Matematika a spirální tvar hlemýždě

Anatomové dali jedné části ucha název hlemýžď (cochlea) pro podobu této části vnitřního ucha se spirálovitou ulitou hlemýždě. V hlemýždi se zvukové vibrace přeměňují na impulzy, jimiž informace putuje do našeho mozku. Proč má tato část vnitřního ucha tvar ulity hlemýždě? Když zvuková vlna rozechvěje membránu (ušního) bubínku, přenesou se vibrace na tekutinu, jíž je hlemýžď vyplněn. Maxima a minima zvukových vln jsou pro různé frekvence na různých místech hlemýždě, proto také rozlišujeme frekvence. K tomu by docházelo, i kdyby trubice hlemýždě byla zcela rovná. Matematička Daphne Manoussaki z Vanderbiltovy univerzity v Nashvillu se s dalšími kolegy pokusila vědecky doložit, že tvar této části ucha není žádná svévole evoluce, ale že spirálovitý tvar zesiluje zvukové vibrace až o 20 decibelů, zejména u nižších frekvencí (viz Phys. Rev. Lett. 96, 088701, 2006, 3rd March). Obdoby tohoto efektu si mnozí mohli povšimnout v „šeptajících“ katedrálách, v nichž šepot na jedné straně je díky tvaru vnitřního prostoru slyšet na místech od šeptajícího dosti vzdálených.