Sex v České republice

Dovolím si vynechat pochvalný úvod o úrovni Vesmíru. Své mínění projevuji již více let tím, že si časopis předplácím.

Při četbě prvního čísla 85. ročníku Vesmíru 2006 mne upoutal obr. 5 na vnitřní dvojstraně nazvané „Sex v České republice“. Sloupkový graf ukazuje průměrný počet sexuálních partnerů mužů a žen ČR v letech 1993, 1998 a 2003. Výsledky ukazují, že muži ČR měli v průměru přibližně dvojnásobný počet sexuálních partnerů, než ženy (2,16krát více v r. 1993, 1,56krát více v r. 2003). Ačkoliv tento výsledek není vyloučen, je velmi nepravděpodobný. Je tomu tak proto, že poměr průměrného počtu sexuálních partnerství u mužů a žen není dán jejich sexuální aktivitou, ale čistě demograficky. Průměrný počet sexuálních partnerů pro určité pohlaví vypočítáme tak, že počet sexuálních partnerství vydělíme počtem jedinců daného pohlaví. Poměr počtu sexuálních partnerů je pak převrácenou hodnotou poměru pohlaví.

Uveďme jednoduchý příklad. Na uzavřeném večírku se sejdou 4 muži a 1 žena. Je navázáno jedno sexuální partnerství. Poměr sexuálních partnerů pak bude: muži 1/4 = 0,25, ženy 1/1 = 1. Odtud po úpravě: muži: 1 sexuální partner a ženy: 4 sexuální partneři. Pro ověření je možno zkoušet měnit počet účastníků a vymýšlet orgie.

Poměr počtu mužů a žen (prosinec 2004) v ČR je 4 980 913 : 5 239 664. ¹⁾ Poměr sexuálních partnerství, vypočítaný z těchto hodnot (1,05krát více sexuálních partnerů u mužů než žen), je významně odchylný od poměru prezentovaného na obrázku 5. Namítnout lze, že výše uvedený výpočet poměru počtu sexuálních partnerství platí pro izolovanou populaci – hypotetický večírek nebo lidstvo jako celek. Česká republika ovšem není izolovanou populací. Poměr, daný počtem obyvatelů a obyvatelek, by mohl být zkreslen migrací – hromadnou emigrací mužů za sexuálním dobrodružstvím, nebo masivní dočasnou imigrací žen za účelem sexuálních služeb. K obojímu jistě dochází, ale myslím, že to nemůže způsobit zkreslení tak velké, jaké uvádí dotčený obrázek. V každém případě by tato možnost stála za výzkum.

Závěrem – nepochybuji, že agentura DEMA, která průzkum sexuálního chování provedla, dodala poměry uvedené na obr. 5. Za chybné ale považuji, že byly publikovány bez komentáře. Vrhá to pak podezření i na empirické zjištění, tj. počet sexuálních partnerů obyvatel ČR.

Odpověď autora:

Ve všech srovnatelných výzkumech (provedených v USA, Velké Británii nebo ve Francii) se setkáváme s vyššími – přibližně dvojnásobnými – počty partnerek uváděných muži. Statisticky je přitom zřejmé, že jde o artefakt – v uzavřených skupinách by měly být tyto počty u mužů i u žen stejné. Tyto rozdíly mohou být způsobeny horní částí distribuce (střední hodnoty jsou ovlivněny jednoprocentní menšinou s enormními počty partnerů) a mohou být projevem nezachycených případů partnerek z marginálních skupin obyvatelstva, například prostitutek. Ovšem tou základní příčinou těchto rozdílů je asi skutečnost, že muži navíc tendují spíše k nadhodnocování počtu partnerek a ženy k podhodnocování počtu partnerů. Projevuje se to např. ve faktu, že muži řadí mezi své sexuální partnerky často i ty, s nimiž měli pouze nekoitální styk, ženy pouze muže, se kterými měly vaginální soulož (v našem výzkumu umožňovala formulace otázky uvést v tomto počtu pouze ty partnery, s nimiž respondenti souložili). Důvodem tohoto zkreslování je pak především dvojí standard, tedy rozdílné normy kladené na mužskou a na ženskou sexuální roli – muž s velkým počtem sexuálních partnerek je společensky hodnocen určitě mnohem příznivěji než žena s velkými počty mužských sexuálních partnerů.