Technika v době dvou proměn společnosti

Je to dílo nanejvýš pozoruhodné. A to nejen rozsahem (má téměř 3000 stran a přes 1400 ilustrací), početností autorského kolektivu (na jeho přípravě se podílelo 180 odborníků), ale především tím, že vývoj jednotlivých oborů popisují očití svědkové. Je těžko uvěřitelné, kolik se podařilo shromáždit techniků, kteří měli kromě nadšení pro svoji odbornou specializaci také smysl pro historickou práci. Dílo je důkazem, že osobnosti s touto vlastností u nás nechybějí ani v jedné z oblastí, jejichž vývoj je ve Studii zaznamenán. Každý z téměř dvou stovek autorů představil obor, který se stal jeho životním osudem, jistě trochu jinak, a to jak ve způsobu zpracování textu, tak v jeho délce. Hodný obdivu je proto výsledek nepochybně mimořádného úsilí pana doktora Folty, díky němuž vznikla publikace, kde jsou jednotlivé oblasti techniky prezentovány v přiměřeném rozsahu.

Každá práce encyklopedického charakteru je nutně poznamenána určitou subjektivitou při výběru zpracovávaných témat. Jistě se proto najdou čtenáři, kteří budou něco postrádat. Podle mého soudu však autoři na žádné důležité technické odvětví nezapomněli, hlavní dosažené výsledky nescházejí, údaje v tematicky příbuzných kapitolách se neopakují.

Dovolte mi, abych se svěřil, jak na mě dílo zapůsobilo. Nejsem historik, zato však upřímný obdivovatel technické nápaditosti našich předků. V knize je velkých činů, nad nimiž nezbývá než žasnout, bezpočet. Pro mladé čtenáře je to výzva, pro některé pamětníky bilance, pro jiné připomenutí, čeho jejich současníci dosáhli a jak se díky nim změnil náš život.

Dvě radikální změny hospodářské a politické organizace společnosti, k nimž v tomto období došlo a které výrazně poznamenaly i techniku, připomínají autoři hned v úvodu 1. dílu.

Co ovlivňovalo technický rozvoj po roce 1948? Bylo to zejména vyvlastnění průmyslových podniků, centrálně řízená koncentrace průmyslu, vznik nekonkurenčního prostředí, orientace na země východního bloku a zároveň hospodářské embargo, omezení spolupráce a prostupnosti informací ze západoevropských zemí, přednostní budování těžkého průmyslu, „výhodné“ dodávky velkých sérií výrobků na technicky méně náročné trhy, centrální rozhodování o zaměření výroby i o finančních prostředcích poskytovaných na její technickou obnovu, časté reorganizace řídicích struktur a další. I za těchto podmínek měly ovšem východní i západní systémy organizace ekonomiky řadu společných rysů, např. koncentraci výrob do podniků s masovou produkcí, racionalizaci, snižování pracnosti, automatizaci, zavádění výpočetní techniky, chemizaci, industrializaci stavebnictví, lesnictví a zemědělství.

Změnami v našem průmyslu a tvůrčí aktivitou českých inženýrů – konstruktérů i technologů – po roce 1989 se autoři díla příliš nezabývají. To bude úkolem jejich pokračovatelů.