Aktuální číslo:

2018/9

Téma měsíce:

Zde domov můj

Impakt faktor lepší než stranická legitimace

 |  6. 12. 2007
 |  Vesmír 86, 749, 2007/12

Za několik málo let se bude mladá generace udiveně ptát, jak je možné, že akademická obec (univerzitní především, ale také neuniverzitní) systematicky nepromýšlela problémy kontinuity a diskontinuity totalitního období na univerzitách s obdobím po listopadu 1989. Zdá se, že aspoň téma hodnocení vědecké tvořivosti v nové koncepci řízení akademické sféry zabralo a také na stránkách Vesmíru vyvolalo živou diskusi.

Stanovisko vyjádřené Zdeňkou Petákovou v říjnovém čísle je velmi cenné, neboť vystihuje postoje nezanedbatelné části naší akademické pospolitosti. Pocit ohrožení, který autorka tak dobře vystihuje, je spojen s nebezpečím, že staré dobré časy, které autorka pamatuje před čtvrt stoletím, jsou problematizovány. Píše: „…při vzpomínce na staré profesory… z dob před čtvrt stoletím. Jejich vědecká práce přirozeně vyplývala z čistého zájmu o věc. Kolegy… nepokládali za soupeře…“. Toto vyjádření rezonuje s názorem mnoha pracovníků univerzit, kteří na období před dvaceti pěti lety neshledávají nic zásadně špatného, a proto také trvají na tom, že není co podstatného měnit.

Nevím, na které škole studovala autorka příspěvku, ale moje zkušenost ze studií v té době je zcela jiná. Většina profesorů (a profesorek), které jsem v té době znal, založila svou akademickou kariéru na členství v KSČ (nebo na spolupráci s StB), někteří přitom byli dobrými odborníky ve svém oboru. Skutečně vynikající badatele jsem však potkával spíše na docentských a ještě častěji asistentských pozicích – na kterých byli trpěni a někdy opravdu statečně chráněni svými „zasloužilejšími“ nadřízenými profesory (a profesorkami). Nechápu dost dobře, jak autorka může o období, kdy řada mladých lidí z politických důvodů ani nesměla studovat obor svého zájmu, natož v něm udělat kariéru, psát jako o žádoucím čase nezištné badatelské spolupráce generací. Studovali jsme v té době na fakultách ne-univerzity, které byla násilím vnucena univerzalita vědeckého komunismu. Bylo by skvělé, kdyby také rozhovor o IF vedl k hlubšímu pohledu na minulost i přítomnost našich akademických obcí. Přiznejme si, že univerzitu pořád ještě nemáme a v reálné postmoderně možná ani mít nemůžeme.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Bibliometrie

O autorovi

Viktor Žárský

RNDr. Viktor Žárský, CSc., (*1958) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současné době pracuje jako asistent na Katedře fyziologie rostlin PrF UK v Praze a vede Laboratoř buněčné biologie na Ústavu experimentální botaniky AV ČR.

Doporučujeme

Člověk býložravcem

Člověk býložravcem uzamčeno

František Vyskočil  |  3. 9. 2018
Z dvaceti aminokyselin, které naše tělo potřebuje k vytváření životně důležitých bílkovin, si asi osm neumí vyprodukovat samo. Ještě pár vitaminů...
„Archetyp“ pražské kavárny

„Archetyp“ pražské kavárny

Pavel Janoušek  |  3. 9. 2018
Krásnou literaturu lze číst z mnoha důvodů: ze školní povinnosti, pro zábavu i z potřeby vstoupit při četbě do dialogu s někým, kdo mi může...
Století Československa

Století Československa uzamčeno

Jitka Rychtaříková  |  3. 9. 2018
První světová válka za sebou nechala celosvětovou spoušť, v níž vyhasly miliony životů. Ačkoliv přímé vojenské ztráty v Českých zemích (Čechách,...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné