Kde opice kálejí lidem na hlavu

Ali G, britský intelektuál, jehož stylizace do role mladého rapera v blyštivé kombinéze ověšené zlatými řetězy mu umožňuje, aby ve svém televizním pořadu kladl provokativní otázky slavným lidem, se zeptal známého environmentalisty Ralpha Nadera, proč máme vlastně chránit tropické pralesy, když je život v nich lidem tak nepříjemný a jenom jim tam opice kálejí nahlavu. Nader, poněkud vyvedený z míry, se nezmohl než na konstatování, že zrovna Alimu by se v pralese asi opravdu nelíbilo, s nevysloveným předpokladem, že lidé neodění do blýskavých kombinéz si tropické pralesy opravdu užívají. Kromě toho začal tento politický rutinér, prošlý i ohněm americké prezidentské kampaně, přesvědčovat diváky o tom, že případy opic kálejících lidem na hlavu nebyly v pralesích dokumentovány. Taková je síla nesamozřejmých otázek kladených nesamozřejmým tazatelem.

Komu by se nelíbila Vysočina – mírně zvlněné kopce s lesíky a travnatými stráněmi, kde skupinky stromů střídají roztroušené chalupy a pečlivě upravená políčka. Kraj jako z Ladových obrázků, jen při detailnějším pohledu vyjde najevo, že v lesících rostou stromy příbuzné pryšcům, rozrazilům či mařince, osamocené stromy v krajině se jenom podobají modřínům, ale patří do rodu Casuarina, brambory na políčkách jsou sladkými bramborami čili batáty, chaloupky jsou kryté došky z trávy a jejich obyvateli jsou více či méně černí Papuánci. Novoguinejská Vysočina v provincii Simbu je tak podobná té Českomoravské, že jen mírně stylizovanou krajinomalbu lze prodávat jako obraz rodného kraje klientele v obou zemích současně.

První obyvatelé Evropy i Nové Guineje začali svoje vysočiny přitesávat do dnešního tvaru ještě kamennými nástroji asi před 50 tisíci lety. Zejména pilní byli posledních sedm tisíc let, co se zabývají zemědělstvím, s tím rozdílem, že zatímco Novoguinejci si svoje zemědělství vynalezli sami, poněkud pomalejší Evropané jen zkopírovali to maloasijské. Od původní, souvisle zalesněné krajiny dospěly nakonec obě civilizace k shodnému, obecně přijatelnému formátu, jehož více či méně umělecké zobrazení možná visí i na stěně vašeho pokoje, ať již žijete kdekoliv. Nejen v Simbu a ve Svitavách, ale po celém světě sní lidé o volné travnaté krajině se skupinkami stromů, tedy o lesostepi podobné krajině evolučních předků.

Lidská sídliště vybudovaná v zapojeném lese, mezi stromy či v korunách, se objevují pouze ve fantaskních příbězích typu Hvězdných válek či Pána prstenů. I v zalesněných krajinách jsou alespoň vesnice vždy pečlivě vyčleněny z okolního lesa. Dokonce i novoguinejští „stromoví lidé“ budují své domy v korunách solitérních stromů uprostřed mýtin, nikoli v hlubokém lese.

Souvisle zalesněné krajiny zůstávají v tomto stavu většinou proti vůli jejich obyvatel. Vymanit se třeba z takového nížinného tropického deštného lesa je ovšem těžké. Zapálit ho nastojato prakticky nelze, pracně vyklučené mýtiny zarůstají lesem neuvěřitelně rychle a na údržbu bezlesí pastvou nemají v pralese vhodná domácí zvířata.

My z lesostepí si většinově myslíme, že tropické pralesy je třeba zachránit jako muzea neopakovatelné biologické rozmanitosti. Pralesní lidé mají ovšem jiné pocity a priority, takže pokud o zachování jejich pralesů opravdu stojíme, měli bychom jim za tuto službu řádně zaplatit. Mnozí by potom s ulehčením dali lesu sbohem a odebrali se do krajů, kde jim budou opice kálet na hlavu jen velmi vzácně.

Videozáznam rozhovoru Aliho G s Ralphem Naderem je možno shlédnout na www.youtube.com/watch?v=d28IFaRvkJ8.