Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Impakt faktor: Opačné mínění

 |  11. 10. 2007
 |  Vesmír 86, 605, 2007/10

Motto: „Nebezpečí vidím ve scientometrii – v poměřování vědeckého výkonu, které vede k obrovskému plýtvání časem a papírem. Dneska mladí, aby se vůbec mohli etablovat, musí publikovat články a samozřejmě jich musí psát víc, než je důvod jich psát. A kdo neplýtvá časem a papírem, tomu hrozí, že neuspěje. Čím víc se dělá, aby se dosáhlo vyšší měřitelné míry úspěšnosti, tím se ve výsledku udělá míň. Plýtvá se myšlenkovým i tematickým materiálem.“

Zdeněk Kratochvíl, 2007

Kvalita i kvantita vědecké práce je u nás hodnocena od devadesátých let minulého století impakt faktorem (IF), tedy faktorem dopadu. Tato veličina byla vytvořena pro potřeby bibliometrie v roce 1955 a od sedmdesátých let minulého století se používá v zahraničí. Historii i význam impakt faktoru shrnuje M. Špála (2006). V akademické praxi probíhá hodnocení vědeckých pracovišť i jednotlivých vědeckých pracovníků podle množství bodů soustředěných publikováním v časopisech s impakt faktorem. Na základě tohoto hodnocení jsou vědeckým pracovištím přidělovány finanční prostředky na výzkum a vývoj.

Tento způsob organizování vědeckého života vede k dříve nebývalému soupeření a podpoře elitářského vnímání uvnitř vědecké komunity, v krajních případech k osobnímu vyvyšování úspěšnějších jednotlivců i skupin nad ostatní. Z odstupu se jeví takový způsob uvažování jako nedůstojný až tristní. Nemohu souhlasit s faktem, jehož přítomnost nedávno stoicky konstatoval vysoce postavený vysokoškolský pedagog: „Vědci rádi soutěží – je to pro ně důležité.“ S trochou nadsázky lze tento výrok přirovnat například k: „Chlapci si rádi hrají na vojáčky – tak jim dovolte se mlátit po hlavách a občas někoho propíchnout! Je to pro ně důležité.“

Počet tichých obětí přístupu kladoucího nepřiměřený důraz na výkon je skrytý. V Německu na třicet procent vědeckých pracovníků nemá a nechce mít děti (Hahne 2007). Vědeckých pracovnic rozhodnutých prožít svůj život v bezdětnosti je více než polovina. Pokud vyjdeme z obecně přijímané teze o dědičnosti IQ, lze soutěžení vědců, kteří čas ostatními věnovaný rodině stráví v laboratoři, knihovnách či ve své pracovně, přirovnat ke genocidě.

Skutečného dobrého hospodáře, kterého v národě suplují například centrální orgány hodnotící vědeckou práci (Rada pro výzkum a vývoj, ministerstva), dělá až moudré usměrnění míry využívání talentů, které jsou v zemi k dispozici.

Pokud lze vědu – a obecněji i lidské vědění – přirovnat k štafetě předávané z generace na generaci, je nynější honba za impakt faktorem podobná honbě podnikatelů po rychlém zisku. Většině těch, kteří chtějí „přežít“ na trhu vědecké práce, nezbývá čas na sepětí s pedagogickou praxí, osvětou, prací pro veřejnost. Věda je stále více svázána s extrémně egoistickými bytostmi, jak dokládá kupříkladu veřejně pronesený výrok jednoho z našich vědců: „Vážím si jenom kolegů, kteří publikují v impaktovaných časopisech!“ Slova o tom, že všichni lidé jsou si rovni (Všeobecná deklarace lidských práv, 1948), doznívají k těmto „nadlidem“ asi jen z velké dálky.

Současné zbožštění impakt faktoru a všemožného bodového hodnocení duševní práce pokládám za úpadkové zejména při vzpomínce na staré profesory, které si pamatuji z dob před čtvrtstoletím. Jejich vědecká práce přirozeně vyplývala z čistého zájmu o věc. Kolegy okolo sebe nepokládali za soupeře v boji o prostředky a pozici ve skupině, ale brali je jako skutečné spolupracovníky a přátele, kteří také posunují hranici lidského poznání den za dnem o kousek dál.

Vědecká práce vykonaná v ČR v roce 2007 bude hodnocena podle propozic vypracovaných Radou pro výzkum a vývoj a signovaných premiérem. V těchto propozicích je kladen maximální důraz na výstupy „světového“ charakteru – tedy na publikace v odborných časopisech s co nejvyšším „IF“. Domnívám se, že bez široké podpory systematické práce lokálnějšího charakteru, tedy práce pro celou místní komunitu (naši vlast) včetně osvěty a pedagogické činnosti nelze žádoucí počet světových vědců vychovat ani udržet v zemi. Geolog Petr Jakeš, uznávaný světovou vědeckou komunitou, se osvětě a práci pro mládež věnoval v průběhu celé své kariéry. To bylo ovšem v době, kdy v naší republice znala magickou formuli „IF“ jen hrstka zasvěcených.

A u nás tady a teď? Opět jednou probíhá mechanické implantování pouhé části jinde fungujícího systému, bez jakékoli návazného investování do podpůrných činností zdánlivě lokálnějšího významu. Původní dobrý úmysl se ztrácí a zůstává bezduché torzo. V dlouhodobější perspektivě takový přístup naši vědu a život jedné z částí duševní elity národa nepovznáší, nýbrž sráží k tupému kšeftaření s věděním. Pokud si mám zvolit mezi slepě poslušným následováním cizích vzorů a zdravým rozumem, volím vlastní zdravý rozum. Bez IF.

Zdeňka Petáková, Praha

Literatura

Hahne P.: Konec legrace. Německo na kolenou. A co my?, nakl. Návrat domů, Praha 2007
Kratochvíl Z.: Hlavně to neříkat moc nahlas, Respekt 28, s. 14–15, 2007
Špála M.: Impakt faktor – dobrý sluha, ale špatný pán, Časopis lékařů českých 145, 69–78, 2006/1
Články na toto téma ve Vesmíru
Ladislav Tondl, Jaroslav Koutecký: K diskusím o hodnocení vědy, Vesmír 74, 213, 1995/4
Hana Turčičová: Pohádka o Sněhurce a sedmi vědeckých pracovnících, Vesmír Vesmír 74, 230, 1995/4
Oldřich Syrovátka: Pohádka o Sněhurce a sedmi vědeckých pracovnících II, Vesmír 74, 467, 1995/8
Pavel Kovář: „Faktor dopadu“ v obecně biologických a taxonomickoekologických vědách, Vesmír 74, 585, 1995/10
Dalibor Štys: (Ne)závislost hodnocení, Vesmír 76, 484, 1997/9
Petr Harmanec: O čem svědčí citovanost prací, Vesmír 78, 365, 1999/7
Josef Hanzlík: Poznámka bibliometrická, Vesmír 79, 5, 2000/1
Václav Hořejší: Můžeme měřit kvalitu vědecké práce?, Vesmír 79, 83, 2000/2
Pavel Hobza: Hodnocení vědy, platová denivelizace a citační index, Vesmír 79, 125, 2000/3
Hynek Burda: Etika, spoluautorství a scientometrie, Vesmír 79, 246, 2000/5
Ivan Boháček, Michal Hocek, Antonín Holý, Jaroslav Šesták: Můžeme měřit kvalitu vědecké práce?, Vesmír 79, 344, 2000/6
Pavel Hobza, Václav Hořejší: Co je Web of Science aneb Jak hodnotit vědeckou práci?, Vesmír 80, 548, 2001/10
Bedřich Velický: Citace, city, citýrování, Vesmír 81, 483, 2002/9
I. Faktor: Nejcitovanější čeští vědci: Vesmír 81, 508, 2002/9
Pavel Janoušek: Metody hodnocení vědy, Vesmír 84, 247, 2005/5
Rudolf Zahradník, Milan Elleder: Dvakrát o vědě a jejím hodnocení, Vesmír 85, 5, 2006/1
I. Faktor: Hirschův index a česká věda (aneb Domácí realita), Vesmír 85, 555, 2006/9

Věda je to, co pomůže lidstvu na této planetě se smířit s tím, jak velké možnosti jsme zatím nevyužili a jak je musíme využít.

Sunita Pandya Williams (*19. 9. 1965) americká astronautka

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Bibliometrie

O autorovi

Zdeňka Petáková

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné