Aktuální číslo:

2018/2

Téma měsíce:

Bionika

Karel Hubáček a jeho tvorba

Pocta tvůrci vysílače na Ještědu
 |  15. 6. 2006
 |  Vesmír 85, 374, 2006/6

Je málo architektonických tvůrců a děl, jimž se v době spuštěné železné opony podařilo proniknout do mezinárodního povědomí. Architekt Karel Hubáček a jeho televizní vysílač s hotelem a restaurací na Ještědu k takovým výjimkám po zásluze patří. Cena Augusta Perreta, již mu v roce 1969 za tento projekt udělila Mezinárodní unie architektů, je oceněním, jaké se žádnému dalšímu domácímu architektovi nepodařilo získat. A zcela právem mu nyní byla udělena Pocta České komory architektů za celoživotní dílo i za jeho morálně pevné postoje. Je to příležitost připomenout klíčové body jeho téměř pětačtyřicetileté tvůrčí dráhy.

Sám své architektonické krédo shrnul velmi výstižně v roce 1995: „Po celou dobu svého snažení o projektování jsem usiloval o dosažení architektonického výrazu pomocí vhodné konstrukce, která je podle mne formotvorným prvkem, nejenom podpůrným prostředkem k dosažení cíle.

Je rovnoprávnou a nosnou veličinou architektonického díla i inspirační součástí architektonického myšlení. Spolurozhoduje o úspěchu tvorby.

Stejně jako úcta k místu, které svou prací na dlouhou dobu poznamenáme. Prostředí svou myšlenkou nepřevyšuji, ale dotvářím. Nejlépe s čepicí v ruce.

Myšlenkou jednoznačnou, úměrnou k síle místa, bez pompéznosti, přebujelosti, materiálové okázalosti a zbytečného zdobení.“

Důraz, který Hubáček kladl na konstrukční východiska návrhu, byl skutečně vždy osou jeho tvorby. Projevil se již v raných projektech, když v roce 1952 nastoupil do ateliéru v Liberci, kde žije dodnes. První realizace továrních hal, škol, montovaný rodinný dům z r. 1960, ve kterém sám bydlí, a především kino v Doksech (1957–1963, s V. Kolářem a F. Dvořákem) prokazují jeho nezlomnou vůli experimentovat i v době, která všechny nutila k opakování typizovaných řešení. První vrchol jeho tvorby samozřejmě znamenal již zmíněný vysílač na Ještědu (1963–1973, s konstruktéry Zdeňkem Zachařem a Zdeňkem Patrmanem, interiéry restaurace a hotelu řešil Otakar Binar). Požár staré horské boudy byl podnětem k architektonické soutěži na nový hotel, vedle něhož měl stát i vysílač. Karel Hubáček přišel s originální myšlenkou spojit oba provozy do jediného objemu ve tvaru rotačního hyperboloidu, který zvolil i s ohledem na extrémní povětrnostní podmínky místa. Konkrétní provedení si ovšem vyžádalo řadu technických inovací, spolupráci s výzkumem (např. s Matematickým ústavem Akademie věd při statických výpočtech) – architektura si zde svou exaktností podávala ruku s vědou. Zároveň ale nepochybně zůstala intuitivní tvorbou. Tvar věže je totiž i odpovědí na konfiguraci krajiny, již zdůrazňuje protažením a jakoby přirozeným pokračováním vrcholu hory. Tato architektura, jež svou nezvyklostí ve své době vyvolávala asociace startujícího kosmického korábu, se překvapivě rychle sžila se svým přírodním rámcem – dnes je symbolem kraje a od r. 2005 národní kulturní památkou.

V průběhu výstavby Ještědu Karel Hubáček realizoval několik dalších technických zařízení, jako vyrovnávací vodárenskou věž v Praze na Dívčích hradech (1972–1977) nebo meteorologickou věž v Praze-Libuši (1973–1979). Za druhý vrchol jeho tvorby je však třeba považovat Kulturní dům s koncertní síní v Teplicích (1977–1986, kolonáda Otakar Binar). Zde se východiskem pro změnu staly požadavky akustické, které podmínily formování interiéru koncertního sálu, jehož obrys se i navenek promítá zaoblením střechy. Jednoduchý pregnantní tvar kontrastující s dynamicky rozvinutou skladbou vnitřních prostor dokládají jinou Hubáčkovu maximu: „Zdobíme pouze to, co jsme špatně vymysleli.“ Karel Hubáček stavby zdobit nemusil.

Jeho renomé autora Ještědu i jeho autorita morální k němu do Liberce přitahovala v šedesátých a sedmdesátých letech nejnadanější mladé architekty. Jim ve svém ateliéru (spolu s architektem Miroslavem Masákem) vytvořil mimořádně svobodné prostředí a pod jeho patronací vyrostla řada z našich dnes nejvýznamnějších architektů. Přestože tito mladíci tehdy inklinovali vskutku k architektuře okouzlené technikou (označované příznačně jako mašinizmus), jejich mistra tak jednoznačně zařadit nelze, pro jeho tvorbu je charakteristická syntéza technicky promyšlených řešení a tvarově cítěného návrhu. Architekt Hubáček, jehož ateliér byl spojován s technologicky orientovanou architekturou, je také autorem překvapivě bohaté řady staveb kulturního určení: od interiérů Naivního divadla a dostavby Malé scény Šaldova divadla v Liberci přes spolupráci na divadle Husa na provázku v Brně (1985–1994), kde projekt dokončoval a je autorem jeho interiéru (hlavní autor Václav Králíček), až po přestavbu a dostavbu domu v Praze v Karlově ulici pro divadlo DAMU (1996–1999, s Jiřím Hakulínem) s originálním zastřešením dvora, který může být využit jako letní scéna.

Obrázky

Ke stažení

RUBRIKA: Architektura

O autorovi

Petr Kratochvíl

Doporučujeme

Návrat Široka

Návrat Široka

Pavel Pipek  |  9. 2. 2018
Zpráva, která na mě právě vyskočila na Twitteru, by asi většinu Evropanů nechala chladnou, ale mé srdce buší tak, že mám chuť okamžitě vyskočit z...
Rytíř našich vod

Rytíř našich vod

Marek Janáč  |  5. 2. 2018
Na stěně ve své kanceláři má vystavené krunýře velkých raků. Za jeho pracovní židlí v akváriu rak. V knihovně knihy o racích a v laboratoři ve...
O kvantových počítačích a šifře RSA

O kvantových počítačích a šifře RSA uzamčeno

Jiří Poš  |  5. 2. 2018
značným příslibem pro výpočetní systémy budoucnosti je rozvíjející se obor kvantových počítačů. Představují naději, že eliminují některá vážná...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné