Jak moc jsme zdecimovali plejtvákovce šedé?

Na stáda až patnáctimetrového plejtvákovce šedého, který oproti jiným kosticovcům získává potravu filtrováním mořských sedimentů, bychom mohli narazit pouze v severní části Tichého oceánu. Prohrabáváním mořského dna plejtvákovci šedí nejen umožňují obživu spoustě mořských ptáků, kteří loví potravu z mořské hladiny, ale hlavně zajišťují obrovský přesun živin v moři. Je tedy jasné, že mají pro fungování mořského ekosystému v severním Tichomoří klíčový význam.

V poslední době se ustálil názor, že současných přibližně 22 000 jedinců ve východním Tichém oceánu (populace západní části je kriticky ohrožená) představuje nasycenou populační hustotu, a že se tedy podařilo ztráty způsobené velrybařením dorovnat. Nejnovější výzkumy ale ukázaly další populační nárůst. Kolik plejtvákovců tedy vlastně v této oblasti původně žilo? Odpověď na tuto otázku poskytlo studium variability vybraných úseků DNA. Ukázalo se, že dnešní počet plejtvákovců je pouhou třetinou či pětinou původních stavů. Na populačním propadu se „podepsala“ nejdřív nějaká neznámá příčina, pak teprve intenzivní odlov.

Vzhledem k současnému vlivu člověka na celosvětový ekosystém asi nelze doufat, že se plejtvákovci namnoží na původních asi 96 000 jedinců (kteří by za rok přehrabali objem sedimentů srovnatelný s nánosem dvanácti Yukonů). Přesto lze očekávat určitý nárůst. Tato teoretická zjištění mají mimo jiné klíčový význam pro stanovení rozumné míry odlovu plejtvákovců domorodými etniky. (PNAS v tisku, www.pnas.org_cgi_doi_10.1073_pnas.070605610...)