Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

INZERCE: Zalesňování Krušných hor

Rozhovor připravil Jan Brandejs, redaktor časopisu Lesu zdar.
 |  14. 9. 2006
 |  Vesmír 85, 515, 2006/9

V Krušných horách vyvolalo lidské působení ekologickou katastrofu lesních ekosystémů. O tíživé situaci jsme hovořili s Ing. Stanislavem Eiglerem, zástupcem ředitele Krajského inspektorátu Lesů České republiky v Teplicích.

Jaké byly příčiny stavu krušnohorských lesů a jak ho dnes lesníci řeší?

Od šedesátých do osmdesátých let došlo v oblasti Krušných hor k naprostému rozpadu biocenóz vlivem působení extrémní imisní zátěže. Šlo o ekologickou katastrofu v pravém slova smyslu. Hlavním faktorem, který způsobil rozpad souvislých monokultur smrku, byly emise průmyslových podniků. Posledním desetiletím minulého století končila první etapa obnovy těchto odumírajících porostů a jejich dočasná náhrada dřevinami snášejícími neúnosné imisní zatížení. V posledních letech nastartovala další etapa, která již míří k postupnému návratu původních dřevin. Naším cílem je vybudovat nové stabilní ekosystémy s rovnoměrnou produkcí kvalitní dřevní hmoty a zajistit všechny funkce lesa. Hovoříme o oblasti zhruba 35 000 ha v působnosti Krajského inspektorátu Lesů České republiky, s. p., v Teplicích. Konkrétně na lesních správách Klášterec, Litvínov a částečně Děčín, včetně vklíněných cizích majetků.

Byly emise jedinou příčinou nynějších problémů v krušnohorských lesích?

Byly příčinou prvotní. Následovala však řada dalších negativních faktorů, které výrazně ovlivnily degradační proces v minulých letech. Zmíním alespoň ty nejzávažnější: velkoplošné odlesnění oblasti v důsledku odumírání původních porostů a s tím související nezbytnou úplnou změnu druhové skladby, tedy vytváření porostů náhradních odolných dřevin. K zásadním negativním vlivům řadíme také dlouhodobé okyselování půdního prostředí oxidy síry a snížení obsahu humusu, rychlé zabuřenění odlesněných ploch a poškození půdního povrchu těžkou mechanizací, která odstraňovala emisemi nejvíce zasaženou svrchní vrstvu půdy.

Vraťme se nyní k porostům náhradních dřevin. Znamenaly ve zdejších podmínkách konečné řešení problému?

Přirozeně ne. Emisemi zasažené a následně odumírající či odumřelé lesy musely být nahrazeny porosty odolnými, které by ve zdejších extrémních podmínkách dokázaly přežít. Hovoříme o porostech náhradních dřevin, které jsou odolnější vůči působení průmyslových imisí. Počítalo se s nimi pouze na dobu několika desítiletí, než bude možné opět využít dřeviny původní. Tehdy jsme předpokládali, že po odsíření tepelných elektráren dojde k rychlému, a hlavně k trvalému zlepšení. Tento předpoklad se však nenaplnil všude. Zlepšení nenastalo zejména ve vyšších polohách, na náhorní rovině Krušných hor.

Působení plynných imisí způsobilo další rozsáhlá poškození porostů, naposledy v zimě 1995/1996. Od r. 1997 navíc odumírá bříza, jedna z hlavních dřevin náhradních porostů. Její životní cyklus ve zdejších podmínkách končí. Rozpadají se i části porostů dalších náhradních dřevin.

Jak se hodláte s problémy vyrovnat?

Od druhé poloviny devadesátých let se nám podařilo nově nasměrovat lesnický výzkum na Krušné hory. Vlastní znalosti a praktické zkušenosti musíme doplnit o nové poznatky vědy a výzkumu. Jde o velmi složitou problematiku, která vyžaduje nezbytné soustředění všech dostupných kapacit, mnoho úsilí i prostředků. Škody a problémy jsou natolik rozsáhlé a závažné, že je nelze řešit pouze na základě dosavadních vědomostí. Bez pomoci vědců a výzkumníků se nechceme a nesmíme obejít.

Odumírání břízy se nikdy nepodařilo zcela uspokojivě a jednoznačně objasnit. Jde o komplex příčin: nevhodný původ semen břízy, tepelné výkyvy v zimním období, přísušek roku 2003, biotické činitele, zejména rzi a další.

Jedním z hlavních faktorů, které znemožňují běžné způsoby pěstování lesa, se stala degradovaná (znehodnocená) lesní půda. Kyselé depozice (spad sloučenin síry a dusíku) jsou stále na takové úrovni, že je lesní půda ve vyšších polohách nedokáže pufrovat (neutralizovat) a dále se závažně zhoršuje. Dříve převažovaly v kyselých depozicích sloučeniny síry. Od konce devadesátých let je to dusík, a jeho negativní vliv roste. Dusík, který se podílí na kyselé depozici v oblasti, pochází ze spalovacích procesů.

Přitom není pravda, že pochází z dopravy. Jeho převážná většina je ze spalovacích procesů ve stacionárních zdrojích, z tepelných elektráren. Podle zpracovaných rozptylových studií 1) se na depozicích síry a dusíku v Krušných horách podílejí zahraniční zdroje ze západní Evropy zhruba 31 %, severočeské zdroje 49 %, západočeské 12 % a doprava 2 %.

Podkorunové kyselé depozice v krušnohorských lesích se pohybují od 1000 do 6000 mol.H–1 na hektar za rok (průměrně 2440), zatímco pufrační schopnost půdy daná geologickými podmínkami nepřesahuje 1500 mol.H–1 na hektar ročně, nutně se proto stav dále zhoršuje.

Jaký je konkrétní vliv takového působení?

Vlivem kyselé depozice dochází k závažným negativním změnám v chemizmu lesní půdy. Vyplavují se základní kationtové živiny – hořčík, vápník a draslík. Současně se uvolňují toxické hliníkové ionty a roste tendence k nadměrné výživě dusíkem.

Následkem postupující degradace lesních půd se snižuje nasycení sorpčního komplexu základními bazickými živinami, které se blíží až k nule. Z toho plyne nedostatečná výživa hořčíkem, draslíkem a vápníkem, v důsledku změn v chlorofylu žloutnou jehlice, pak odumírají a opadávají, stromy chřadnou. V krátkodobém horizontu lze tomu čelit pouze intervencí, tj. vápněním a hnojením. Výsledky jsou zřetelné, zlepšuje se nasycení sorpčního komplexu, tedy výživa základními živinami. Tato opatření se provádějí na základě doporučení příslušných výzkumných pracovišť po rozborech půdy a asimilačních orgánů a jejich účinnost se vyhodnocuje.

Na jakých plochách se vápní a hnojí?

V letech 1998–2005 se v Krušných horách vápnilo 7965 ha a hnojilo 2400 ha lesa. Vápnilo se drceným vápnitým dolomitem (3t/ha), hnojilo především speciálním lesnickým hnojivem Silvamix F4 (300 kg/ha). Obdobná opatření se ve větším rozsahu provádějí i v okolních zemích, zejména v Německu, ale i ve Skandinávii. V dlouhodobém měřítku však půdu zlepší především vyšší podíl melioračních, převážně listnatých dřevin. Jde o proces dlouhodobý, který se realizuje postupně, a výsledky se projeví až po několika desítkách let.

Každá metoda má své zastánce i odpůrce. Máme proto i odpůrce vápnění v čele s RNDr. Jakubem Hruškou. Mediální argumentace odpůrců mívá spíše charakter proklamací. Dosavadní výzkum však jejich argumenty vesměs vyvrací.

Není tedy pro vaši práci spolupráce s vědeckým výzkumem spíše překážkou?

Problematika zalesňování Krušných hor je velmi složitá a jedinečná. Pro Lesy ČR, s. p., je to velmi náročný a složitý úkol. Nelze vycházet pouze z poznatků praxe. Lesy ČR proto prosazují a podporují seriózní vědecký výzkum. Od druhé poloviny devadesátých let v této oblasti spolupracujeme s předními pracovišti lesnického výzkumu – Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti v Jílovišti-Strnadech, Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně, Českou zemědělskou univerzitou v Praze a dalšími. Na řešení problému s nimi spolupracují také další vědecká pracoviště, např. Ústav půdní biologie AV ČR v Českých Budějovicích. Od r. 2000 organizujeme konference v Teplicích, kde seznamujeme pracovníky lesního provozu a státní správy s výsledky lesnického výzkumu v Krušnohoří. Poznatky si zde předávají výzkumníci z různých zúčastněných pracovišť, vydáváme velmi žádané sborníky referátů.

Nezůstávají však Lesy České republiky v této oblasti poněkud na okraji?

Naopak, Lesy České republiky založily a financují vlastní Grantovou službu LČR, která má sídlo právě zde, v Teplicích (viz rámeček 1 ).

Zmínil jste se o spolupráci s německými lesníky, můžete ji upřesnit?

Velmi dobře spolupracujeme s partnery v Sasku, a to jak v obecné lesnické rovině, tak v otázkách lesnického výzkumu. Státní saský lesnický podnik Staatsbetrieb Sachsensfort sídlí nedaleko, v Graupě u Pirny. Jeho zvláštností a výhodou je, že zahrnuje i pracoviště lesnického výzkumu.

Zalesňování a obnova původních porostů v hřebenových partiích Krušných hor je velmi rozsáhlým, náročným a nákladným úkolem. Lesy České republiky, s. p., k němu přistupují velice odpovědně, po pečlivé komplexní přípravě. Výsledky naší práce budou východiskem nejen pro kvalitní lesnické hospodaření, ale zajistí také závažné cíle veřejného zájmu.

Poznámky

1) Stanovení depozičních toků síry a dusíku v PLO Krušné hory, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.

PŘÍKLADY GRANTŮ TÝKAJÍCÍCH SE KRUŠNÝCH HOR


  • Vliv vápnění a hnojení na půdní a epigeickou faunu (Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, řešitel prof. Ing. Emanuel Kula, CSc., 2003–2006). Každoročně se zkoumá půdní a epigeická fauna před vápněním a po vápnění různými dávkami vápnitého dolomitu. Jde o jedinečný projekt v České republice, o jehož výstupy je velký zájem i v zahraničí. Výsledky neprokázaly předchozí obavy některých specialistů, negativní vliv nebyl dosud zjištěn. Pro velký přínos výzkumu se uvažuje o prodloužení.

  • Revitalizace půdního prostředí valů v 7. LVS Krušných hor s návrhem dalších opatření pro obnovu lesa (Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, řešitel Dr. Ing. Dušan Vavříček, 2003–2007). Projekt zkoumá půdu po stránce chemické i fyzikální, řeší otázku humusu z valů po buldozerové přípravě půdy a její optimální plošné rozmístění, optimální postupy zalesnění i hnojení.

  • Lesnické hospodaření v imisní oblasti Krušných hor (Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti v Jílovišti-Strnadech, řešitel doc. RNDr. Marian Slodičák, CSc., 2005–2007). Na řešení se podílejí nejen téměř všechna lesnická výzkumná pracoviště v České republice, ale i pracoviště v Graupě v Sasku. Cílem je komplexně zpracovat a vyhodnotit aktuální stav a dynamiku vývoje prostředí a porostů náhradních dřevin na náhorní rovině Krušných hor a navrhnout optimální způsob lesnického hospodaření, a to i z pohledu trvalého zajištění všech funkcí lesa v návaznosti na veřejné zájmy. Výsledkem budou informace pro lesní hospodáře, jak mají v každém konkrétním lesním porostu optimálně postupovat.

Ke stažení

O autorovi

Stanislav Eigler

Ing. Stanislav Eigler vystudoval Lesnickou fakultu VŠZ v Brně. Je zástupcem ředitele Krajského inspektorátu Teplice Lesů České republiky a má 20 let lesnické praxe v tomto regionu.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné