Od fosilního nálezu po kresbu zvířete

V tomto čísle Vesmíru si můžete přečíst recenzi na knihu Oldřicha Fejfara a Pavla Majora Zaniklá sláva savců. Požádali jsme prof. Fejfara, autora textové části, aby nám přiblížil některé aspekty vzniku publikace.

Kniha Zaniklá sláva savců je textově i obrazově rozsáhlý projekt. Jak dlouho jste publikaci připravoval a jaká úskalí přináší dílo, kde je text tak úzce propojen s obrazovým doprovodem?

Projekt knihy navazuje na tradici založenou mým učitelem prof. Josefem Augustou a Mistrem Zdeňkem Burianem. Celý záměr vlastně „nosím v hlavě“ už od konce studií v roce 1954. Od začátku jsem uvažoval o rekonstrukcích savců, jejichž geologická minulost byla a je stále mou celoživotní náplní.

Podání Zdeňka Buriana se právě při rekonstrukcích uplatňuje ve všech metodách jeho tvorby (olejomalbě, pérovce, kvaši) nedostižným způsobem. Z úcty k Zdeňkovi Burianovi nechtěl Pavel Major v žádném případě jeho podání přejímat, respektive napodobovat, a rozhodl se proto pro kombinaci tužkové kresby a akvarelu. Právě kresby mají své zvláštní kouzlo a dobře vyjadřují složitost hledání různých variant. Tvoří díky tomu účinný doplňek barevných tabulí.

Celý soubor rekonstrukcí vznikal postupně jako mozaika, kterou bylo nutno na konci utřídit a pojednat ve volných kapitolách. Rozhodně jsme nechtěli vytvořit souborný atlas ani učebnici, a proto jsme si nečinili nárok na úplnost v podání jednotlivých témat – nechtěli jsme čtenáře odradit množstvím strohých faktů. Knihu otevírá historický úvod, který má být mimo jiné vyjádřením úcty starým, dávno zapomenutým účencům. Následující kapitoly či témata jsou uspořádány volně – tak jak se mi jevily při konkrétním studiu sbírek a literatury. Bral jsem v úvahu pojetí času v geologické minulosti a soubory savců na různých kontinentech nebo ostrovech. Můj komentář se pak odvíjel jako spontánní vyprávění na okraj grafických rekonstrukcí. Jsme jenom rádi, jestliže se tím alespoň zčásti podařilo vyvolat zvláštní „nekonvenční“ atmosféru. Je pravda, že z knihy po zralé úvaze vypadly konkrétní doklady fosilního materiálu, který byl průběžně fotograficky dokumentován několika sty snímků. Důvodem bylo jednak nebezpečné narůstání objemu (a tím i finančních nákladů), jednak skutečnost, že by fotografie narušily svérázný charakter grafické skladby a úpravy.

Příprava obrazových rekonstrukcí je podle mého názoru nejsložitější částí knihy. Můžete popsat, jak spolupracuje paleontolog s malířem a grafikem? Jak se provádí obrazová rekonstrukce u druhů, jejichž fyzické pozůstatky jsou nedostupné – třeba uložené v muzeu někde v daleké cizině?

Z tohoto hlediska je úprava obrazových rekonstrukcí základem celé knihy – jednotlivé tabule jsou doprovázeny zmíněným výběrem přípravných skic. Právě ty mají navodit dojem zkoumání podoby zvířat doložených fosiliemi. Nálezy jsou sice z hlediska úplnosti značně nesourodé, ale vyskytují se mezi nimi i víceméně celé kostry, které jsou samozřejmě optimálním podkladem.

Zdroje fosilních dokladů jsou různé. Nacházíme je jednak ve sbírkách konkrétního materiálu po celém světě, jednak v odborné literatuře. Vždy je nutné jednotlivé nálezy kriticky zhodnotit, a potom se rozhodnout pro určité řešení. Je samozřejmé, že konečná podoba (např. postoj zvířat, barevné podání apod.) je především v rukou umělce. Základním podkladem pro všechny rekonstrukce je ovšem podrobná znalost anatomie současných druhů více nebo méně příbuzných s vymřelými typy savců.

Doslechl jsem se, že připravujete anglické vydání knihy. Bude se v něčem lišit od českého? V čem a proč?

Práci na rekonstrukcích savců jsme vydáním knihy nepřerušili. Stále se v nových nálezech objevují často nečekané podněty, které mohou dosavadní pojetí doplnit a někdy i zcela změnit. Pro další, třeba i cizojazyčné vydání bychom proto výběr jednotlivých druhů doplnili o nové rekonstrukce, které v prvním vydání chybějí – třeba právě proto, že jsme si nebyli jisti kvalitou a výpovědí dosavadních dokladů.

Za redakci Vesmíru se ptal Pavel Hošek.