Řešení založené na zdravém rozumu

„Environmentalisté pro jadernou energii“ není politický slogan Strany zelených, nýbrž titul knihy. První předmluvu k ní napsal Patrick Moore, jeden ze zakladatelů ekologické organizace Greenpeace, druhou James Lovelock, autor teorie Gaia.

Když jsem tuto knihu četl, nedalo mi to, abych se nepustil do srovnávání s knihou J. Leggeta „Nebezpečí oteplování Země“, která u nás vyšla před patnácti lety ¹⁾ (viz Vesmír 72, 406, 1993/7; 73, 64, 1994/2). Autory obou knih spojuje bytostný zájem o vývoj stavu životního prostředí na této planetě a s tím spojený osud lidstva a snaha uvést v soulad požadavky moderní civilizace se zachováním příznivých podmínek pro život. Dalším pojítkem zmíněných dvou knih je Greenpeace, v prvním případě iniciovala vznik knihy, v druhém je spjata s autorem předmluvy, který byl jedním z jejích zakladatelů a prezidentů. Mezi jejich vydáním je časový odstup patnácti let, a proto je zajímavé porovnat, jak se některé názory vyvíjely.

V mnohém se autoři těchto dvou knih shodují. Obě knihy přiznávají podíl lidských aktivit na klimatických změnách, byť s různou mírou opatrnosti. Společný je negativní postoj k spalování fosilních paliv. V obou knihách je zdůrazněna naléhavá potřeba snížit emise skleníkových plynů a klade se důraz na co nejefektivnější využívání energie a nutnost energetických úspor.

V mnohém se však rozcházejí. Jejich pohled na možnosti jak čelit klimatickým změnám i některým dalším civilizačním hrozbám, a přitom se vyhnout krizi z nedostatku energie, se diametrálně liší.

Jeremy Leggett navrhuje jako preventivní opatření „nevypouštět žádné látky, dokud není potvrzeno, že neškodí životnímu prostředí“. To je formulace podstatně přísnější než dosud prosazovaný princip ALARA (tak nízko, jak je rozumně dosažitelné). Prokázat v praxi, že ta či ona látka neškodí životnímu prostředí, může být obtížné, ne-li nemožné. Bruno Comby není tak striktní. Formuluje princip „přirozené variability“ nebo též „princip přirozenosti“ ALAIN (tak nízko jako v přírodě), který je mírnější než ALARA, aniž na jedné straně ohrožuje člověka a na druhé nerozumně blokuje ekonomický rozvoj.

Autoři se liší i v hodnocení vhodnosti energetických zdrojů:

V knize Jeremyho Leggetta je mnoho argumentů, proč …rozšiřování jaderného průmyslu nebo nahrazování existujících jaderných elektráren po vypršení provozní životnosti by znamenalo investovat do skleníkové krize místo do úsporného řešení (tj. do úspornosti a do výroby energie z obnovitelných zdrojů). Jaderné řešení – zejména v souvislosti s otázkami bezpečnosti, odvozu odpadu, odstavování jaderných elektráren a možností šíření jaderných zbraní – by proto nemělo hrát žádnou roli při reakci na globální oteplování… Je zde naprosto kategoricky postavena proti sobě jaderná energetika a energetické úspory. A po vyčerpání potenciálu úspor vidí Legget získávání energie z obnovitelných zdrojů jako výhodnější než energii jadernou.

V knize Bruna Combyho najde čtenář mnoho argumentů, proč je jaderná energetika perspektivním a bezpečným řešením energetické budoucnosti, které neohrožuje ani zdraví lidí, ani klima, a proč je správné do této formy získávání energie investovat a dále ji rozvíjet. Skepticky hodnotí využitelnost obnovitelných zdrojů energie jako hlavního pilíře světového energetického hospodářství. Systematicky a zcela otevřeně probírá nejrůznější pozitivní i negativní aspekty jaderné energetiky a vyvrací argumenty, které odpůrci „jádra“ používají.

Obě knihy jsou velice zajímavé nejen po odborné stránce, ale i přístupem autorů, způsobem jejich myšlení a argumentace.

Kniha „Environmentalisté pro jádro“ u nás vyšla v době energetického tápání současné vládní koalice, která nemá v úmyslu dále rozvíjet jadernou energetiku, zablokovala rozvíjení uhelné energetiky a naivně spoléhá na energetické úspory, využití velmi omezeného tuzemského potenciálu obnovitelných zdrojů a na ruský zemní plyn. Tato kniha poskytuje vodítko jak postupovat v dalším rozvíjení českého energetického hospodářství, které má být hospodárné, spolehlivé, bezpečné a ne škodící životnímu prostředí.

Patric Moore, ekolog, někdejší prezident Greenpeace, ve své předmluvě ke knize Bruna Combyho mimo jiné píše: …Greenpeace dnes tvrdí, že můžeme postupně vyřadit elektrárny na fosilní paliva a jaderné elektrárny a nestavět už vodní elektrárny. Prý nám stačí jen více šetřit energií, mít více větrných elektráren a zavádět používání slunečních panelů. To je krásný sen a upřímně si přeji, aby byl pravdivý, ale není. Prostě to tak být nemůže. Větrná a sluneční energie jsou příliš „zředěné“, přesněji jejich koncentrace (intenzita) je nízká. Kromě toho elektřina, kterou vyrábějí, je dostupná pouze po určitou dobu: první, když fouká vítr (nepravidelně), a druhá při slunečním svitu (nanejvýš polovinu času). Je nutný jiný spolehlivý zdroj bez emisí a dostupný ve velkém. Aby vyhovoval rostoucím požadavkům na energii ve světě a podporoval rozvoj Číny, Indie, Brazílie a dalších vyvíjejících se zemí. Tato kniha poskytuje řešení založené na solidních faktech a zdravém rozumu – řešení, které funguje.

Kniha „Nebezpečí oteplování Země“ přinesla řadu podnětů k zamyšlení. Kniha „Environmentalisté pro jádro“, řečeno slovy Patricka Moora, „poskytuje řešení založené na solidních faktech a zdravém rozumu – řešení, které funguje“.