Energetika ze všech stran

Základní problém energetiky je pravděpodobně dvojí. Alternativní či náhradní zdroje fungují dobře jen na místní úrovni a v měřítku domu, osady či vesnice. Skeptici se dokonce domnívají, že alternativní zdroje, např. biomasa či větrné elektrárny, v podstatě neexistují – 520 uvažovaných větrných sloupů by pravděpodobně pokrylo jen 1 % spotřeby tuzemské energie. Němci uvádějí, že biomasa hlavně ve formě pelet v měřítku dalších zhruba patnácti let pokryje až 16 % energetické spotřeby Německa, ale ne každý tomu věří. Z toho vyplývá druhý problém – pokud alternativní zdroje nepokryjí ani 15 % naší energetické spotřeby, co nám zbývá?

Odpověď je jednoduchá – spalování fosilních paliv a jaderná energetika. Ověřené zásoby ropy stačí na 40–70 let, zemního plynu máme o dost víc a uhlí se nejspíš bude dobývat další dvě tři staletí. Musíme však počítat s tím, že ropa a v návaznosti další energetické suroviny budou čím dál dražší, což rozevře ekonomický prostor pro vývoj nových typů jaderných elektráren, pravděpodobně včetně malých či mobilních jednotek.

Spalování fosilních paliv naráží na další limit, a tím je vypouštění skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého, ale také při těžbě ropy se uvolňuje poměrně velké množství metanu. Spotřeba energie roste tempem 1,6–2,0 % za rok, a to ještě nic není proti letům 1950–1996, kdy se spotřeba energie na našem území zvýšila 16krát! Současná úroveň oxidu uhličitého v atmosféře (380 ppm) skoro určitě vzroste nejméně na 450 ppm, což je množství, které je z hlediska klimatických změn dejme tomu přijatelné, ale pokud by růst pokračoval na 550 ppm, tak se téměř jistě octneme v závažných problémech. Růst těžby uhlí je v Číně až 80 % ročně a hned tak neskončí! Pokud budeme v příštích letech slýchat nějaká slova víckrát než dnes, pak půjde o sousloví typu energetická bezpečnost, ukládání oxidu uhličitého či globální oteplování.

Kadrnožkova kniha představuje jakousi noblesně vypravenou (desítkami grafů a tabulek), a přitom spolehlivou učebnici energetiky ve vztahu ke klimatu. Názorné pojetí nezapře pedagoga brněnského Vysokého učení technického. Text je strohý, ale srozumitelný a některé kapitoly, zejména ty o jaderné energetice, představují jeden z nejlepších, neideologizovaných a nelobbistických úvodů do problematiky, jaký znám. V tomto smyslu je Kadrnožkova kniha víc než učebnice, je to velmi slušný obecný přehled dané tematiky.

Nakladatelství VUTIUM funguje deset let, během nichž vydalo 240 knih, 600 titulů v edici Vědecké spisy a rovněž elektronické verze doktorandských tezí, habilitačních a inauguračních přednášek. Při VUT fungují dvě umělecké fakulty, a snad proto jsou některé tituly velmi dobře typograficky a výtvarně pojednány. Pokud srovnávám pražské Karolinum, které tak často draze vydává dobré tituly ve špatné úpravě a na papíru vhodném pro „retroskripta“, tak mám pocit, že se Pražáci v Brně mají čemu přiučit.