Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Nebezpečí oteplování Země

(K recenzi RNDr. Václava Cílka, Vesmír 72, 406, 1993/7)
 |  5. 2. 1994
 |  Vesmír 73, 64, 1994/2

Velmi mě mrzí, že jste naší veřejnosti ve svém „Zamyšlení“ představil v tak špatném světle zprávu Greenpeace Nebezpečí oteplování Země (Academia 1992, editor Jeremy Legget). Překvapilo mě, že zprávu chápete jako „převyprávěnou, okleštěnou a zpolitizovanou verzi“ původního panelu IPCC. IPCC je Mezivládní skupina pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change). Jde o orgán ustavený Organizací spojených národů. Tento orgán má informovat světové politiky o závažnosti změn zemského klimatu. Kniha nebezpečí oteplování Země však není totožná se zprávou IPCC, ale je samostatnou publikací. Pak je ovšem samozřejmé, že většinu autorů této zprávy mezi odborníky IPCC nemusíte nalézt.

Jak sám uvádíte, panel IPCC se skládá ze tří částí: z klimatologické, sociologické a politické. Odborníci politické skupiny bohužel ignorují varování prvních dvou skupin, které naléhavě poukazují na existenci globálního oteplování. Tento fakt se právě zpráva Greenpeace snaží napravit.

V předmluvě knihy konstatuje univerzitní profesor Jan Jeník, že zpráva Greenpeace důsledně interpretuje data klimatologické skupiny. Tito odborníci dospěli k závěru, že oteplování atmosféry je nevyhnutelné, pokud nedojde k výraznému omezení skleníkových plynů.

Pozastavujeme se nad tím, že autoři volili variantu horších scénářů. Pokud se budeme chtít klimatické změně opravdu vyhnout, je potřeba počítat s nejhorší variantou. To, co pro to uděláme, je třeba chápat jako jakési pojištění. Neocenitelným přínosem celé zprávy je, že říká to, co ve zprávě IPCC chybí: jak je nutné reagovat na hrozbu skleníkového efektu. Kniha tedy nejen celý problém velice odborně vysvětluje, ale napovídá také, jak jej řešit.

Vadí Vám, že se Greenpeace místo přírody stará o politiku. V dnešní době globálních ekonomických problémů je snad už jasné, že jediná cesta, jak je řešit, je cesta mezivládních dohod a cesta legislativní. Ochrana našeho prostředí se tedy ovšem nevyhnutelně stává otázkou politickou.

V závěru Vašeho “Zamyšlení“ odkazujete obyvatele naší planety do role nečinně přihlížejících diváků atmosférického experimentu. My ovšem ještě máme možnost tomuto pokusu zabránit. Právě o této skutečnosti pojednává zpráva Greenpeace, kniha, která rozhodně stojí za přečtení.


Pozn. red.: Odpověď lze najít ve více článcích publikovaných ve Vesmíru. Redakční rada nepreferuje žádné skupinové řešení. Snaží se jen, aby jakékoli rozhodování bylo rozhodováním informovaným (a rozhodováním informovaných).
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

O autorovi

Barbora Cimbálníková

 

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...