyrio mantelii) a pak je nelegálně vyvézt do Austrálie. Celá akce byla až na ptáky takahe skutečná. Populace slípek je tak ohrožená, že by bylo velice riskantní je do akce skutečně zapojit. Týmy „pašeráků“ a ochránců byly vysazeny v drsné a liduprázdné přírodě Fiordlandu. Ochránci, odříznuti od jakékoliv civilizace, po tři dny sledovali činnost pašeráků, které nakonec dopadli a slípky takahe „vypustili“ zpět do přírody.

Cvičení bylo hlubokou prověrkou všech účastníků. V náročném a nepřehledném terénu, za silného deště, sněžení i krupobití rozhodně nešlo o „hraní na vojáky“. Český zástupce měl možnost poznat způsob práce novozélandských ochránců jak po teoretické, tak po praktické stránce. Dle vyjádření WEG se s pozváním pracovníka České inspekce životního prostředí na další cvičení v létě roku 2007 opět počítá.

Rádi bychom upozornili potenciální zájemce z řad českých sběratelů a chovatelů na skutečnost, že Nový Zéland již není tak naivní zemí, jak si někteří mohou myslet. Pokud by přesto někdo snil o teráriu plném novozélandských plazů či o sbírce vzácných alpinek, ať si připraví finanční rezervu na vysokou pokutu, popřípadě tlustou knížku na dlouhé dny v chládku… (Zpracováno na základě materiálů poskytnutých WEG.)