Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Prager Urquell

Nihil est in syntaxi, quod non fuerit in stylo. 1)
 |  14. 9. 2006
 |  Vesmír 85, 503, 2006/9

Před osmdesáti lety – 6. října 1926 – se ve Veleslavínově ulici č. 4 v pracovně Viléma Mathesia, profesora jazyka a anglické literatury na Karlově univerzitě, sešla odpoledne skupinka lingvistů, aby vyslechla přednášku německého jazykovědce Henrika Beckera o „europeizaci“ evropských jazyků vlivem společné kultury. Mimo oba zmíněné tam tehdy dále byli: Roman Jakobson, Bohumil Trnka, Bohuslav Havránek a Jan Rypka. Dohodli se, že v takových schůzkách budou pokračovat. To byl okamžik zrodu Pražského lingvistického kroužku (Cercle Linguistique de Prague – CLP). 2) Schůzky se pak konaly zprvu měsíčně, pak čtrnáctidenně, v Anglickém klubu, ale i formou „bytových seminářů“. 3)

Prazdroj CLP je ovšem mnohem starší. Vůdčí postavou byl Mathesius, který zklamán už za svých studií převládajícími psychologizujícími a historizujícími tendencemi v jazykovědě spatřoval východisko ve vytvoření obecné lingvistiky, která by byla vědou v podobném smyslu jako přírodověda. Už r. 1909 měl vyhraněné pojetí, zakládající se na rozlišení mezi statickým a dynamickým pojetím jazyka, jímž o několik let předešel Saussurovo shodné rozlišení mezi synchronním a diachronním přístupem k jazyku. Zdůrazňoval význam stylistiky a trval na tom, že „jazykovědný rozbor se má vždy zakládat na slovech a větách, jež byly doopravdy vysloveny či napsány, nikoli jen na konstruovaných příkladech,“ že však „jazykový materiál se neskládá jen z každodenních klišé.“ 4) Kdyby byla jeho stať „O potenciálnosti jevů jazykových“ (1911) vyšla za příznivějších okolností, mohla způsobit už tehdy revoluci v jazykovědě, jak poznamenal později Roman Jakobson.

Tyto příznivé okolnosti nastaly po skončení první světové války, kdy se mladé Československo snažilo stát „otevřenou společností“. V roce 1920 došlo k jedné z nejšťastnějších koincidencí: do Prahy přijel mladý Roman Jakobson s idejemi ruských formalistů a ruské umělecké avantgardy. Vzápětí se v Praze objevili další Rusové: Karcevskij se znalostí Saussura, Trubeckoj, Bogatyrev, Čyževskyj. Současně se navázaly kontakty s lingvisty německými. K tomu řada velice talentovaných mladých českých lingvistů – Havránek, Trnka, zvláště pak zcela mimořádný Jan Mukařovský. Vzniklo něco tak mnohorozměrného a bohatého, že bych na otázku Co daly České země ve 20. století světu a kultuře, odpověděl bez zaváhání: Pražský lingvistický kroužek a „otevřenou společnost“ první republiky, která jeho činnost umožnila. 5)

CLP nebyl jen nějakou institucí „zkoumající jazyk ve všech jeho aspektech a publikující vědecké práce“. Byl součástí obecné kultury a tuto kulturu spoluvytvářel, byl spjat s českou avantgardou – poezií, divadlem, filmem, výtvarným uměním. 6) Připomenu jen obsah prvního čísla Slova a slovesnosti – listu Pražského linguistického kroužku (1935): Čapek: „Kdybych byl linguistou“, Havránek o kodifikaci spisovné češtiny, Šalda o básnické autostylizaci, Mukařovský o sociologii básnického jazyka, Honzl a Vančura o řeči ve filmu, Jakobson o staročeském verši atd. Stojí za to ocitovat závěr Čapkova textu, v němž vyzývá k něčemu, na co čekáme dodnes marně: k lingvistice veřejných projevů, která „by se konec konců stala nevyhnutelně společenskou kritikou: ne ve smyslu hodnocení, nýbrž ve smyslu duchovní diagnostiky; odhalujíc poruchy, abusus, inkoherence a nepřesnosti slovního výrazu vedla by k poznání obdobných kazů v sociálním myšlení. … lidská řeč je přece tak přímým a neklamným projevem našeho života duchovního, jako se tlukotem srdce nebo výměnou látek projevuje život tělesný.“ Vývoj šel jinam, dnešní lingvistika – budu-li parafrázovat slova fyzika C. F. von Weizsäckera – při vší úctě a respektu k dosaženým vědeckým výsledům nás podrobně informuje o věcech, o nichž konec konců nic vědět nepotřebujeme, ve věcech pro nás významných mlčí. Tuto nespokojenost vyjadřuje patrně V. Jamek, 8) byť způsobem – ve srovnání s plnokrevností textů CLP – poněkud nudným a neobsažným.

Takové pojetí péče o jazyk a kulturu muselo ovšem být krajně nebezpečné pro všechny totalitní režimy i ideologizující pojetí světa: část členů CLP odešla do emigrace, nacisté Slovo a slovesnost zakázali. Zbývající Kroužek se pokusil přežít, ale události poválečné, zvláště pak Únor 1948, znamenaly naprostý konec, zčásti žel i za mlčenlivé asistence některých jeho členů. Pražský lingvistický kroužek měl skončit „na smetišti dějin“. Ani uvolnění v šedesátých letech na tom mnoho nezměnilo. 7) O potížích (ale i úspěších) malé vytrvalé skupiny lingvistů, kteří navazovali – byť jinak a v jiném směru – na činnost Kroužku, vypráví v tomto čísle prof. Eva Hajičová. 9)

Vliv Kroužku, zvláště po druhé světové válce, byl obrovský. Ve Francii se k CLP hlásili jakožto k jednomu ze zdrojů strukturalisté („pražská“ fonologie se tam stala „modelovou vědou“), v USA byl jedním z významných podnětů k nové lingvistice. Nejstručněji vyjádřil uznání tohoto zásadního vlivu Pražského lingvistického kroužku ten, kdo jej přejmenoval na Prager Urquell.

P.S. Nynější Pražský lingvistický kroužek (PLK) chystá oslavy osmdesátých narozenin. Uskuteční se v podobě celodenního sympozia zaměřeného na vývoj a vyhlídky české lingvistiky 27. září 2006 v hlavní budově FF UK na Palachově náměstí od 9 hodin v posluchárně č. 104. Sympozium je přístupné veřejnosti a pořadatelé srdečně zvou zájemce o tyto otázky.

Poznámky

1) V syntaxi není nic, co by nebylo ve slohu. L. Spitzer, „Wortkunst und Sprachwissenschaft“, Germanisch-Romanische Monatschrift 1925.
2) Při desátém výročí na tento počátek vzpomínal Vilém Mathesius ve Slovu a slovesnosti, II, 1936, číslo 3, s. 137–145. Malé varování před „dědkologií“: Beckerovi bylo 24, Jakobsonovi 28, Trnkovi 29 a Havránkovi 31.
3) Seznam přednášek (končící rokem 1948) je v příloze sborníku k 50. výročí Kroužku, které se ovšem slavilo už jen v exilu: Sound, Sign and Meaning – Quinquagenary of the Prague Linguistic Circle, edited by Ladislav Matejka, The University of Michigan, Ann Arbor 1978.
4) Vilém Mathesius, „Nové proudy a směry v jazykovědném bádání“, původně anglicky 1927; cituji podle českého překladu J. Vachka (1972).
5) Termín „otevřená společnost“ používám v popperovském smyslu: společnost, která jiné názory nikoli pouze toleruje, nýbrž je (vzájemně!) respektuje.
6) Úplnější, pečlivě dokumentovaný a spolehlivý obraz činnosti Kroužku podává až kniha Jindřicha Tomana The Magic of a Common Language – Jakobson, Mathesius, Trubetzkoy, and the Prague Linguistic Circle, The MIT Press, Cambridge Mass./London 1995.
7) Knihy prof. Josefa Vachka vyšly jen v USA: The Linguistic School of Prague (1966), A Prague School Reader in Linguistic (1964); dvě brožurky vydané (či spíše rozmnožené) na začátku sedmdesátých let obsahovaly texty jen českých členů Kroužku (Prameny české a slovenské lingvistiky).
9) Dovolím si doplnit ještě jeden krajně záslužný čin tohoto okruhu: vydání sedmi svazků skript MFF (1974–1980), které byly jedinečnou antologií překladů tehdy obtížně dostupných textů o strukturní syntaxi, formálních a transformačních gramatikách.

Ke stažení

RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Jiří Fiala

Doc. RNDr. Jiří Fiala (*1939–2012) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Zabývá se filozofií matematiky a logiky. Přednáší analytickou filozofii a epistemologii na Západočeské univerzitě. Zde také vydal tři čítanky textů analytických filozofů. Kromě jiných textů přeložil řadu knih, například Karl Popper: Logika vědeckého bádání, Paul K. Feyerabend: Rozprava proti metodě, B. Mandelbrot: Fraktály, René Descartes: Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu.

Doporučujeme

Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
Rytíř našich vod

Rytíř našich vod

Marek Janáč  |  5. 2. 2018
Na stěně ve své kanceláři má vystavené krunýře velkých raků. Za jeho pracovní židlí v akváriu rak. V knihovně knihy o racích a v laboratoři ve...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné