Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Společenskovědní témata ve Vesmíru na příkladu diskuse kolem „zbytnělé podjatosti“

(ad Vesmír 85, 15, 2006/1, Vesmír 85, 110, 2006/2 a Vesmír 85, 176, 2006/3)
 |  11. 5. 2006
 |  Vesmír 85, 250, 2006/5

V přírodovědném časopise Vesmír vycházejí v posledních letech články, které se zabývají společenskovědními otázkami. Takové tematické rozšíření je jistě možné a bylo by přínosné, pokud by bylo provázeno také rozšířením interpretačního přístupu. Je to ale bohužel tak, že společenské otázky jsou ve Vesmíru vykládány téměř výlučně z pohledu přírodovědného, biologického.

Nápadné je to v posledních číslech. Sporu kolem „podjatosti“, která „zbytněle“ chrání ženy, bylo v letošním prvním až třetím čísle věnováno zhruba devět stran. Odhlédne-li čtenář od některých žalostně povrchních, souvislosti postrádajících demagogických tvrzení a chce tématu porozumět na hlubší rovině, zjistí, že autoři hlavních textů argumentují biologicky. V pojetí Eduarda Bakaláře je pro vztah mužů k ženám určující evoluční vývoj. Pavla Koucká a Jeroným Klimeš sice připomínají, že „skutečnost bude zřejmě složitější“, ale píší to spíše mimochodem. Také oni vidí člověka jako „společensky žijícího živočicha“.

Přitom téma „podjatosti“, jako četná další ve Vesmíru, vyžaduje také přístup společenských věd. Pokud by totiž byl vztah mužů k ženám určen skutečně jen biologicky, byl by shodný ve všech historických dobách a ve všech kulturách. To si však nemyslí ani sami diskutující, jenom na to v zápalu boje a pod vlivem módního evolučně psychologizujícího stereotypu zapomínají.

Chceme-li si udělat názor, jaký je přístup společnosti k ženám, sotva můžeme považovat za směrodatné případy domácího násilí, jakkoli o nich nelze pochybovat (i když mi číslo 30 %, uváděné E. Hauserovou, připadá přece jen nepravděpodobné). Násilí na ženách je totiž deviací vůči chování většiny a vůči společností sdílené sociální normě. Právě k ní se však vztahují Bakalářovy příklady. Bakalář uvádí explicitní pravidla, např. pro evakuaci Titaniku, ale i sklon stranit ženám, který je obsažen v rozhodování některých institucí skrytě a nereflektovaně – v udělování prezidentských milostí, v praktikách pojišťoven, při vydávání knih a časopisů, v ustanovení o odchodu do důchodu.

Nechme nyní stranou, že Bakalářovy příklady nejsou vždy korektní a že s vyzněním jeho článku třeba hluboce nesouhlasíme. (Úplně scestná je charakteristika „nositelů zbytnělé podjatosti“.) Zamysleme se nad textem nepředpojatě. Pokud spolu s feministkami nevyskočíme jako čerti ze škatulky, napadne nás otázka: Nemá Bakalář v něčem pravdu? Myslím a doufám, že má. Sociální norma v Evropě ženám na začátku 21. století skutečně nadržuje.

Jakkoli může být sociální norma založena biologicky a evolučně, je kulturní povahy. Evropská kultura straní slabým; vedle biologicky perspektivních dětí také starcům a – plodným i neplodným – ženám. Neklade si otázku, zda třeba nejsou ženy zařazeny mezi slabé omylem. Za takovou podjatost vděčíme tisícileté dvorské kultuře, jihofrancouzským trobadorům a mariánskému kultu (biologům doporučuji četbu Václava Černého).

Myslím, že je nejen pro ženy dobré žít v civilizaci, která vytvořila pořadník v záchranných člunech, jak jej charakterizuje Winston Churchil (rámeček na s. 16 prvního letošního čísla Vesmíru). Že je nejen pro ženy přinejmenším příjemné žít ve společnosti, jejíž básníci vidí ženy v nadsázce, jakou vyjadřuje Jaroslav Seifert (rámeček tamtéž). Škodu tropí moje sestry, které se této podjatosti brání.

O autorovi

Hana Librová

Prof. RNDr. Hana Librová, CSc., (*1943) vystudovala biologii na Přírodovědecké fakultě UJEP (dnes MU) v Brně a absolvovala vědeckou přípravu v oboru sociologie na Filozofické fakultě J. A. Komenského v Bratislavě. Na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně založila obor humanitní environmentalistika. Zabývá se sociologickými aspekty ekologických problémů, zvláště ekologicky příznivými životními způsoby. Napsala knihy Sociální potřeba a hodnota krajiny (1987), Láska ke krajině? (1988), Pestří a zelení: kapitoly o dobrovolné skromnosti (1994), Vlažní a váhaví: kapitoly o ekologickém luxusu (2003).

Doporučujeme

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Jsme na vrcholu, další vývoj je na nás

Ondřej Vrtiška  |  12. 10. 2018
Co nám studium zaniklých civilizací může říct o té naší? I tomu se bude věnovat přednáška Učené společnosti ČR, kterou v úterý 16. října přednese...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné