Aktuální číslo:

2026/4

Téma měsíce:

Radioaktivita

Obálka čísla

Impakt faktor lepší než stranická legitimace

 |  6. 12. 2007
 |  Vesmír 86, 749, 2007/12

Za několik málo let se bude mladá generace udiveně ptát, jak je možné, že akademická obec (univerzitní především, ale také neuniverzitní) systematicky nepromýšlela problémy kontinuity a diskontinuity totalitního období na univerzitách s obdobím po listopadu 1989. Zdá se, že aspoň téma hodnocení vědecké tvořivosti v nové koncepci řízení akademické sféry zabralo a také na stránkách Vesmíru vyvolalo živou diskusi.

Stanovisko vyjádřené Zdeňkou Petákovou v říjnovém čísle je velmi cenné, neboť vystihuje postoje nezanedbatelné části naší akademické pospolitosti. Pocit ohrožení, který autorka tak dobře vystihuje, je spojen s nebezpečím, že staré dobré časy, které autorka pamatuje před čtvrt stoletím, jsou problematizovány. Píše: „…při vzpomínce na staré profesory… z dob před čtvrt stoletím. Jejich vědecká práce přirozeně vyplývala z čistého zájmu o věc. Kolegy… nepokládali za soupeře…“. Toto vyjádření rezonuje s názorem mnoha pracovníků univerzit, kteří na období před dvaceti pěti lety neshledávají nic zásadně špatného, a proto také trvají na tom, že není co podstatného měnit.

Nevím, na které škole studovala autorka příspěvku, ale moje zkušenost ze studií v té době je zcela jiná. Většina profesorů (a profesorek), které jsem v té době znal, založila svou akademickou kariéru na členství v KSČ (nebo na spolupráci s StB), někteří přitom byli dobrými odborníky ve svém oboru. Skutečně vynikající badatele jsem však potkával spíše na docentských a ještě častěji asistentských pozicích – na kterých byli trpěni a někdy opravdu statečně chráněni svými „zasloužilejšími“ nadřízenými profesory (a profesorkami). Nechápu dost dobře, jak autorka může o období, kdy řada mladých lidí z politických důvodů ani nesměla studovat obor svého zájmu, natož v něm udělat kariéru, psát jako o žádoucím čase nezištné badatelské spolupráce generací. Studovali jsme v té době na fakultách ne-univerzity, které byla násilím vnucena univerzalita vědeckého komunismu. Bylo by skvělé, kdyby také rozhovor o IF vedl k hlubšímu pohledu na minulost i přítomnost našich akademických obcí. Přiznejme si, že univerzitu pořád ještě nemáme a v reálné postmoderně možná ani mít nemůžeme.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Bibliometrie

O autorovi

Viktor Žárský

RNDr. Viktor Žárský, CSc., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době pracuje jako asistent na Katedře fyziologie rostlin PrF UK v Praze a vede Laboratoř buněčné biologie na Ústavu experimentální botaniky AV ČR.

Doporučujeme

Ničí ozon choleru?

Ničí ozon choleru? uzamčeno

Iva Hůnová, Libor Elleder  |  30. 3. 2026
Pražská klementinská observatoř patří k těm, které mají nejdelší řadu nepřetržitých hydrometeorologických pozorování na světě. To se všeobecně...
Jak se člověk stává biologem

Jak se člověk stává biologem

Jan Černý  |  30. 3. 2026
Biologem se člověk nerodí, biologem se člověk stává. Ne jednorázovým rozhodnutím nebo náhlým osvícením, ale pomalým vrůstáním do světa, který je...
Patnáct let Fukušimy

Patnáct let Fukušimy uzamčeno

Vladimír Wagner  |  30. 3. 2026
Nejsilnější zemětřesení v dějinách přístrojového měření lokalizovaly seismografy v pátek 11. března 2011 pod mořským dnem nedaleko Japonska....