Je matka přece jen jistá?

Spor Jonathana L. Tillyho z Harvardovy lékařské fakulty v Bostonu s jeho odpůrci vstoupil do nové fáze. Připomeňme si, že tento biolog nejprve zavrhl padesát let tradované dogma o tom, že se samice savců rodí s konečným počtem vajíček v pohlavních žlázách a po zbytek života jim z nich jen a jen ubývá. Většina vajíček padne za oběť buněčné smrti. Jen malá část dozrává a po oplození se vyvine v potomka. Tilly v roce 2004 dokázal, že při tempu, jakým vajíčka v myších pohlavních žlázách hynou, by musela být samice během tří týdnů neplodná. Dospěl k názoru, že se zásoba vajíček neustále obnovuje, a to jak po narození, tak po dosažení puberty (viz Vesmír 84, 260, 2005/5). O rok později šokoval Tilly valnou část odborné veřejnosti studií, v které dokazoval, že buňky pro tvorbu nových vajíček vznikají v kostní dřeni a do vaječníků se dostávají s krví. V komentářích k výsledkům studie spekuloval o tom, že při transplantaci kostní dřeně a možná i při krevní transfuzi mohou pacientky získat cizí „vajíčkotvorné“ buňky, a pak zplodit dítě, jemuž nejsou biologickou matkou. Tradiční zásada „matka je vždy jistá“ se zdála zpochybněna (viz Vesmír 84, 613, 2005/10). To už byla pro některé z předních světových reprodukčních biologů „silná káva“ a v otevřeném dopise Tillyho závěry odmítli. Tím však souboj „Tilly versus zbytek světa“ neskončil.

V polovině červa 2006 se v předstihu před papírovým vydáním objevil na webu vědeckého časopisu Nature článek týmu vedeného Amy J. Wagersovou rovněž z lékařské fakulty Harvardovy univerzity, který „kostně-dřeňový“ původ vajíček zpochybňuje. Vědci propojili dvěma myším krevní řečiště tak, aby si navzájem „vyměňovaly“ krev. Autoři studie vycházeli z předpokladu, že pokud krví migrují buňky předurčené k usídlení ve vaječnících a k následné tvorbě vajíček, pak si budou myši propojenými krevními oběhy vyměňovat kromě krvinek i tyto „vajíčkotvorné“ buňky. Myši by proto neměly mít ve vaječnících jen „svá“ vajíčka, ale i vajíčka vzniklá z buněk „sousedky“. Pro snazší určení původu vajíček propojili krevní oběh myši nesoucí v každé buňce těla gen pro zelený fluoreskující protein s krevním řečištěm obyčejné myši. Myši spolu sdílely krev po několik měsíců, a pak jim Wagersová a její kolegové podali dávku hormonů, jež vyvolává dozrání a uvolnění velkého počtu vajíček. Celkem jich získali několik desítek. Výsledky však nesplnily očekávání založené na Tillyho teorii. Myš se zeleně fluoreskujícími buňkami měla výhradně fluoreskující vajíčka. Naopak u obyčejné myši se žádné fluoreskující vajíčko nenašlo. Autoři studie z toho vyvozují, že kostní dřeň žádnou buněčnou surovinu pro vznik vajíček do krevního oběhu nevysílá. Pochybují i o tom, zda se po narození v těle myši vůbec nějaká nová vajíčka vytvářejí.

„Jasně se prokázalo, že Tilly nemá pravdu,“ prohlásil v rozhovoru pro časopis Nature jeden z největších Tillyho kritiků David Albertini z Kansaské univerzity.

Tilly se brání. Ve své loňské studii prokázal, že z buněk kostní dřeně vznikají nová vajíčka, která se uhnízdí ve vaječnících. O tom, zda tato vajíčka dozrávají, uvolňují se z vaječníku a mohou být oplozena, se tu nic neříká. Tým Amy Wagersové ale sledoval jen dozrálá a uvolněná vajíčka a nenakoukl dovnitř vaječníku. Je tedy možné, že pravdu má jak Tilly, tak Wagersová. Nová vajíčka vznikají a rekrutují se k tomu z kostní dřeně. V populaci dozrálých vajíček uvolněných z vaječníku však mají jen malé – pokud vůbec nějaké – zastoupení. Příliv buněk a vznik nových vajíček by byl nesmírně důležitý i v tomto případě, protože přítomnost vajíček je klíčová pro správnou funkci celého vaječníku.

„Jenom hledá něco, co by ještě mohlo z jeho teorie přežít, a už to trochu přehání,“ odbyl Tillyho námitky Albertini.

Jenže Tilly se může opřít o výsledky studií, které hrají v jeho prospěch. Australský tým Jocka Findlaye z Monashovy univerzity v Melbourne publikoval v časopise Reproduction studii, v které dokazuje, že myším od puberty do „středního věku“ ve vaječnících neubývá vajíček. Vyvozuje z toho, že k obnově pohlavních buněk u dospělých samic zjevně dochází. Tilly má v oponentním řízení další práci, která potvrzuje „import“ buněk kostní dřeně vaječníkem. Je téměř jisté, že se už brzy bude o Jonathanovi Tillym psát znovu, tentokrát pod „hvězdně válečným“ titulkem „Tilly vrací úder“.