Brána jazykem otvíraná

Takovouto krásnou knihu by nemohl napsat nikdo jiný než český vzdělanec, který dlouhých třicet let bloudil všemi díly světa, pobýval u rozmanitých národů a proniknuv do jejich jazyků, neshledal žádný z nich ohebnějším, tvárnějším ani živějším než ten, který si přinesl z domova. Čeština byla nezcizitelným bohatstvím, láskou i předmětem rozjímání.

Ta kniha je plná zábavných, a přitom poučných výletů do nejrůznějších jazyků, netoliko živých, ale i mrtvých, netoliko evropských, ale i všelijakých jiných – a v neposlední řadě též ozvěn češtiny, s nimiž se autor setkal při svých putováních širým světem.

Ať tuto knihu otevřeme kdekoliv, vždy nás tato poněkud rozvernější sestra Eisnerovy Chrámu a tvrze zaujme. Nezřídka nás potěší vtipem, jenž neuráží, ale hladí a není určen k prázdnému pobavení, ale k dovtípení; vtipem, jakého jen čeština je mocna. Jinde nás zaskočí udivující schopnost češtiny obdarovat smyslem i alogizmy, jak je tomu například při používání slova sebekrásnější, nad nímž by každý kožený logik měl propadnout zoufalství; leč nepropadne. Jinde je naopak odhalena přísně logická vnitřní zákonitost češtiny nedovolující zrušit kroužek nad písmenem u, a předvedeno, že ti, jimž leží tento kroužek v žaludku, až k těmto zákonitostem nedohlédnou, neboli, jak říká autor, že chtějí, abychom i my měli o kolečko míň. A takových překvapení nám velký mág češtiny, jímž profesor Marvan je, přichystal v této knize víc než dost.

Nejde však jen o zábavnou četbu určenou lidem inteligentním. Kdo se hlouběji při ní zamyslí, ten přijde na to, že čeština v sobě skrývá množství tajemných poukazů mezi jevy duchovními i jevy reálného světa, jež mohou vést naše myšlení po svérázných cestách skrytých před zraky cizinců. Ostatně právě na tom založila svého času slávu německá filozofie. Stalo se to tehdy, když němečtí filozofové začali psát a uvažovat německy. Krátce na to pak na výsluní vystoupila i německá věda.

Také čeština v sobě skrývá neméně takových poukazů, a navíc různých od těch, které ze sebe vydaly západoevropské jazyky. Zachovalo se v ní totiž množství takových, a navíc různých od těch, které pocházejí ještě z indoevropské pravlasti a které v západní Evropě překryla latinská kultura. Skrze tuto bránu češtinou otvíranou bychom měli projít. Je to náš dluh nejen vůči češtině, ale i vůči evropské vzdělanosti vůbec.

Celou knihu prolíná autorovo přesvědčení, že každý jazyk je jedinečný výtvor nedělitelných lidských dějin a jako takový by měl být chráněn. Špatně je v ní skrývána autorova úzkost, aby tyto unikátní výtvory lidské kultury nezmizely ze světa jako mnohé druhy živočišné říše. Jí je také vyvoláno jeho nemilosrdné pranýřování a zesměšňování nekulturních zásahů do češtiny a surovostí na ní páchaných – a to dokonce novináři a vůbec lidmi, pro něž je čeština nástrojem obživy.

Kniha Jiřího Marvana nás pobaví, potěší, poučí a přivede k zamyšlení.