Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Impakt faktor: Opačné mínění

 |  11. 10. 2007
 |  Vesmír 86, 605, 2007/10

Motto: „Nebezpečí vidím ve scientometrii – v poměřování vědeckého výkonu, které vede k obrovskému plýtvání časem a papírem. Dneska mladí, aby se vůbec mohli etablovat, musí publikovat články a samozřejmě jich musí psát víc, než je důvod jich psát. A kdo neplýtvá časem a papírem, tomu hrozí, že neuspěje. Čím víc se dělá, aby se dosáhlo vyšší měřitelné míry úspěšnosti, tím se ve výsledku udělá míň. Plýtvá se myšlenkovým i tematickým materiálem.“

Zdeněk Kratochvíl, 2007

Kvalita i kvantita vědecké práce je u nás hodnocena od devadesátých let minulého století impakt faktorem (IF), tedy faktorem dopadu. Tato veličina byla vytvořena pro potřeby bibliometrie v roce 1955 a od sedmdesátých let minulého století se používá v zahraničí. Historii i význam impakt faktoru shrnuje M. Špála (2006). V akademické praxi probíhá hodnocení vědeckých pracovišť i jednotlivých vědeckých pracovníků podle množství bodů soustředěných publikováním v časopisech s impakt faktorem. Na základě tohoto hodnocení jsou vědeckým pracovištím přidělovány finanční prostředky na výzkum a vývoj.

Tento způsob organizování vědeckého života vede k dříve nebývalému soupeření a podpoře elitářského vnímání uvnitř vědecké komunity, v krajních případech k osobnímu vyvyšování úspěšnějších jednotlivců i skupin nad ostatní. Z odstupu se jeví takový způsob uvažování jako nedůstojný až tristní. Nemohu souhlasit s faktem, jehož přítomnost nedávno stoicky konstatoval vysoce postavený vysokoškolský pedagog: „Vědci rádi soutěží – je to pro ně důležité.“ S trochou nadsázky lze tento výrok přirovnat například k: „Chlapci si rádi hrají na vojáčky – tak jim dovolte se mlátit po hlavách a občas někoho propíchnout! Je to pro ně důležité.“

Počet tichých obětí přístupu kladoucího nepřiměřený důraz na výkon je skrytý. V Německu na třicet procent vědeckých pracovníků nemá a nechce mít děti (Hahne 2007). Vědeckých pracovnic rozhodnutých prožít svůj život v bezdětnosti je více než polovina. Pokud vyjdeme z obecně přijímané teze o dědičnosti IQ, lze soutěžení vědců, kteří čas ostatními věnovaný rodině stráví v laboratoři, knihovnách či ve své pracovně, přirovnat ke genocidě.

Skutečného dobrého hospodáře, kterého v národě suplují například centrální orgány hodnotící vědeckou práci (Rada pro výzkum a vývoj, ministerstva), dělá až moudré usměrnění míry využívání talentů, které jsou v zemi k dispozici.

Pokud lze vědu – a obecněji i lidské vědění – přirovnat k štafetě předávané z generace na generaci, je nynější honba za impakt faktorem podobná honbě podnikatelů po rychlém zisku. Většině těch, kteří chtějí „přežít“ na trhu vědecké práce, nezbývá čas na sepětí s pedagogickou praxí, osvětou, prací pro veřejnost. Věda je stále více svázána s extrémně egoistickými bytostmi, jak dokládá kupříkladu veřejně pronesený výrok jednoho z našich vědců: „Vážím si jenom kolegů, kteří publikují v impaktovaných časopisech!“ Slova o tom, že všichni lidé jsou si rovni (Všeobecná deklarace lidských práv, 1948), doznívají k těmto „nadlidem“ asi jen z velké dálky.

Současné zbožštění impakt faktoru a všemožného bodového hodnocení duševní práce pokládám za úpadkové zejména při vzpomínce na staré profesory, které si pamatuji z dob před čtvrtstoletím. Jejich vědecká práce přirozeně vyplývala z čistého zájmu o věc. Kolegy okolo sebe nepokládali za soupeře v boji o prostředky a pozici ve skupině, ale brali je jako skutečné spolupracovníky a přátele, kteří také posunují hranici lidského poznání den za dnem o kousek dál.

Vědecká práce vykonaná v ČR v roce 2007 bude hodnocena podle propozic vypracovaných Radou pro výzkum a vývoj a signovaných premiérem. V těchto propozicích je kladen maximální důraz na výstupy „světového“ charakteru – tedy na publikace v odborných časopisech s co nejvyšším „IF“. Domnívám se, že bez široké podpory systematické práce lokálnějšího charakteru, tedy práce pro celou místní komunitu (naši vlast) včetně osvěty a pedagogické činnosti nelze žádoucí počet světových vědců vychovat ani udržet v zemi. Geolog Petr Jakeš, uznávaný světovou vědeckou komunitou, se osvětě a práci pro mládež věnoval v průběhu celé své kariéry. To bylo ovšem v době, kdy v naší republice znala magickou formuli „IF“ jen hrstka zasvěcených.

A u nás tady a teď? Opět jednou probíhá mechanické implantování pouhé části jinde fungujícího systému, bez jakékoli návazného investování do podpůrných činností zdánlivě lokálnějšího významu. Původní dobrý úmysl se ztrácí a zůstává bezduché torzo. V dlouhodobější perspektivě takový přístup naši vědu a život jedné z částí duševní elity národa nepovznáší, nýbrž sráží k tupému kšeftaření s věděním. Pokud si mám zvolit mezi slepě poslušným následováním cizích vzorů a zdravým rozumem, volím vlastní zdravý rozum. Bez IF.

Zdeňka Petáková, Praha

Literatura

Hahne P.: Konec legrace. Německo na kolenou. A co my?, nakl. Návrat domů, Praha 2007
Kratochvíl Z.: Hlavně to neříkat moc nahlas, Respekt 28, s. 14–15, 2007
Špála M.: Impakt faktor – dobrý sluha, ale špatný pán, Časopis lékařů českých 145, 69–78, 2006/1
Články na toto téma ve Vesmíru
Ladislav Tondl, Jaroslav Koutecký: K diskusím o hodnocení vědy, Vesmír 74, 213, 1995/4
Hana Turčičová: Pohádka o Sněhurce a sedmi vědeckých pracovnících, Vesmír Vesmír 74, 230, 1995/4
Oldřich Syrovátka: Pohádka o Sněhurce a sedmi vědeckých pracovnících II, Vesmír 74, 467, 1995/8
Pavel Kovář: „Faktor dopadu“ v obecně biologických a taxonomickoekologických vědách, Vesmír 74, 585, 1995/10
Dalibor Štys: (Ne)závislost hodnocení, Vesmír 76, 484, 1997/9
Petr Harmanec: O čem svědčí citovanost prací, Vesmír 78, 365, 1999/7
Josef Hanzlík: Poznámka bibliometrická, Vesmír 79, 5, 2000/1
Václav Hořejší: Můžeme měřit kvalitu vědecké práce?, Vesmír 79, 83, 2000/2
Pavel Hobza: Hodnocení vědy, platová denivelizace a citační index, Vesmír 79, 125, 2000/3
Hynek Burda: Etika, spoluautorství a scientometrie, Vesmír 79, 246, 2000/5
Ivan Boháček, Michal Hocek, Antonín Holý, Jaroslav Šesták: Můžeme měřit kvalitu vědecké práce?, Vesmír 79, 344, 2000/6
Pavel Hobza, Václav Hořejší: Co je Web of Science aneb Jak hodnotit vědeckou práci?, Vesmír 80, 548, 2001/10
Bedřich Velický: Citace, city, citýrování, Vesmír 81, 483, 2002/9
I. Faktor: Nejcitovanější čeští vědci: Vesmír 81, 508, 2002/9
Pavel Janoušek: Metody hodnocení vědy, Vesmír 84, 247, 2005/5
Rudolf Zahradník, Milan Elleder: Dvakrát o vědě a jejím hodnocení, Vesmír 85, 5, 2006/1
I. Faktor: Hirschův index a česká věda (aneb Domácí realita), Vesmír 85, 555, 2006/9

Věda je to, co pomůže lidstvu na této planetě se smířit s tím, jak velké možnosti jsme zatím nevyužili a jak je musíme využít.

Sunita Pandya Williams (*19. 9. 1965) americká astronautka

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Bibliometrie

O autorovi

Zdeňka Petáková

 

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné