Aktuální číslo:

2019/6

Téma měsíce:

Výboj

Je matka přece jen jistá?

O Tillym ještě uslyšíme
 |  10. 8. 2006
 |  Vesmír 85, 448, 2006/8

Spor Jonathana L. Tillyho z Harvardovy lékařské fakulty v Bostonu s jeho odpůrci vstoupil do nové fáze. Připomeňme si, že tento biolog nejprve zavrhl padesát let tradované dogma o tom, že se samice savců rodí s konečným počtem vajíček v pohlavních žlázách a po zbytek života jim z nich jen a jen ubývá. Většina vajíček padne za oběť buněčné smrti. Jen malá část dozrává a po oplození se vyvine v potomka. Tilly v roce 2004 dokázal, že při tempu, jakým vajíčka v myších pohlavních žlázách hynou, by musela být samice během tří týdnů neplodná. Dospěl k názoru, že se zásoba vajíček neustále obnovuje, a to jak po narození, tak po dosažení puberty (viz Vesmír 84, 260, 2005/5). O rok později šokoval Tilly valnou část odborné veřejnosti studií, v které dokazoval, že buňky pro tvorbu nových vajíček vznikají v kostní dřeni a do vaječníků se dostávají s krví. V komentářích k výsledkům studie spekuloval o tom, že při transplantaci kostní dřeně a možná i při krevní transfuzi mohou pacientky získat cizí „vajíčkotvorné“ buňky, a pak zplodit dítě, jemuž nejsou biologickou matkou. Tradiční zásada „matka je vždy jistá“ se zdála zpochybněna (viz Vesmír 84, 613, 2005/10). To už byla pro některé z předních světových reprodukčních biologů „silná káva“ a v otevřeném dopise Tillyho závěry odmítli. Tím však souboj „Tilly versus zbytek světa“ neskončil.

V polovině červa 2006 se v předstihu před papírovým vydáním objevil na webu vědeckého časopisu Nature článek týmu vedeného Amy J. Wagersovou rovněž z lékařské fakulty Harvardovy univerzity, který „kostně-dřeňový“ původ vajíček zpochybňuje. Vědci propojili dvěma myším krevní řečiště tak, aby si navzájem „vyměňovaly“ krev. Autoři studie vycházeli z předpokladu, že pokud krví migrují buňky předurčené k usídlení ve vaječnících a k následné tvorbě vajíček, pak si budou myši propojenými krevními oběhy vyměňovat kromě krvinek i tyto „vajíčkotvorné“ buňky. Myši by proto neměly mít ve vaječnících jen „svá“ vajíčka, ale i vajíčka vzniklá z buněk „sousedky“. Pro snazší určení původu vajíček propojili krevní oběh myši nesoucí v každé buňce těla gen pro zelený fluoreskující protein s krevním řečištěm obyčejné myši. Myši spolu sdílely krev po několik měsíců, a pak jim Wagersová a její kolegové podali dávku hormonů, jež vyvolává dozrání a uvolnění velkého počtu vajíček. Celkem jich získali několik desítek. Výsledky však nesplnily očekávání založené na Tillyho teorii. Myš se zeleně fluoreskujícími buňkami měla výhradně fluoreskující vajíčka. Naopak u obyčejné myši se žádné fluoreskující vajíčko nenašlo. Autoři studie z toho vyvozují, že kostní dřeň žádnou buněčnou surovinu pro vznik vajíček do krevního oběhu nevysílá. Pochybují i o tom, zda se po narození v těle myši vůbec nějaká nová vajíčka vytvářejí.

„Jasně se prokázalo, že Tilly nemá pravdu,“ prohlásil v rozhovoru pro časopis Nature jeden z největších Tillyho kritiků David Albertini z Kansaské univerzity.

Tilly se brání. Ve své loňské studii prokázal, že z buněk kostní dřeně vznikají nová vajíčka, která se uhnízdí ve vaječnících. O tom, zda tato vajíčka dozrávají, uvolňují se z vaječníku a mohou být oplozena, se tu nic neříká. Tým Amy Wagersové ale sledoval jen dozrálá a uvolněná vajíčka a nenakoukl dovnitř vaječníku. Je tedy možné, že pravdu má jak Tilly, tak Wagersová. Nová vajíčka vznikají a rekrutují se k tomu z kostní dřeně. V populaci dozrálých vajíček uvolněných z vaječníku však mají jen malé – pokud vůbec nějaké – zastoupení. Příliv buněk a vznik nových vajíček by byl nesmírně důležitý i v tomto případě, protože přítomnost vajíček je klíčová pro správnou funkci celého vaječníku.

„Jenom hledá něco, co by ještě mohlo z jeho teorie přežít, a už to trochu přehání,“ odbyl Tillyho námitky Albertini.

Jenže Tilly se může opřít o výsledky studií, které hrají v jeho prospěch. Australský tým Jocka Findlaye z Monashovy univerzity v Melbourne publikoval v časopise Reproduction studii, v které dokazuje, že myším od puberty do „středního věku“ ve vaječnících neubývá vajíček. Vyvozuje z toho, že k obnově pohlavních buněk u dospělých samic zjevně dochází. Tilly má v oponentním řízení další práci, která potvrzuje „import“ buněk kostní dřeně vaječníkem. Je téměř jisté, že se už brzy bude o Jonathanovi Tillym psát znovu, tentokrát pod „hvězdně válečným“ titulkem „Tilly vrací úder“.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie

O autorovi

Jaroslav Petr

Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc., (*1958) vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi se zabývá regulací zrání savčích oocytů a přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze. Je členem redakční rady Vesmíru.
Petr Jaroslav

Doporučujeme

Když se rodí nová země: příběh ostrova Surtsey

Když se rodí nová země: příběh ostrova Surtsey

Petr Brož  |  14. 6. 2019
Když jednoho listopadového rána 1963 spatřila posádka rybářské lodě nedaleko Islandu stoupat nad horizontem černý kouř, domnívala se, že má co...
Jak vosy dobývají svět

Jak vosy dobývají svět uzamčeno

Pavel Pipek  |  3. 6. 2019
Vosy jsou pro lidi jedním z nejnenáviděnějších organismů. Zatímco v původním areálu výskytu je jejich špatná pověst nezasloužená, protože v něm...
Hledá se blesk

Hledá se blesk uzamčeno

V chápání elektrických jevů jsme za uplynulých 250 let udělali obrovský pokrok. Úplnému porozumění ale stále vzdoruje záhadné chování obyčejných...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné