Jmelí jako protinádorový lék – nepomůže, ale škodit může

Většina českých lékařů by byla překvapena stejně jako jejich britští kolegové, kdyby četli kazuistiku o podkožním útvaru podezřelém z nádorového bujení v místě, kam si pacientka léčená pro lymfom a nádor prsu dlouhodobě podkožně aplikovala extrakt z jmelí (Brit. med. J. 333, 1293–1294, 2006). Užívání výtažku z jmelí má základ v antroposofickém učení, jehož zakladatel Rudolf Steiner se do značné míry inspiroval homeopatií. Jmelí (Viscum album), poloparaziticky rostoucí na jehličnanech (borovici a jedli) i listnatých stromech (topolech, břízách, javorech, lípě, hrušni a jabloni), mělo mít podle hesla „podobné léčit podobným“ příznivý vliv na zhoubné nádory, které jakoby parazitují na lidském organizmu. Ačkoli o prospěšnosti podávání extraktů z jmelí neexistují žádné přesvědčivé údaje, utratí za ně Evropané 45 milionů eur za rok; v Německu tuto léčbu dokonce hradí zdravotní pojišťovny! Některé látky obsažené ve jmelí (alkaloidy, lektiny a viskotoxiny) skutečně mají protinádorovou aktivitu, to však není nic neobvyklého – léčebně se používá například taxol z tisu nebo vinblastin a vinkristin z barvínku (rod Vinca). Na druhé straně existuje podezření, že výtažek ze jmelí může zesilovat bujení některých zhoubných nádorů. Seznam závažných nežádoucích účinků podkožně aplikovaných výtažků z jmelí je dlouhý a sahá od anafylaxe a selhání ledvin přes zánět mízních cest až po aktivaci herpetických infekcí. V redakčním článku (Brit. med. J. 333, 1282–1283, 2006) doporučuje profesor medicíny z Univerzity v Exeteru čtenářům, aby po užívali jmelí jen jako vánoční dekoraci a líbali se pod ním, ale nepoužívali ho jako protinádorový lék.