Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Co by dnes napsal Jules Verne?

 |  15. 2. 2007
 |  Vesmír 86, 75, 2007/2
 |  Seriál: Třetí dimenze, 2. díl (Předchozí)

Druhou veřejnou besedu cyklu Třetí dimenze pořádaly Český rozhlas Leonardo spolu s Vesmírem a Lidovou univerzitou Městské knihovny v Praze 17. ledna 2007 v malém sále Městské knihovny v Praze. Sestřih vysílal Český rozhlas Leonardo v rámci pořadů Třetí dimenze a je ke stažení ve formátu mp3 na této adrese.

Hosty byli znalec díla Julese Verna a autor knihy Jules Verne a jeho svět Ondřej Neff , dále člen Bioetické komise Rady pro výzkum a vývoj profesor Ing. Jaroslav Petr, DrSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby a informatik dr. Roman Neruda z Ústavu informatiky AV ČR, v. v. i. Besedu moderoval Luboš Veverka z Českého rozhlasu Leonardo.

Několik neautorizovaných poznámek z besedy (nejde o doslovný přepis)

L. V.: Jak to je s etikou ve vědeckofantastické literatuře?

J. P.: Etika se scifi literaturou táhne právě tak jako vědou. Už i Louis Pasteur např. řešil problém, zda může dát lidem nakaženým vzteklinou nevyzkoušené sérum. I když nám někdy může připadat, že věda přináší nové etické problémy, jde většinou o problémy staronové.

L. V.: Upozorňoval Jules Verne na etické problémy spojené s vědeckým výzkumem?

O. N.: Zcela určitě. Raný Verne byl technooptimista, věřil na civilizační poslání techniky. Věřil na bezvýhradně pozitivní dopad techniky. Třeba v románu Dobrodružství kapitána Hatterasa jedna z postav hlásá, že kamkoli přijde člověk do pustiny, přemění ji v ráj. My si dnes myslíme spíše pravý opak, ale mladý Verne si to myslel zcela upřímě. Postupem času byl jeho optimizmus značně zviklán. A zejména ho děsily společenské dopady techniky. V románu Plující ostrov popisuje miliardářský ráj, takový umělý plovoucí satelit. Lidé, kteří by tam mohli krásně žít za nejlepších myslitelných podmínek, se tak rozhádají, že ten ostrov rozbijí na kusy. To je vyústění Verneova optimizmu do obav. Bylo možná podmíněné tím, jak se blížil konec století a narůstala politická nervozita, schylovalo se ke světové válce Německa na jedné straně a Francie s Anglií na druhé. Prozíraví lidé už tušili, že to nedopadne dobře. A Verne patřil mezi ně.

O. N.: V 50. letech byli lidé fascinováni technickými inovacemi. Lidé techniku měli rádi, věřili jí. A pak k něčemu došlo. Přestože technika funguje, stalo se módou na techniku žehrat, pohrdat jí, pokládat ji za škodlivou, a o tom se dnes píší scifi knihy – o škodlivosti techniky. Já jsem příliš zakotven v optimistické éře 50. let. Myslím, že kdyby Jules Verne dnes vstal z mrtvých, že by asi z téhle nálady byl zoufalý a že kdyby ho požádali, aby napsal něco pěkného, tak by asi zase napsal něco technologicky optimistického a nebyl by pochopen. Byl by vypískán.

R. N.: Ono se v těch 50. letech něco stalo také ve vědě. Vidíme to i v matematice. Ukázalo se, že některé otázky, které bychom si rádi položili a na které bychom rádi znali odpověď, jsou inherentně příliš složité. Turingovy a Gödelovy výsledky – přestože Turing a Gödel jsou otcové výpočetní inteligence – jsou pesimistické. Ukazují, že odpověď na ty otázky buď nespočítáme nikdy, anebo za velmi dlouhou dobu (říkáme, že tyto problémy mají superexponenciální složitost). Např. problém obchodního cestujícího pro 150 měst vypočítáme – dejme tomu – za rok, ale pro 151 měst za tisíc let. To tu předtím nebylo.

J. P.: Když si vezmeme transplantace srdce, tak první pokusy nebyly úspěšné. První Barnardův pacient zemřel na to, že ho po transplantaci srdce předčasně vytáhli na tiskovou konferenci a protože měl potlačenou imunitu, podlehl běžné infekci. Přesto veřejnost vnímala transplantace spíše pozitivně. Dnes např. genová terapie takhle pozitivně vnímaná není. Někde jsem četl zdůvodnění, že autoři transplantací toho neslibovali tolik. Nedávali si laťku příliš vysoko. To znamená, že i když laťku těsně shazovali, bylo to v pořádku. Proponenti dnešních nových technologií si dávají laťku strašně vysoko, vzbuzují obrovské naděje. A o to větší je potom deziluze, když se ukáže že na tu laťku ani nedoskočí. A v té chvíli dochází k tomu, že k dané technologii ztrácíme pozitivní vztah.

L. V.: Co se změnilo od Vernových dob ve vědeckofantastické literatuře?

O. N.: Scifi literatura bývala dost výlučně chlapecká, pánská četba. Za tu dobu, co to sleduji, výrazně přibylo čtenářek scifi.

Besedy budou k stažení ve formátu mp3 na www.rozhlas.cz/leonardo a v následujícím vydání Vesmíru se o nich dočtete. Konají se v malém sále Městské knihovny v Praze vždy ve středu od 19 hodin.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Různé

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné