INZERCE: Zalesňování Krušných hor

V Krušných horách vyvolalo lidské působení ekologickou katastrofu lesních ekosystémů. O tíživé situaci jsme hovořili s Ing. Stanislavem Eiglerem, zástupcem ředitele Krajského inspektorátu Lesů České republiky v Teplicích.

Jaké byly příčiny stavu krušnohorských lesů a jak ho dnes lesníci řeší?

Od šedesátých do osmdesátých let došlo v oblasti Krušných hor k naprostému rozpadu biocenóz vlivem působení extrémní imisní zátěže. Šlo o ekologickou katastrofu v pravém slova smyslu. Hlavním faktorem, který způsobil rozpad souvislých monokultur smrku, byly emise průmyslových podniků. Posledním desetiletím minulého století končila první etapa obnovy těchto odumírajících porostů a jejich dočasná náhrada dřevinami snášejícími neúnosné imisní zatížení. V posledních letech nastartovala další etapa, která již míří k postupnému návratu původních dřevin. Naším cílem je vybudovat nové stabilní ekosystémy s rovnoměrnou produkcí kvalitní dřevní hmoty a zajistit všechny funkce lesa. Hovoříme o oblasti zhruba 35 000 ha v působnosti Krajského inspektorátu Lesů České republiky, s. p., v Teplicích. Konkrétně na lesních správách Klášterec, Litvínov a částečně Děčín, včetně vklíněných cizích majetků.

Byly emise jedinou příčinou nynějších problémů v krušnohorských lesích?

Byly příčinou prvotní. Následovala však řada dalších negativních faktorů, které výrazně ovlivnily degradační proces v minulých letech. Zmíním alespoň ty nejzávažnější: velkoplošné odlesnění oblasti v důsledku odumírání původních porostů a s tím související nezbytnou úplnou změnu druhové skladby, tedy vytváření porostů náhradních odolných dřevin. K zásadním negativním vlivům řadíme také dlouhodobé okyselování půdního prostředí oxidy síry a snížení obsahu humusu, rychlé zabuřenění odlesněných ploch a poškození půdního povrchu těžkou mechanizací, která odstraňovala emisemi nejvíce zasaženou svrchní vrstvu půdy.

Vraťme se nyní k porostům náhradních dřevin. Znamenaly ve zdejších podmínkách konečné řešení problému?

Přirozeně ne. Emisemi zasažené a následně odumírající či odumřelé lesy musely být nahrazeny porosty odolnými, které by ve zdejších extrémních podmínkách dokázaly přežít. Hovoříme o porostech náhradních dřevin, které jsou odolnější vůči působení průmyslových imisí. Počítalo se s nimi pouze na dobu několika desítiletí, než bude možné opět využít dřeviny původní. Tehdy jsme předpokládali, že po odsíření tepelných elektráren dojde k rychlému, a hlavně k trvalému zlepšení. Tento předpoklad se však nenaplnil všude. Zlepšení nenastalo zejména ve vyšších polohách, na náhorní rovině Krušných hor.

Působení plynných imisí způsobilo další rozsáhlá poškození porostů, naposledy v zimě 1995/1996. Od r. 1997 navíc odumírá bříza, jedna z hlavních dřevin náhradních porostů. Její životní cyklus ve zdejších podmínkách končí. Rozpadají se i části porostů dalších náhradních dřevin.

Jak se hodláte s problémy vyrovnat?

Od druhé poloviny devadesátých let se nám podařilo nově nasměrovat lesnický výzkum na Krušné hory. Vlastní znalosti a praktické zkušenosti musíme doplnit o nové poznatky vědy a výzkumu. Jde o velmi složitou problematiku, která vyžaduje nezbytné soustředění všech dostupných kapacit, mnoho úsilí i prostředků. Škody a problémy jsou natolik rozsáhlé a závažné, že je nelze řešit pouze na základě dosavadních vědomostí. Bez pomoci vědců a výzkumníků se nechceme a nesmíme obejít.

Odumírání břízy se nikdy nepodařilo zcela uspokojivě a jednoznačně objasnit. Jde o komplex příčin: nevhodný původ semen břízy, tepelné výkyvy v zimním období, přísušek roku 2003, biotické činitele, zejména rzi a další.

Jedním z hlavních faktorů, které znemožňují běžné způsoby pěstování lesa, se stala degradovaná (znehodnocená) lesní půda. Kyselé depozice (spad sloučenin síry a dusíku) jsou stále na takové úrovni, že je lesní půda ve vyšších polohách nedokáže pufrovat (neutralizovat) a dále se závažně zhoršuje. Dříve převažovaly v kyselých depozicích sloučeniny síry. Od konce devadesátých let je to dusík, a jeho negativní vliv roste. Dusík, který se podílí na kyselé depozici v oblasti, pochází ze spalovacích procesů.

Přitom není pravda, že pochází z dopravy. Jeho převážná většina je ze spalovacích procesů ve stacionárních zdrojích, z tepelných elektráren. Podle zpracovaných rozptylových studií ¹⁾ se na depozicích síry a dusíku v Krušných horách podílejí zahraniční zdroje ze západní Evropy zhruba 31 %, severočeské zdroje 49 %, západočeské 12 % a doprava 2 %.

Podkorunové kyselé depozice v krušnohorských lesích se pohybují od 1000 do 6000 mol.H^–1 na hektar za rok (průměrně 2440), zatímco pufrační schopnost půdy daná geologickými podmínkami nepřesahuje 1500 mol.H^–1 na hektar ročně, nutně se proto stav dále zhoršuje.

Jaký je konkrétní vliv takového působení?

Vlivem kyselé depozice dochází k závažným negativním změnám v chemizmu lesní půdy. Vyplavují se základní kationtové živiny – hořčík, vápník a draslík. Současně se uvolňují toxické hliníkové ionty a roste tendence k nadměrné výživě dusíkem.

Následkem postupující degradace lesních půd se snižuje nasycení sorpčního komplexu základními bazickými živinami, které se blíží až k nule. Z toho plyne nedostatečná výživa hořčíkem, draslíkem a vápníkem, v důsledku změn v chlorofylu žloutnou jehlice, pak odumírají a opadávají, stromy chřadnou. V krátkodobém horizontu lze tomu čelit pouze intervencí, tj. vápněním a hnojením. Výsledky jsou zřetelné, zlepšuje se nasycení sorpčního komplexu, tedy výživa základními živinami. Tato opatření se provádějí na základě doporučení příslušných výzkumných pracovišť po rozborech půdy a asimilačních orgánů a jejich účinnost se vyhodnocuje.

Na jakých plochách se vápní a hnojí?

V letech 1998–2005 se v Krušných horách vápnilo 7965 ha a hnojilo 2400 ha lesa. Vápnilo se drceným vápnitým dolomitem (3t/ha), hnojilo především speciálním lesnickým hnojivem Silvamix F4 (300 kg/ha). Obdobná opatření se ve větším rozsahu provádějí i v okolních zemích, zejména v Německu, ale i ve Skandinávii. V dlouhodobém měřítku však půdu zlepší především vyšší podíl melioračních, převážně listnatých dřevin. Jde o proces dlouhodobý, který se realizuje postupně, a výsledky se projeví až po několika desítkách let.

Každá metoda má své zastánce i odpůrce. Máme proto i odpůrce vápnění v čele s RNDr. Jakubem Hruškou. Mediální argumentace odpůrců mívá spíše charakter proklamací. Dosavadní výzkum však jejich argumenty vesměs vyvrací.

Není tedy pro vaši práci spolupráce s vědeckým výzkumem spíše překážkou?

Problematika zalesňování Krušných hor je velmi složitá a jedinečná. Pro Lesy ČR, s. p., je to velmi náročný a složitý úkol. Nelze vycházet pouze z poznatků praxe. Lesy ČR proto prosazují a podporují seriózní vědecký výzkum. Od druhé poloviny devadesátých let v této oblasti spolupracujeme s předními pracovišti lesnického výzkumu – Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti v Jílovišti-Strnadech, Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně, Českou zemědělskou univerzitou v Praze a dalšími. Na řešení problému s nimi spolupracují také další vědecká pracoviště, např. Ústav půdní biologie AV ČR v Českých Budějovicích. Od r. 2000 organizujeme konference v Teplicích, kde seznamujeme pracovníky lesního provozu a státní správy s výsledky lesnického výzkumu v Krušnohoří. Poznatky si zde předávají výzkumníci z různých zúčastněných pracovišť, vydáváme velmi žádané sborníky referátů.

Nezůstávají však Lesy České republiky v této oblasti poněkud na okraji?

Naopak, Lesy České republiky založily a financují vlastní Grantovou službu LČR, která má sídlo právě zde, v Teplicích (viz rámeček 1 ).

Zmínil jste se o spolupráci s německými lesníky, můžete ji upřesnit?

Velmi dobře spolupracujeme s partnery v Sasku, a to jak v obecné lesnické rovině, tak v otázkách lesnického výzkumu. Státní saský lesnický podnik Staatsbetrieb Sachsensfort sídlí nedaleko, v Graupě u Pirny. Jeho zvláštností a výhodou je, že zahrnuje i pracoviště lesnického výzkumu.

Zalesňování a obnova původních porostů v hřebenových partiích Krušných hor je velmi rozsáhlým, náročným a nákladným úkolem. Lesy České republiky, s. p., k němu přistupují velice odpovědně, po pečlivé komplexní přípravě. Výsledky naší práce budou východiskem nejen pro kvalitní lesnické hospodaření, ale zajistí také závažné cíle veřejného zájmu.