Staré doly – zdroj nových léčiv

Opuštěné doly, skládky toxického odpadu a zamořená jezera nás děsí, protože představují nebezpečí pro životní prostředí. Na jejich likvidaci vynakládáme obrovské finanční prostředky, kterých nikdy není dost. Ne nadarmo se však říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. Nehostinné životní prostředí těchto míst vyvolává obrovský selekční tlak, zvýhodňující rozmnožování nových, odolných druhů organizmů, které mohou produkovat dosud neznámé biochemikálie.

V kalifornském Berkeley Pit vznikl r. 1955 povrchový měděný důl, v němž skončila těžba r. 1982. Jakmile čerpadla přestala fungovat, opuštěný důl se začal zaplavovat spodní vodou. Vzniklo jezero, jehož voda má vysoký obsah solí mědi i železa a kyselou vodu (pH 2,5). V takových životních podmínkách většina vodních organizmů nepřežije. V roce 1955 však výzkumný tým pracovníků Univerzity v Montaně objevil v jezeře tři nové druhy mikroskopických hub (Pithomyces sp.) a neobvyklých bakterií, kterým se v tomto nehostinném prostředí evidentně dobře dařilo. Jejich systematický průzkum odhalil přítomnost řady dosud neznámých biologicky aktivních látek, které byly po izolaci, vyčištění a určení chemické struktury podrobeny farmakologickému a toxikologickému výzkumu.

Z hub byly izolovány látky, jež by mohly být v budoucnu použity jako léky proti migréně, z bakterií pak látky blokující růst rakovinných plicních i jiných nádorů. Takovou látkou je i nedávno izolovaná kyselina berkelová, která má schopnost brzdit růst nádorových buněk vaječníků. (Journal of Organic Chemistry 71, 5357, 2006)